#26. domov Pardubic

Po skončení 2. světové války řešilo město Pardubice naléhavou potřebu nové budovy pro Úřad ochrany práce. Řešením bylo vystěhování městského chorobince (1922), který sídlil ve Štrossově ulici č. p. 375. Ale kam s ním? Zatímco 19. 9. 1945 Rada MNV v Pardubicích odsouhlasila jednání o nájmu budovy bývalé Albrechtické vzájemné pojišťovny v Albrechticích nad Orlicí, dne 6. 12. 1945 pro chorobinec odsouhlasila konkrétní podmínky pronájmu "letoviska v Rábech, které patří paní Sudkové", a to na dobu 2 let. V zápisu z jednání se uvádí, že "s umístěním tohoto v Albrechticích byla řada nepříjemností. Umístění chorobince v letovisku Rábech bude i pro chovance výhodnější. S přestěhováním chorobince bude možno započíti již v pondělí 10. prosince t. r. Bylo konstatováno, že zmíněný ústav dříví i uhlí má. Vzhledem k tomu, že úřad práce přesídlí z budovy městského průmyslového muzea do budovy městského chorobince, navrhuje JUDr. Pavel Thein, aby ihned bylo jednáno s Úřadem ochrany práce o výši nájmu. Ministerstvu školství a národní osvěty bude oznámeno, že pro odbornou chemickou školu je k dispozici budova městského průmyslového musea" (viz SOkA Pardubice, NAD 216 MNV Pardubice 1945-1949, inv. č. 1 Zápisy ze schůzí rady 1945, kniha 1, protokol č. 1134).

Již 19. 12. 1945 se uskutečnilo předání inventáře a budov Lovčího zámečku "pro ubytování chovanců chorobince v Pardubicích" (viz SOkA Pardubice, NAD 216 MNV Pardubice 1945-1949, inv. č. 85 Nájem zámečku v Rábech, karton 6, dopis elektrárně z 9. 1. 1946).

Přemístění Městského chorobince z Pardubic do Lovčího zámečku v Rábech následně schválilo hlasování zastupitelstva MNV v Pardubicích dne 27. 12. 1945 na dobu určitou od 1. 1. 1946 do 31. 12. 1947 s tím, že může být prodlouženo. Zastupitelům byly předneseny informace o "zařízení budovy a zřízení kaple, opatření duchovního, domovníka, jakož i propočet  finančního nákladu a úhrady" (viz SOkA Pardubice, NAD 216 MNV Pardubice 1945-1949, inv. č. 85 Nájem zámečku v Rábech, karton 6).

Na jednání Rady MNV Pardubice 24. 1. 1946 si sociální referent stěžoval, že "adaptační práce prováděné technickou kanceláří za dozoru pana Bayera v Rábech jdou velmi pomalu ku předu. Ing. Novák sděluje, že Bayer hlásil, že je skoro již vše hotové. Pan Seifert poznamenává, že to neodpovídá skutečnosti. Ing. Novák slibuje zjednání nápravy" (viz SOkA Pardubice, NAD 216 MNV Pardubice 1945-1949, inv. č. 2 Zápisy ze schůzí rady 1946, kniha 2, protokol č. 161).

Podle výsledků výběrového řízení schválila dne 1. 2. 1946 Rada MNV v Pardubicích (viz SOkA Pardubice, NAD 216 MNV Pardubice 1945-1949, inv. č. 2 Zápisy ze schůzí rady 1946, kniha 2, protokol č. 180) obsazení místa domovníka Václavem Stejskalem z Ostřešan, který "je 30 r. stár a svobodný. Jeho přijetím ušetří se jedna obytná místnost, která se použije k ubytování chovanců. Domovník bude stravován v ústavě, obdrží naturální byt o jedné místnosti a honorován bude podle platných směrnic", dne 5. 2. 1946 zavázal se k plnění mnoha povinností (viz SOkA Pardubice, NAD 216 MNV Pardubice 1945-1949, inv. č. 85 Nájem zámečku v Rábech, karton 6):

1. Nošení uhlí a dříví do všech místností chovanců a zatápění v těchto.
2. Řezání dříví a štípání.
3. Nákup potravin, dopravu těchto do ústavu.
4. Obstarávání spojení mezi úřady a ústavem.
5. Koupání mužů podle potřeby.
6. Oblékání zemřelých mužů a dopravu jich do márnice.
7. Provádění různých menších oprav v ústavě.
8. Úprava zahrady a udržování čistoty kolem budov.
   

Domovník Václav Stejskal (narozen 9. 10. 1915) nastoupil do zaměstnání 7. 2. 1946, později se oženil s porodní asistentkou Štefanií Korbelovou, dne 13. 8. 1949 se jim v Lovčím zámečku narodil syn Václav a celá rodina zde v jedné místnosti bydlela až do 17. 10. 1958, kdy se přestěhovala do vlastní novostavby domu č. p. 77 v Rábech.

