#29. pracovní zálohy

Hlavním problémem centrálně řízeného státu byl nedostatek horníků a dělníků do stavebnictví a průmyslové výroby. Proto byl dne 25. 7. 1950 přijat zákon č. 96/1950 Sb. o pracujícím dorostu. Jeho deklarovaným účelem bylo "umožniti šťastný a spokojený život pracujícímu dorostu vytvářením předpokladů pro plný rozvoj jeho tvůrčích sil a pro jeho uplatnění v budovatelské práci podle schopností a v souladu s potřebami jednotného hospodářského plánu. Za tím účelem se bude získávati dorost, potřebný ke splnění jednotného hospodářského plánu, a zvyšovati jeho odborná, politická a kulturní úroveň a tělesná zdatnost podle jednotných zásad soustavnou socialistickou výchovou ve spolupráci s podniky socialistického sektoru hospodářství a s masovými organisacemi pracujícího lidu. Pracujícím dorostem se v tomto zákoně rozumějí osoby v učebním poměru bez rozdílu věku a mládež do 18 let, která je v pracovním poměru. Výchovou pracujícího dorostu se rozumí jeho odborný výcvik a odborné i obecné vzdělání, jakož i výchova politická, kulturní a tělesná." Dle zákona národní, státní a komunální podniky měly se souhlasem Ústředí zřizovat v závodech střediska pracujícího dorostu, které by se skládaly z pracoviště (učňovské dílny), základní odborné školy a domova pracujícího dorostu. Dle vládního nařízení ze 6. 2. 1951 č. 16/1951 Sb. byly z působnosti Ústředí pracujícího dorostu přeneseny některé kompetence na krajské národní výbory, přičemž ty mohly provedení jednotlivých úkolů uložit okresnímu národnímu výboru. Tak fungovala centrálně řízená socialistická společnost.

Dne 21. 9. 1950 projednala rada JNV důvěrnou zprávu o [ne]plnění pětiletého plánu, kterou přednesl hospodářský referent soudruh Holický: "Víte všichni, že většina věcí jest důvěrných nebo tajných a proto nebudu se šíře o věci zmiňovat. Také jako jeden z hlavních znaků neplnění plánu jest nedostatek pracovních sil. Zde jest třeba, aby rada JNV zabývala se získáváním pracovních sil pro naše závody a jako celek, aby pomáhala tyto úkoly řešit. Nelze skončit konstatováním, že pracovní síly nemáme, neboť by to bylo falešné. Máme spousty ještě nevyužitých pracovních reserv a jsou to hlavně ženy a distribuční podniky" (viz SOkA Pardubice, NAD 210 JNV 1949-1954, inv. č. 9 Zápisy rady JNV 10-12/1950, kniha 9).

Změnily se pritority, a tak rada JNV začala hledat také prostory pro umístění ubytoven učňovské mládeže i za cenu přestěhování Sociálního domova města Pardubic v Rábech, který v Lovčím zámečku sídlil od roku 1946.

Již dne 20. 4. 1951 schválila Rada JNV v Pardubicích záměr "do Rábů přestěhovat chlapecký internát" s tím, že "je nutno obstarat vychovatele do Rábů a rozhodnout, z čeho a kdo bude platit dopravu do internátu, a to žáků i vychovatelů" (viz SOkA Pardubice, NAD 210 JNV 1949-1954, inv. č. 11 Zápisy rady JNV 4-6/1951, kniha 11, s. 145). Na následujícím jednání 4. 5. 1951 "referentka Jiroutová sděluje, že doprava do internátu v Rábech by byla tenkrát hrazena, kdyby tam byli umístěni pouze z jedné školy. Předseda Půlpán sděluje, že tuto otázku projednával u MNO a bylo slíbeno, že budou intervenovat, aby město dostalo přidělené nové autobusy. Žádost podá KNV na ústředí. Pokud se týká zajištění platu vychovatelů, poznamenává ref. Jiroutová, že vychovatele již mají a že plat nikdo nemůže zajistit" (viz SOkA Pardubice, NAD 210 JNV 1949-1954, inv. č. 11 Zápisy rady JNV 4-6/1951, kniha 11, s. 165-166).

