Mapa rybníků z roku 1688

Faksimile mapy pardubického panství Jiřího Matouše Vischera (1628-1696) z roku 1688 zachycuje stav pardubické rybníkářské oblasti před rozsáhlým vysoušením vodních ploch. Vischerova mapa je vydána na 4 listech ve zmenšené podobě. Faksimile je doplněna studií "Panství pardubické 1688" od Karla Kuchaře a "Dějinami pardubického rybníkářství" od Bedřicha Matěječka (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 3432 Panství pardubické 1688. Faksimile mapy Jiřího Matouše Vischera, tisk 1948, 4 listy + studie Bedřicha Matějčka: Dějiny pardubického rybníkářství).

"V roce 1688 za vlády císaře Leopolda I., ze kteréžto doby pochází i zachovaná rukopisná mapa císařského panství pardubického v rozměrech 1,37 x 1,13 m, uložená ve sbírkách Národního musea v Praze, bylo zde 225 rybníků, jejichž jména a počet nasazovaných ryb v kopách jest na mapě uveden. Dalších 13 rybníků na mapě uvedených bylo již v tom čase vypuštěno.

Jiný podrobný seznam rybníků nalézáme v pozemkové knize cís. král. komorního panství Pardubice z roku 1783 z doby Josefa II., uložené rovněž v pardubickém museu. Jest to takzvaný Josefský katastr. [...] Císař Josef II. i za svého krátkého panování započal po robotní abolici mnoho rybníků rušit a takto získané plochy parceloval a odprodával poddaným a novým německým osadníkům povolaným ze Slezska. Tak povstaly v té době na pozemcích bývalých rybníků obce: Moravanské, Veská, Lánské, Velkolánské, Rovensko Nové a Staré, Platensko a několik jiných. Německé obyvatelstvo se časem zcela počeštilo.

K jakým koncům dospělo kdysi tak proslavené pernštejnské rybníkářství, jímž se Pernštejnové nezapomenutelně zapsali do historie kraje a svými geniálními díly založili rybářskou slávu širokého pardubického okolí, to jest zřejmé z indexu rybníků z roku 1802, kdy se hospodařilo pouze na 69 rybnících ve výměře 3197 jiter. Jak veliký je to úbytek za krátkou dobu dvaceti let!

Ač hospodářský plán byl původně založen na pokrokovém roztříďování rybího materiálu a celé uspořádání rybniční soustavy bylo na tehdejší dobu prvotřídní, z čehož plynuly znamenité finanční výsledky, přece v dalších letech při zvýšené lidnatosti a vzrůstajícím významu polního hospodářství a vzdělávané půdy dostavuje se postupně a nezadržitelně nezájem o výchovu ryb a celé rybníkářství upadá. Když pak po státním úpadku v roce 1855 byl stát nucen odprodat také komorní panství pardubické, stala se prvním kupcem priv. rakouská národní banka vídeňská, roku 1863 pak priv. kreditní banka, která koupila celé panství za 4,150.000 zlatých rakouské měny; tento úvěrní ústav se však záhy přetvořil v akciovou společnost se sídlem ve Vídni. Společnost rozdělila panství na více samostatných sekcí, z nichž největší, Dašice, koupil r. 1868 s rybníky ležícími v této oblasti Jan Liebig, velkoprůmyslník v Liberci, Čívice koupil r. 1864 hrabě Chotek. Zbytek pak byl rozprodán různým jiným zájemcům. Tím se stalo, že mnoho obcí i jednotlivců si nakoupilo laciných pozemků, vysušených malých rybníků, ano i lesů. Slavným Pernštejnem tak obtížně a promyšleně vybudované rybníky byly dále vypouštěny, staleté krásné duby na hrázích káceny, kámen z hrází vyloupán a vše zpeněženo.

Když pak v roce 1881 koupil pardubický zbytek v rozloze 6440 ha Dr. Richard Drasche z Wartinberka za 2,020.000 zl., není divu, že převzal již jen 21 rybníků o ploše 726 ha i s okraji. Velkoprůmyslník Drasche hleděl uvésti do řádného stavu vše, co se dosud dalo napravit. Učinil energicky konec dosavadnímu vandalskému hospodaření. Rybníky se zachovalými hrázemi byly znovu napuštěny, rybniční hospodářství moderními metodami obnoveno a louky a pozemky meliorovány" (viz Bedřich Matějček: Dějiny pardubického rybníkářství. In: Faksimile mapy Jiřího Matouše Vischera, tisk 1948, SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 3432 Panství pardubické 1688).