#24. národní správa
Po osvobození od nacistické okupace (1945) upadl pan Jaroslav Sudek v nemilost samozvaného revolučního MNV Ráby, protože Lovčí zámeček (1882) byl jako více než 400 jiných nemovitostí v protektorátu Čechy a Morava (viz Radka Šustrová: Pod ochranou protektorátu. Praha 2012, s. 193) zabrán německými úřady pro ozdravné pobyty na venkově pro evakuovanou mládež z míst válečných bojů (Kinderlandverschickung - KLV) pod vedením příslušníků Hitlerovy mládeže (Hitlerjugend). Byli zde proti vůli majitelky a nájemce penzionu Jaroslava Sudka 2 roky (od dubna 1943 do dubna 1945), jak je uvedeno v jeho v dopisu Národnímu výboru v Rábech ze 7. 6. 1945, který citujeme celý a v němž pouze zvýrazňujeme některé pasáže:
"Odvolávám se na rozmluvu dne 4. t. m. s panem Kosinou, štábním rotmistrem, nyní zaměstnancem u čsl. drah, bytem v Rábech, za přítomnosti předsedy zdejšího Národního výboru pana Černíka a člena výboru pana Jirouta, při které žádal jsem p. Kosinu, by mi sdělil, proč se na mne vyptával u různých občanů z Rábů a co tím sledoval. Jmenovaný odpověděl, že prý mnozí občané z Rábů mu něco o mne říkali stran němců a mého snad nějakého jednání, avšak na moji několikráte opakovanou otázku stran jmenování oněch osob odpověděl, že se nepamatuje na žádné jméno, ačkoli na jméno mnou zjištěné, u něhož se o mém chování informoval, se dobře pamatoval a dotyčná - slečna Marta Valentová - dle jeho vyjádření vypovídala v můj prospěch.
Jelikož jsem si svým českým a národně uvědomělým jednáním plně jist a nestrpím, aby ať již pan Kosina, nebo někdo z druhých občanů o mne nějaké řeči rozšiřovali, žádám, by vážený Národní výbor přísně vyslechl pana Kosinu a důrazně jej požádal o jmenování oněch osob, o kterých se při rozmluvě 4. t. m. zmínil. Jistě se podaří mu upamatovati se, čímž pak bude možno dáti pravdě za dost a nešířit nijak nepravdy a zbytečně nečiniti v obci tak klidné, jako jest Ráby, kde každý jeden druhému vlastně vidíme až do žaludku a známe se všichni co by Češi, nějakých zbytečných řečí a obtíží.
Doba jest příliš vážná a veškeré úsilí nutno věnovati plodné práci. Kolaborantů bohudíky u nás v Rábech není a ani zmíněný případ, který uvedl pan Kosina o panu Bradáčovi, jistě nebyl a není nijak protičeský.
Nevím, proč právě mne si pan Kosina vybral a na mne se vyptával, když přeci snad je jemu, jakož i celé obci známo, že já jaksi nejvíce jsem zde trpěl od Němců, kteří zabravši mi pension hodně mne šikanovali a způsobili mi hodně perných chvil, nehledě k tomu, že jsem se dočkal i udání gestapu a kriminální policii německé se strany němce a jeho kolaborantů - pomahačů - ovšem nikdo z nich nebyl z Rábů. O tom, že jsem si mnoho nemilého musel prožíti a se zaťatými zuby si dáti mnoho líbiti, o tom mohu vždy podati svědectví, rozhodně však není možno mi dokázati nějaký opak.
Snad pan Kosina má na mne jaksi nepříjemnou vzpomínku na tenkráte, když sem asi před dvěma nebo třemi měsíci došlo německé vojsko a já jsem se střetl s nimi a s jmenovaným před hostincem u Vachků a tu on mi řekl, že za mé nepřítomnosti mi 'nakvartýroval' němce. Tu jsem mu řekl, že já tam mám již KLV a na jeho slova, bych si promluvil s opodál stojícím německým důstojníkem jsem mu odpověděl, že nemám co bych s ním mluvil, když němci ode mne něco chtějí, ať přijdou sami a nebo proč nejdou ke starostovi. Dále jsem mu vytkl, proč s němci jezdí a on odpověděl, že k němu přišli, proto že prý umí německy. Na to jsem řekl, že kdyby sám k nim nepřišel, že by jistě nevěděli, že v Rábech pan Kosina umí německy. Na to jsem odjel domů a zařídil si již, aby u mne němci nebyli.
To snad má být důvod, pro který by měl pan Kosina o mne špatně smýšleti?