Na jednání rady JNV v Pardubicích dne 23. 7. 1951 soudruh "Klouček podal zprávu o jednání o umístění pracujícího dorostu v Rábech. Za středisko Ráby bylo nabídnuto středisko Annenská Studánka na Lanškrounsku s tím, že by byla provedena oprava v hodnotě 200.000 Kčs. Jelikož ovšem jest stavba z větší části dřevěná, jeví se zde pochybnost, že by jako ubytovací středisko pro přestárlé nevyhovovalo. Bude proto znovu se všemi závody jednáno". K tomu bylo přijato usnesení č. 117/3: "Záležitost ohledně ubytování pracujícího dorostu bude projednána s ČsSZ, Prokopkou a Teslou. O výsledku jednání bude v příští radě podána zpráva. Zodpovídá s. Jiroutová a s. Klouček" (viz SOkA Pardubice, NAD 210 JNV 1949-1954, inv. č. 12 Zápisy rady JNV 7-9/1951, kniha 12, s. 308-309).

Zápis z následujícího jednání rady JNV v Pardubicích 27. 8. 1951 přináší podrobnější informace: "Tesla n. p. žádá radu JNV o oficielní předání budov pro učňovský domov. S. Křížek vysvětluje, že Tesla netrvá na tom, aby jí byly přiděleny budovy chorobince. Bylo jednáno o zámečku ve Starých Čivicích a byl udělán následující rozvrh. Učňovský domov Tesly by šel do zámečku do Čivic, stavební závody do Rábů a Prokopka do hospody pod Kunětickou horou. Je zde však ten problém, že zámeček [v Čivicích] není dosud volný, a kdy se státní lesy vystěhují. Tyto mají přijít buď do Chocně nebo do Slatiňan. Otázka chorobince zůstává dosud nevyřešena. Nynější chovanci nesouhlasí s přestěhováním do Annenské Studánky. S. Křížek dává návrh, aby byl chorobinec ponechán zde a v Annenské Studánce aby byl zřízen nový, neboť je hodně zájemců. Tito by byli pak postaveni před to, že jdou přímo do Annenské Studánky, a když by nebyli zvyklí zde, jistě by se jim tam líbilo. Je tam možnost ubytování 70 lidí. S. Jiroutová i br. Pokorný se s. Křížkem souhlasí. S. Půlpán se ptá na otázku personálu a připomíná, aby tam byl dán personál civilní. K tomu s. Křížek říká, že není snadné pro takovou práci sehnat civilní zaměstnance. Smlouvu ohledně pronájmu Rábů a Annenské Studánky provede Dr. Chráska" (viz SOkA Pardubice, NAD 210 JNV 1949-1954, inv. č. 12 Zápisy rady JNV 7-9/1951, kniha 12, s. 362).

Nedostatek pracovních sil řešila rada JNV opakovaně, jeho předseda soudruh Půlpán 3. 9. 1951 zdůraznil: "jsme si plně vědomi toho, že do výroby nedáváme lidi naprosto zdravé, ale také jsme si vědomi, že nemáme u nás zdravých lidí. V průmyslu máme i takové dělníky, kteří pracují opravdu dobře a se zdravím také nejsou tak zadobře. Přesto ale pracují podle svých schopností a pro lepší život nás všech" (viz SOkA Pardubice, NAD 210 JNV 1949-1954, inv. č. 12 Zápisy rady JNV 7-9/1951, kniha 12, s. 373).

Na základě usnesení rady JNV v Pardubicích se 15. 10. 1951 "Sociální domov města Pardubic v Rábech" (včetně pečovatelského personálu řádových sester z Kongregace Sester Nejsvětější Svátosti z Českých Budějovic) přestěhoval do Annenské Studánky u Lanškrouna, aby jeho místo v Lovčím zámečku mohl obsadit školní internát stavebních závodů Průmstav (viz SOkA Pardubice, NAD 210 JNV 1949-1954, inv. č. 15 Zápisy rady JNV 4-6/1952, kniha 15).