Dne 7. 2. 1946 schválila Rada MNV v Pardubicích návrh sociální komise , aby se"v zájmu prosperity" přemístěný chorobinec v Rábech přejmenoval na Sociální domov města Pardubic (viz SOkA Pardubice, NAD 216 MNV Pardubice 1945-1949, inv. č. 2 Zápisy ze schůzí rady 1946, kniha 2, protokol č. 234).

Sociální domov města Pardubic v Rábech by nemohl fungovat bez duchovního, který by denně vykonával pobožnosti a prováděl církevní obřady. Chovance totiž ošetřovaly a opatrovaly řádové sestry. V tu dobu ještě měly církve značnou míru autonomie a svobody, jak dokazuje stanovisko M. M. Evangelisty Říhové, generální matky představené Kongregace Sester Nejsvětější Svátosti, ze dne 11. 2. 1946 (viz SOkA Pardubice, NAD 216 MNV Pardubice 1945-1949, inv. č. 85 Nájem zámečku v Rábech, karton 6):

Tehdy ještě nikdo nemohl církvím nic nařizovat, jako v pozdějších letech komunistické totality, kdy církevní tajemník řádovým sestrám schvaloval i jakékoli krátkodobé opuštění nařízeného místa pobytu (viz Petr Tesař: Ženské řehole v období totality. In: Vojtěch Vlček (ed.): Ženské řehole za komunismu 1948 – 1989. Olomouc 2005, s. 29).

Ve zprávě Radě MNV v Pardubicích ze dne 27. 2. 1946 se uvádí: "Největší překážkou v přestěhování chovanců bylo získati duchovního k vykonávání bohoslužeb pro řádové sestry. Přes veškerou naši snahu a různé intervence, která byla provedena dvakráte přímo u biskupa v Hradci Králové, vyzněla dosud na prázdno, přes to, že nám slíbil během 14 dní opatřiti duchovního. Na další intervenci samotné představené ústavu slíbil, že se tak stane během několika dnů. Do té doby musí vykonávati bohoslužby duchovní ze Dřítče, po případě z Pardubic. V opačném případě, odešly by sestry do jiných ústavů. K tomu nesmí dojíti obzvláště nyní, poněvadž ústav by zůstal bez ošetřovatelského personálu, který se v dnešní době nedá nahradit světskými sestrami" (viz SOkA Pardubice, NAD 216 MNV Pardubice 1945-1949, inv. č. 85 Nájem zámečku v Rábech, karton 6).

Následujícího dne 28. 2. 1946 toto "oznámení sociálního oddělení o úplném přestěhování chorobince do Zámečku v Rábech" vzala Rada MNV v Pardubicích na vědomí (viz SOkA Pardubice, NAD 216 MNV Pardubice 1945-1949, inv. č. 2 Zápisy ze schůzí rady 1946, kniha 2, protokol č. 371). Z téhož dne se zachoval seznam "Dodatečně převzatého inventáře v zámečku v Rábech". Stav budov je popsán v zápisu z 21. 3. 1946 (viz SOkA Pardubice, NAD 216 MNV Pardubice 1945-1949, inv. č. 85 Nájem zámečku v Rábech, karton 6).

Stěhování završila dne 8. 3. 1946 tisková zpráva pro Svobodné Slovo, Rudé právo, Právo lidu a Lidovou demokracii: "Místní národní výbor v Pardubicích - sociální oddělení dal do provozu v zámečku v Rábech pod Kunětickou horou bývalý městský chorobinec nyní zvaný "Sociální domov města Pardubic". Ústav má za úkol starati se pečlivě o osoby staré, nemocné, opuštěné a nahraditi jim jejich dřívější domov. Poněvadž ústav má ještě několik volných míst, doporučujeme těm, kteří mají o umístění zájem, aby si podali žádost na Místní národní výbor v Pardubicích" (viz SOkA Pardubice, NAD 216 MNV Pardubice 1945-1949, inv. č. 85 Nájem zámečku v Rábech, karton 6).

Dne 21. 3. 1946 schválila Rada MNV v Pardubicích "návrh sociálního oddělení na zvýšení odměny MUDru Antonímu Štenberkovi za lékařský dozor v Sociálním domově města Pardubic v Rábech, a to ze 400 Kčs na 1.000 Kčs s platností od 1. 4. 1946" (viz SOkA Pardubice, NAD 216 MNV Pardubice 1945-1949, inv. č. 2 Zápisy ze schůzí rady 1946, kniha 2, protokol č. 531).

Téhož dne v Rábech uskutečnilo jednání majitelky nemovitostí Miloslavy Sudkové se zástupci města Pardubic a technické kanceláře, při kterém podrobně sepsali stav budov a dohodli konečné znění nájemní smlouvy se sníženým nájemným 95.000 Kč ročně.