Žádám proto poznovu vážený národní výbor, by jména dotyčných rábských občanů, kteří snad měli p. Kosinovi něco o mne říci, dal jmenovaným zjistiti a nebude-li je moci jmenovati, by bylo poukázáno na termín daný národním výborem, kde kterého každý měl času tři dny na eventuelní písemné oznámení.
Pokud však mně jest známo, jest již několik lidí nespokojeno s jednáním pana Kosiny, neboť jím používané výrazy, že umlčí některé osoby z Rábů, nebo před členem národního výboru na moji rozpravu, dle níž jsem řekl, že nechci míti žádných nepřátel v Rábech, odpověděl, že on zase je rád, že má nepřátele, nebo v jiném případě řekl, že přivede GRU, že pořádek v Rábech udělá atd... ač v Rábech jistě pořádek byl vždy plně zachován a podobné řeči spíše pobouřejí a nejsou jistě místné od člena Národního výboru.
Žádám, by i v tomto směru byl jmenovaný ponaučen,nebo jinak sotva bylo by možno míti plnou důvěru ve členy Národního výboru, který jinak jest co by celek jistě občany respektován.
Není rozhodně mým úmyslem nějak se dotýkati cti a dobrého češství pana Kosiny, s kterým dříve vycházel jsem dobře, leč dané okolnosti nutí mne samotného se obhájiti a čeliti tak eventuelním nepravdám a nařčením.
Doufám v klidné a smírné vyřízení tohoto mého přípisu a znamenám se v oddané úctě [podpis Sudek] Ráby 7. června 1945" (viz SOkA Pardubice, NAD 321 MNV Ráby 1945-1990, inv. č. 134 Zámeček č. p. 38, evid. kt 5, ukl. č. 19).
Na tento dopis ze 7. 6. 1945 samozvaný revoluční MNV Ráby adresátovi neodpověděl. Již 14. 6. 1945 ale odeslal Okresnímu národnímu výboru v Pardubicích žádost, aby "byl zajištěn pension v Rábech pro Čs. Č. Kříž neb podobnou instituci, sloužící veřejnému blahu lidu" (viz SOkA Pardubice, NAD 209 ONV Pardubice 1945-1949, inv. č. 393 Zrušené národní správy H-Ž, karton 236):
Ačkoliv odůvodnění nebylo pravdivé, což následně zjistilo rozsáhlé úřední a policejní vyšetřování, ONV v Pardubicích této žádosti samozvaného revolučního MNV vyhověl a výměrem č. j. 2902/45 III-26a-35R ze dne 19. června 1945 na veškerý majetek Miloslavy Sudkové v Rábech uvalil národní správu. Ještě téhož dne jmenoval národním správcem Jana Kubíka (toho majitelka Miloslava Sudková pověřila správou majetku již v lednu 1944 namísto svého manžela), kterého měl kontrolovat dvoučlenný "poradní sbor" Josef Kosina (MNV Ráby) a Josef Sláma (ONV Pardubice). Veškerý majetek protokolárně převzali do národní správy dne 27. 6. 1945. Až dodatečně dne 2. 8. 1945 složil národní správce Jan Kubík u předsedy hospodářského výboru ONV slib dle § 18 dekretu prezidenta republiky ze dne 19. 5. 1945 č. 5/1945 Sb. (viz SOkA Pardubice, NAD 209 ONV Pardubice 1945-1949, inv. č. 393 Zrušené národní správy H-Ž, karton 236, dokument z 2. 8. 1945).
Hned v úvodu následující schůze 29. 6. 1945 schůze předseda MNV v Rábech oznámil, že "nebylo dodrženo usnesení míst. nár. výboru o přísném mlčení v záležitostech věcí projed. ve schůzích. Žádá o přiznání se, kdo prozradil p. Jehličkovi o dodávce krávy na kontigent a přidělení koně J. Zelinkovi. Po chvíli rozpaku se přiznal J. Schejbal, načež byl jednohlasně vyzván, aby se vzdal funkce a schůzi opustil, což se stalo. Na jeho místo nastoupil náhrad. Rykr Frant, který se hned schůze zúčastnil" (viz SOkA Pardubice, NAD 321 MNV Ráby 1945-1990, inv. č. 1 Zápisy z jednání MNV 1945-1950, evid. kn1, ukl. č. 1).