Rada JNV se dne 2. 7. 1952 zabývala požadavkem Průmstavu, který v Rábech po odstěhování Sociálního domova města Pardubic provozoval internát pro učně stavebních závodů, na převedení budov Lovčího zámečku do svého majetku. "Rada se k požadavku staví odmítavě, jelikož s pensionem v Rábech počítá se opět jako s domovem pro přestárlé. S. Křížek prohlašuje, že od 1. 8. t. r. se stává domov v Rábech státním učilištěm" (viz SOkA Pardubice, NAD 210 JNV 1949-1954, inv. č. 16 Zápisy rady JNV 7-9/1952, kniha 16, s. 354 a 378).

Již tehdy bylo aktuální užívání Lovčího zámečku pro školní internát stavebních závodů považováno za provizorní s plánem vrátit do něj seniory (proto byl v roce 1955 přidělen Domovu důchodců), informace soudruha Křížka o státním učilišti v Rábech od 1. 8. 1952 reaguje na skutečnost, že koncem roku 1951 se komunisty ovládané Národní shromáždění republiky Československé usneslo na zákonu 110/1951 Sb. o státních pracovních zálohách k tomuto tvrzenému účelu: "Plánovaný rozvoj našeho hospodářství, zejména průmyslu, vyžaduje, aby byl zajištěn stálý příliv nových pracovních sil do dolů, hutí a jiných důležitých hospodářských odvětví. Ježto v naší zemi zmizela nezaměstnanost a rolnická bída a nelze počítat se samovolným přítokem pracovních sil do závodů, je třeba organisovaně připravovat nové pracovní síly z řad mládeže a vytvářet tak nutné pracovní zálohy." Centrálně řízený socialistický stát začal s plánováním všech životních potřeb obyvatel obyvatel, a tak plánoval i jejich budoucí pracovní uplatnění: "Státní pracovní zálohy se vytvářejí tím, že se pro důležitá hospodářská odvětví vychovává každoročně potřebný počet kvalifikovaných dělníků z řad mládeže ve věku od 15 let. Výchova se provádí v odborných učilištích a školách závodního výcviku." Dle zákona měly odborná učiliště a školy závodního výcviku poskytovat odborně-technické a všeobecné vzdělání a politickou, kulturní, tělesnou a brannou výchovu. Žáci byli po dobu učení zabezpečeni státem, po absolvování odborných učilišť a škol závodního výcviku byli povinni pracovat v podnicích, které určí ministerstvo pracovních sil, po dobu jím stanovenou v rozmezí od tří do pěti let. V návaznosti na dříve přijatý č. 96/1950 Sb. o pracujícím dorostu "pro odborná učiliště a školy závodního výcviku se použije zařízení, která sloužila převážně účelům středisek pracujícího dorostu, s výjimkou učňovských pracovišť a jiných výchovných zařízení, která jsou s hlediska provozu neoddělitelnou součástí podniku" (viz §5 odst. 1 zákona o státních pracovních zálohách).

Mezi oběma zákony je ještě jeden zásadní rozdíl: zatímco pracovní dorost dle zákona č. 96/1950 Sb. byl vůči podniku v pracovním poměru, vládní nařízení č. 111/1951 Sb. k zákonu o státních pracovních zálohách přineslo změnu: "Žáci nejsou v pracovním nebo učebním poměru k podniku. Podnik je povinen odvádět oblastnímu orgánu pro správu odborných učilišť a škol závodního výcviku za práci, kterou žáci vykonali, částky rovnající se mzdě podle příslušných předpisů. Podnik má vůči žákům, instruktorům a ostatním výchovným pracovníkům s hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci stejné povinnosti a práva jako vůči svým zaměstnancům. Podnik vede záznamy o množství a jakosti práce žáků a její mzdové hodnotě a poskytne potřebné údaje odbornému učilišti nebo škole závodního výcviku." Podnik tedy za práci neplatil tomu, kdo pracoval, ale jeho škole či učilišti.