O 4 dny později MNV Pardubice požádal o schválení výše nájmu ONV v Pardubicích, kde žádost vyřídili kladně hned následujícího dne 26. 3. 1946 (viz SOkA Pardubice, NAD 216 MNV Pardubice 1945-1949, inv. č. 85 Nájem zámečku v Rábech, karton 6):

Dne 28. 3. 1946 Rada MNV v Pardubicích odsouhlasila, aby telefon z hájovny v Rábech byl přemístěn do kanceláře Sociálního domova města Pardubic v Rábech (viz SOkA Pardubice, NAD 216 MNV Pardubice 1945-1949, inv. č. 2 Zápisy ze schůzí rady 1946, kniha 2, protokol č. 573).

Následovalo vypracování nového inventárního seznamu vnitřního vybavení budov č. p. 38 a 58, tentokrát s finančním oceněním jednotlivých položek ke dni 4. 5. 1946 (celkem za 113.005 Kčs), seznamu knih zábavných a poučných v Sociálním domově města Pardubic v Rábech ze dne 16. 5. 1946 a další soupisy inventáře pokojů, kuchyně, prádla a hospodářského inventáře ze dne 31. 5. 1946 (viz SOkA Pardubice, NAD 216 MNV Pardubice 1945-1949, inv. č. 85 Nájem zámečku v Rábech, karton 6).

Teprve 18. 6. 1946 byla za dříve odsouhlasených podmínek podepsána definitivní smlouva nájemní od 1. 1. 1946 do 31. 12. 1947 s automatickým prodlužováním, pokud kterákoli ze stran smlouvu 3 měsíce před koncem roku nevypoví, jež byla následně schválena Radou ONV v Pardubicích 11. 9. 1946 (viz SOkA Pardubice, NAD 216 MNV Pardubice 1945-1949, inv. č. 85 Nájem zámečku v Rábech, karton 6).

Na návrh sociální komise dne 8. 5. 1946 schválila Rada MNV zvýšení vestiáře řádových sester na částku 1.000 Kč měsíčně, stanovenou podle oběžníku Zemského národního výboru (viz SOkA Pardubice, NAD 216 MNV Pardubice 1945-1949, inv. č. 2 Zápisy ze schůzí rady 1946, kniha 2, protokol č. 810).  Tzv. vestiář byl malý paušální příspěvek řeholnímu řádu na úhradu stravy, bydlení a ošacení řádových sester (viz Marcela Němcová: Životní příběhy řádových sester pracujících v ústavech sociální péče před rokem 1989. Univerzita Karlova, Praha 2012, s. 17).

Po  delší debatě se 24. 10. 1946 rozhodla Rada MNV Pardubice schválit žádost sociálního oddělení úhradu částky 33.200 Kčs "za opravu oltáře pro kapli v Rábech" s tím, že oltář zůstává majetkem obce (viz SOkA Pardubice, NAD 216 MNV Pardubice 1945-1949, inv. č. 2 Zápisy ze schůzí rady 1946, kniha 2, protokol č. 2078).

Dne 9. 1. 1947 se rada MNV Pardubice usnesla "poskytnouti řádovým sestrám měst. chorobince a chudobince vánoční příspěvek jako v letech minulých, a to v částce 600 Kčs na osobu, což činí při desíti sestrách 6.000 Kčs" (viz SOkA Pardubice, NAD 216 MNV Pardubice 1945-1949, inv. č. 3 Zápisy ze schůzí rady 1947, kniha 3, protokol č. 39).

Na jednání rady MNV Pardubice dne 24. 4. 1947 bylo odepsáno nedobytné ošetřovné ve výši 2.456 Kčs za chovance v městském chorobinci (viz SOkA Pardubice, NAD 216 MNV Pardubice 1945-1949, inv. č. 3 Zápisy ze schůzí rady 1947, kniha 3, protokol č. 924).

Prozatím poslední archivní stopou Sociálního domova města Pardubic v Rábech před znárodněním nemovitostí v majetku Miloslavy Sudkové je poděkování matky představené Bohuslavy Aichmayerové adresované Dieceznímu svazu Charity v Hradci Králové ze dne 7. 1. 1948 za vánoční příspěvek 1.500 Kčs (viz SOkA Hradec Králové, NAD 2674 Diecézní katolická charita, inv. č. 173 Sociální domov města Pardubic 1948-1949).

Skutečnost, že v pronajímaných místnostech sídlil Sociální domov města Pardubic, předurčila další socialistické využití znárodněného majetku Miloslavy Sudkové a jeho přidělení MNV Pardubice. Existenční podmínky řádových sester budou v příštích letech komunistické perzekuce výrazně horší...

Luděk Šorm