Tato změna právní formy internátního ubytování zazněla při jednání rady JNV dne 5. 9. 1952: "Otázka, zda je možno přestěhovati v rámci obce domovníka z internátu v Rábech v důsledku vybudování státního učiliště, byla dána k přešetření s. Paloušovi" (viz SOkA Pardubice, NAD 210 JNV 1949-1954, inv. č. 16 Zápisy rady JNV 7-9/1952, kniha 16, s. 507 a 531). Připomeňme, že se jednalo o rodinu Václava Stejskala, která tam v jedné místnosti bydlela od 7. 2. 1946 až do 17. 10. 1958, kdy se přestěhovala do vlastní novostavby domu č. p. 77 v Rábech.

Z politické zprávy pro radu JNV dne 5. 9. 1952 citujeme: "Vzrůstajícím počtem učňů odkázaných na internátní ubytování stoupají stále požadavky na přidělení prostor a budov pro učňovské domovy a tyto není již možno ve zdejším obvodu umístiti, i když již pro tento účel poskytl JNV na př. objekt sociálního domova v Rábech, který je požadován k vrácení pro svůj původní účel. Tesle n. p. byl přidělen objekt býv. hostince pod Kunětickou horou, který je pro internát upravován, ovšem ani toto řešení nemůže býti definitivní, poněvadž uvedené budovy nemají žádoucí vybavení, nejsou dostatečně prostorné a zdravotně plně vyhovující" (viz SOkA Pardubice, NAD 210 JNV 1949-1954, inv. č. 16 Zápisy rady JNV 7-9/1952, kniha 16).

Centrální plánování způsobovalo problémy, které jsou zmíněny ve zprávě přiložené k zápisu z dalšího jednání rady JNV o týden později 12. 9. 1952: "Dokument strany a vlády o zřízení státních učilišť přinesl řadu velkých obtíží. Zvláště změny kvót dorostu pro učiliště a změny učebních oborů byly největší překážkou. To se zvláště projevilo v hornictví, kde u SHD byl zrušen obor povrchový horník, pro který jsme získávali i na našem okrese. U závodu MKZ, n. p. Chvalovice byly zrušeny i učební obory a kvóty byly sníženy, takže mnozí přihlášení žáci dostali 3 dny před nástupem odmítací dopisy. Jak obtížné bylo jednání s rodiči, je jistě pochopitelné. V našem okrese vznikla 3 učiliště pracovních záloh: RPZ Pardubice, VCHZ Rybitví a [v Rábech] Průmstav Pardubice. Kvóty dorostu pro učiliště jsou zhruba zajištěny. Slavnostní nástup je připraven k 1. 9. 1952. Se závody je projednáno slavnostní zahájení, výzdoba učiliště. Přivítání žáků, případně rodičů, projevy zástupců závodů a složek. Ve VCHZ bude účinkovat závodní hudba. Až na žáky, kteří se účastní chmelové brigády, bude nástup jednotný" (viz SOkA Pardubice, NAD 210 JNV 1949-1954, inv. č. 16 Zápisy rady JNV 7-9/1952, kniha 16).

Dne 24. 10. 1952 rada JNV v Pardubicích řešila stížnost státního učiliště v Rábech na nedostatek pitné vody a pověřila soudruha Musila, aby ve spolupráci se soudruhem Kučerou vypracovali patřičnou odpověď. Hned poté "žádal o slovo okresní prokurátor Dr. Jizba, který radě oznámil, že je potřeba stanovit místo, kde je možno provést veřejný proces se záškodníky z obce Stéblové. Navrhuje, aby přelíčení se dělo na venkově, aby bylo přístupno zemědělské veřejnosti. Rada JNV s tímto návrhem souhlasí a k provedení veř. procesu určuje obec Staré Ždánice. S. Šimonovi bylo uloženo, aby na den 31. 10. 1952 na 8.30 hod. ráno zajistil přes předsedu a tajemníka MNV ve Ždánicích sál s patřičnou výzdobou. Bezpečnostní opatření zajistí Dr. Jizba" (viz SOkA Pardubice, NAD 210 JNV 1949-1954, inv. č. 17 Zápisy rady JNV 10-12/1952, kniha 17, s. 646).

Následující měsíc je Odborné učiliště státních pracovních záloh Ráby uvedeno v informativní zprávě pro radu JNV ze dne 28. 11. 1952, že při brigádách na podzimní práce odpracovalo celkem 1.100 hodin na sklizni brambor a řepy (viz SOkA Pardubice, NAD 210 JNV 1949-1954, inv. č. 17 Zápisy rady JNV 10-12/1952, kniha 17).

Politická zpráva pro radu JNV dne 13. 2. 1953 informuje o zavedení nové evidence obyvatel s cílem "zamezit tak přechovávání třídních nepřátel. Hlášení bude prováděno na základě domovních knih, kde budou zapsáni všichni obyvatelé domů" (viz SOkA Pardubice, NAD 210 JNV 1949-1954, inv. č. 18 Zápisy rady JNV 1-3/1953, kniha 18).

A proto dalším velmi zajímavým pramenem informací k Lovčímu zámečku z let 1953-1970 se stala "Domovní kniha pro přihlášky a odhlášky ubytovaných osob v č. p. 38" (viz SOkA Pardubice, NAD 321 MNV Ráby 1945-1990, inv. č. 22 Domovní kniha 1953-1970, kniha 22), jejíž první část (strany 2-29) musela být přepsána (na strany 30-53), protože jednotlivé záznamy přihlašovaných osob nebyly číslovány do jedné číselné řady (viz SOkA Pardubice, NAD 321 MNV Ráby 1945-1990, inv. č. 134 Zámeček č. p. 38 1945-1972, karton 5). Tehdy Lovčí zámeček užívalo Odborné učiliště pracovních záloh č. 16 se sídlem v Pardubicích, Nerudova 1881.

Podle "Domovní knihy pro přihlášky a odhlášky ubytovaných osob v č. p. 38" tam nedlouho po měnové reformě z 1. 6. 1953, kterou se tehdejší komunistická vláda snažila dosáhnout znehodnocení měny, vypořádat se s přídělovým systémem, zastavit černý trh a také snížit poměr poptávky vůči chudé poválečné nabídce, bylo od 1. 7. 1953 do 6. 4. 1954 či nejpozději do 31. 7. 1954 ubytováno celkem 117 chlapců a dívek, převážně narozených v roce 1937 (viz SOkA Pardubice, NAD 321 MNV Ráby 1945-1990, inv. č. 22 Domovní kniha 1953-1970, kniha 22), z nichž většina byla od 6. 4. 1954 přestěhována do Internátu v Rybitví. V kapitole "Historie školy" se na webu Střední průmyslové školy stavební Pardubice se sídlem Sokolovská 150, 533 54 Rybitví uvádí: "V roce 1951 Pozemní stavby založily tzv. Učňovskou stavební správu pro výchovu nových odborníků a zahájily stavbu areálu v Pardubicích – Rybitví. Nově vzniklé Střední odborné učiliště stavební bylo řízeno VHJ Pozemní stavby n. p." (viz http://www.spsstavebni.cz/historie-skoly ).

Politická zpráva pro radu JNV Pardubice ze dne 10. 7. 1953 přináší zevrubné vyhodnocení organizovaného náboru pracovních sil, ve kterém jsou pro okres Pardubice uvedeny 4 učiliště Státních pracovních záloh:

• č. 16 Ráby pro zedníky,
• č. 17 Rybitví pro chemiky,
• č. 18 Pardubice pro kovoobory,
• a nově zřízené učiliště pro TMS.

"Všechna učiliště se na nás obracejí se žádostí o získání především vychovatelů, mistrů a instruktorů. Otázky ubytování jsou nevyřešeny především u TMS a učiliště č. 18, stejně tak provozní místnosti pro TMS. KNV navrhuje pro ubytování jmenovaných Ráby a pro provozovnu TMS bývalou firmu KAPO. Hlavní úkol referátu byl zajistit nábor pro učiliště, situace z dnešku je taková, že u č. 16, 17, 18  je je dorost zajištěn nejméně na 100%. Pro učiliště TMS se nábor provádí jedině u dívek, protože nový rozpis byl proveden opožděně. Z dosavadních zkušeností lze odpovědně prohlásit, že referát i většina SPZ pociťuje malou pomoc oblastních správ pracovních záloh, která je v našem případě v Hradci Králové" (viz SOkA Pardubice, NAD 210 JNV 1949-1954, inv. č. 20 Zápisy rady JNV 7-9/1953, kniha 20).

Dne 25. 9. 1953 rada JNV projednávala zprávu "Zhodnocení nástupu do učilišť státních pracovních záloh", dle které do učiliště č. 16 Pardubice mělo nastoupit 22 chlapců (byl jich nabráno 25), do učiliště č. 17 Rybitví 16 chlapců (nastoupilo 17), do učiliště č. 18 Pardubice 4 chlapci (nastoupilo jich 14) a do učiliště č. 19 Pardubice mělo nastoupit 37 chlapců a 9 dívek, přičemž bylo nabráno 40 chlapců a 9 dívek. Úkoly náboru tedy byly splněny a překročeny (viz SOkA Pardubice, NAD 210 JNV 1949-1954, inv. č. 20 Zápisy rady JNV 7-9/1953, kniha 20).

Náborem do učilišť státních pracovních záloh se rada JNV zabývala také 5. 2. 1954, když jí nadřízený Krajský národní výbor stanovil úkol do učiliště č. 16 Ráby přijmout do učebních oborů zedník 2 učně, tesař 4 zájemce a železář 2 učně. Všechny tyto obory byly dvouleté pro zájemce ve věku 15 let a se školním vzděláním 6 tříd (železář), 7 tříd (zedník) a 8 tříd (tesař), přičemž komplikací byla 8 letá školní docházka: "Je dosud nevyřešeno, jak tomu bude příští rok, kdy bude vůbec vycházet 14 letý dorost a požadavky učilišť jsou na 15 leté" (viz SOkA Pardubice, NAD 210 JNV 1949-1954, inv. č. 22 Zápisy rady JNV 1-3/1954, kniha 22).

V Rábech se v tomto období úřady zabývaly také hledáním původního inventáře (viz Národní archiv Praha, fond SPS Praha, inv. č. 6084), zápachem splaškových vod, ukládáním popela a pořádkem kolem učiliště, které "má představovati vzorný domov našich mladých pracujících" (viz SOkA Pardubice, NAD 321 MNV Ráby 1945-1990, inv. č. 134 Zámeček č. p. 38 1945-1972, karton 5).

Dne 12. 3. 1954 rada JNV projednávala zprávu o "Plnění úkolů z vládního dokumentu o zdravotnictví", v níž se jako řešení nedostatečné kapacity Domova odpočinku v Pardubicích uvádí naděje na brzké vyklizení internátu v Rábech pro zřízení dalšího Domova odpočinku. K tomu přijala usnesení č. 27 odst. 3: "Rada JNV ukládá s, Paloušovi, referentu III. referátu, aby dosavadní OUSPZ č. 16 v Rábech bylo urychleně uvolněno a přiděleno pro potřeby domova odpočinku" (viz SOkA Pardubice, NAD 210 JNV 1949-1954, inv. č. 22 Zápisy rady JNV 1-3/1954, kniha 22, s. 260-263).

Ačkoliv tento úkol měl stanoven termín "urychleně" do 30. 6. 1954, evidentně splněn nebyl: již 21. 5. 1954 se uskutečnilo poslední jednání rady Jednotného národního výboru, neboť tento úřad vládní nařízení č. 23/1954 Sb. zrušilo a jeho agendu opět rozdělilo mezi MNV Pardubice a ONV Pardubice.

Na březnové jednání rady JNV navázala schůze rady ONV 2. 7. 1954, která v důvodové zprávě "Situace v přípravě Domova odpočinku v Rábech" potvrdila záměr, aby "odbor sociálního zabezpečení organisačně připravil zřízení domova v Rábech. Tyto objekty budou dle informací v učilišti státních pracovních záloh uvolněny ku dni 15. srpna 1954". V diskusi soudružka Jiroutová, náměstek předsedy ONV, uvedla, že "se chovancům domu odpočinku z Pardubic nechce, a to proto, že zde mají své hospodářství a sem tam možnost malého výdělku. Zájem o nestěhování mají také jeptišky a to z důvodu, že zde mají blízko kostel. Dosavadní chovanci se nechtějí stěhovati, do Rábů by se dávali noví, kteří teprve o umístění žádají a nemůže jim být pro nedostatek místa vyhověno. Je třeba zajistit rozpočet na úpravu domu v Rábech a dále rozpočet na provoz v roce 1955. Nakonec s. Jiroutová navrhuje dům odpočinku v Rábech skutečně zřídit. Br. Hotovec ke zprávě poznamenává, že by se ve větší míře o zlepšení stavu v domě odpočinku měl starat MNV v Pardubicích, protože se o umístění zajímá více lidí z města. Předseda ONV s. Kubelka se dotazuje, zda v jednání o zřízení domu odpočinku v Rábech spolupracuje MNV v Pardubicích. S. Richtrová odpovídá na připomínky a dotazy. MNV v Pardubicích se také zřízením domu zabývá. nejlepší řešení otázky by bylo, aby některý jiný krajský podnik se přestěhoval do Rábů, Krajské vojenské velitelství, které je v přední budově domu odpočinku a kterážto budova byla vybudována pro tyto účely, by se přestěhovalo na uvolněné místo a dům odpočinku by se rozšířil. Protože nebylo dalších připomínek, rada ONV k tomuto podotýká, že prozatím trvá na usnesení rady JNV (domov odpočinku umístit v Rábech). Bude se však nadále (tím se pověřuje s. Jiroutová a s. Richtrová) jednat ve směru přemístění KVS a vrácení jeho budovy svému původnímu účelu" (viz SOkA Pardubice, NAD 211 ONV 1954-1960, inv. č. 6 Zápisy rady ONV 6-9/1954, kniha 6, s. 58-59).

I když se v avizovaném termínu poloviny srpna 1954 Státní učiliště pracovních záloh č. 16 z Rábů odstěhovalo, pro nové využití s ubytováním seniorů nebyl Lovčí zámeček připraven. Dne 24. 9. 1954 projednala rada ONV "Zprávu o plnění úkolů na úseku sociálního zabezpečení", ve které je zmíněna péče o důchodce a přestárlé osoby: "Pardubický okres nemá v současné době domov odpočinku. Stávající domov odpočinku v Pardubicích naprosto nevyhovuje a nestačí umístit nové zájemce, kterých je nyní přes 40. Proto rada ONV na svém zasedání 3. 7. 1954 uložila odboru sociálního zabezpečení zříditi nový domov odpočinku v Rábech. Byl vypracován předběžný návrh plánu na generální opravy v částce 500.000 Kčs, který plánovací komise KNV upravila na 210.000 Kčs. Bylo projednáno s okresním stavebním kombinátem, aby s potřebnou prací začal již v I. čtvrtletí 1955. Na materiálně technické vybavení bylo rozpočtováno 353.837 Kčs, na nákup potravin 141.190 Kčs. Domov odpočinku v Rábech má být otevřen od 1. srpna 1955. Pro první rok je počítáno s 60 lůžky. S uskutečněním nového domova odpočinku se vyřeší tíživá situace s umisťováním přestárlých osob, kterýžto úkol je i součástí akčního programového plánu na rok 1955." V navazující diskusi "br. Hotovec se dotazuje, zda snížená částka na provedení úpravy domu odpočinku v Rábech bude dostačující a dále se br. Hotovec dotazuje, zda budou do domu odpočinku přijímáni i chovanci z jiných okresů." Vedoucí odboru soudružka Richtrová odpověděla na připomínky: "Pro dům odpočinku je prozatím proveden rozpočet a rozvaha na generální opravy v částce 210.000 Kčs a na zařízení domova další částka. Obojí je zařazeno do plánu na rok 1955. Prozatím je přihlášeno cca 45 chovanců, po zavedení řádné péče soc. pracovníků na vesnici bude jistě přihlášek více. V domově se plánuje cca 60 lůžek" (viz SOkA Pardubice, NAD 211 ONV 1954-1960, inv. č. 6 Zápisy rady ONV 6-9/1954, kniha 6, s. 193-195).

A tak se v Lovčím zámečku od 15. 10. 1954 do 3. 4. 1955 mohla ubytovat ještě další skupina žáků Odborného učiliště státních pracovních záloh, tentokrát označovaného č. 18 - celkem 84 chlapců a dívek, narozených v letech 1937-1939. Všichni kromě jednoho (posledního, který bydlel u rodičů v Pardubicích a nastoupil až 18. 1. 1955) se přihlásili ve stejný den, přičemž předtím byli přihlášeni v Pardubicích Havlíčkova č. p. 1080 (nyní Hotel Staré Časy). Skončili také najednou, aby odešli pracovat na množství adres po celé republice (viz SOkA Pardubice, NAD 321 MNV Ráby 1945-1990, inv. č. 22 Domovní kniha 1953-1970, kniha 22).

Politická zpráva pro radu ONV dne 5. 11. 1954 vysvětluje, jak byly státní pracovní zálohy organizovány: "Veškerou péči o absolventy SPZ prováděly do 12. září 1954 Oblastní správy ministerstva pracovních sil. Ukázalo se, že prováděná péče o absolventy oblastními správami je nedostatečná a ne dosti pružná. Evidence absolventů byla ve špatném stavu a řešení případu jednotlivých absolventů v případě jejich nespokojenosti bylo zdlouhavé a působilo vedle vznikajících nepříjemností i dlouhou absenci jednotlivců. Oblastní správy neprováděly kontroly, jak jsou dodržovány směrnice jednotlivými závody a neměly přehled, jak je o absolventy pečováno. Proto vyhláškou č. 109/1954 Sb. ze dne 29. května 1954 byla agenda péče o absolventy, jejich evidence a jejich přemísťování převedena na odbory pracovních sil rad ONV. Touto decentralizací má být zajištěn přímý styk se závody i absolventy a odstraněny všechny nedostatky jak v péči tak i ve vedení řádné evidence, čímž bude zajištěno, že absolventi SPZ budou řádně rozmístěni dle jejich kvalifikace a přispějí tak větší měrou při plnění hospodářského plánu. Na základě této vyhlášky ministerstva pracovních sil převzal 12. září 1954 odbor pracovních sil do své evidence celkem 331 absolventů SPZ. Oblastní správy měly předat celou evidenci v úplném pořádku. Při kontrole na závodech a odsouhlasení předané evidence s evidencí na závodech bylo zjištěno mnoho nedostatků. Mnoho absolventů, kteří byli oblastními správami vedeni, že pracují v jednotlivých závodech, tam nejsou a odbor pracovních sil shání, kde se dnes zdržují. Při prováděných kontrolách na závodech bylo zjištěno, že po stránce hmotného zajištění absolventů SPZ jsou vcelku směrnice závody dodržovány, ale byly zjištěny vážné nedostatky v péči o absolventy po stránce kulturní a politické výchovy. V žádném závodě nepečují o absolventy masově politické složky, a to ČSM a ROH. Absolventi v době mimopracovní jsou ponechány sami sobě a svým zálibám, nejsou s nimi organizovány politické besedy, hromadné návštěvy filmů, divadel a významných akcí politických, kulturních a sportovních. V učilištích SPZ byl položen dobrý základ politické výchovy těmto mladým kádrům - je na vedení závodů a všech složek na závodech, zda dobrou další výchovou získá náš průmysl kvalifikované a politicky uvědomělé kádry, oddané našemu zřízení" (viz SOkA Pardubice, NAD 211 ONV 1954-1960, inv. č. 7 Zápisy rady ONV 10-12/1954, kniha 7, s. 269-271).

V roce 1955 se věkové složení obyvatel Lovčího zámečku v Rábech (1882) výrazně změnilo, neboť nemovitosti po Státním učilišti pracovních záloh č. 18 začaly sloužit jako Domov důchodců.

Luděk Šorm