V bodu 3 téže schůze byl jakoby zvolen a "jmenován" národní správce majetku Miloslavy Sudkové, který již fakticky byl uveden do funkce rozhodnutím ONV v Pardubicích před 10 dny a před 2 dny dokonce jako národní správce protokolárně převzal do národní správy veškerý majetek paní Sudkové: "Rozhodnutím hospodářské komise okresního národního výboru na návrh místního národního výboru byla uvalena národní správa na majetek Miloslavy Sudkové v Rábech dne 20. června a dle přípisu okresního národního výboru má zdejší národní výbor jmenovati národního správce pro uvedený majetek. Navrhnut všemi přítomnými za správce J. Kubík" (viz SOkA Pardubice, NAD 321 MNV Ráby 1945-1990, inv. č. 1 Zápisy z jednání MNV 1945-1950, evid. kn1, ukl. č. 1).
Na téže schůzi MNV Ráby dne 29. 6. 1945 bylo v bodu 4 přijato usnesení: "K zajištění všech věcí, které ve zdejší obci byly zanechány od Němců, byli navrženi: Kosina Josef, Křemen Jiljí, Monik Josef, kterým bylo uloženo, aby ve smyslu příkazu okres. nár. výboru bylo zjištěno a sepsáno vše, co zde zůstalo na Kunětické Hoře a v pensionu po K. L. V. lágru" (viz SOkA Pardubice, NAD 321 MNV Ráby 1945-1990, inv. č. 1 Zápisy z jednání MNV 1945-1950, evid. kn1, ukl. č. 1). Také toto nové usnesení bylo tehdy již 14 dní splněno, neboť požadovaný dokument MNV Ráby odeslal ONV již 15. 6. 1945. Seznam obsahuje: "50 dvojitých postelí, 40 skříní, 19 držáků na ručníky, 20 stolů různé velikosti, 2 umývací žlaby, 1 police, 3 plechové kýbly, 58 lžic, 86 vidliček, 3 konve na vodu, 10 lopatek na uhlí, 18 malých lžiček, 105 nožů, 4 uhláky, 8 kamen na vytápění, 2 kastroly na vaření, 4 velké hrnce, 6 umývadel, 36 talířů, 13 malých talířů, 18 podšálků, 100 hrnků na kávu, 3 mísy, 52 skleniček, 17 košů na papír, 3 školní tabule, 1 pánské kolo, 53 prostěradel, 107 podhlavníků, 109 slamníků, 50 hnědých košil, 50 lyžařských kalhot, 77 lyžařských kabátů, 56 čepic, 1 opasek, 6 balonů, 11 cvičných granátů, 1 medicinball, 17 párů lyží, 26 kusů sáněk, 5 hokejek, 1 globus, 16 map, 49 kusů různého nářadí a různé školní potřeby". K tomu na Kunětické hoře zůstalo: "6 skříní, 13 slamníků, 28 podhlavníků, 14 postelí, 322 misek hliněných, 317 pohárků hliněných, 3 oštěpy a 3 oštěpy zlámané, asi 500 stanových kolíků". Tento majetek byl dle rozhodnutí ONV Pardubice ze dne 15. 6. 1945 rozdělen rovným dílem mezi Čsl. Červený kříž a Místní školní radu v Rábech či Kuněticích. Na žádost pardubických skautů z 19. 7. 1945 a se souhlasem Místní školní rady v Kuněticích a ONV Pardubice bylo 30 hnědých košil německých dětí vyměněno za 30 stejně hodnotných košil bílých s rychlým vyřízením z tohoto důvodu: "Skautská mládež se připojila k akci žňové a nastupuje v pondělí 23. července" (viz SOkA Pardubice, NAD 209 ONV Pardubice 1945-1949, inv. č. 393 Zrušené národní správy H-Ž, karton 236).
Několikaměsíční rozsáhlé úřední i policejní vyšetřování na Pardubicku, Královédvorsku, v Poděbradech a v Praze potvrdilo, že obvinění z kolaborace v žádosti MNV Ráby o uvalení národní správy NEBYLO PRAVDIVÉ, ale účelové!
Přesto samozvaný revoluční MNV Ráby dosáhl svého: dne 27. 6. 1945 převzal nemovitosti Lovčího zámečku národní správce, dosavadní nájemce Jaroslav Sudek získal (nejpozději 2. 7. 1945, kdy ONV v Pardubicích slíbil, že "uvolní 15. 7. 1945 svůj pension v Rábech ve prospěch Červeného kříže") potvrzení MNV v Rábech o národní spolehlivosti (viz SOkA Pardubice, NAD 209 ONV Pardubice 1945-1949, inv. č. 393 Zrušené národní správy H-Ž, karton 236) a již 9. 7. 1945 z bývalého penzionu zaslala nově nastěhovaná "Ozdravovna Československého Červeného kříže v Rábech" MNV Ráby seznam svého personálu a ubytovaných dětí (viz SOkA Pardubice, NAD 321 MNV Ráby 1945-1990, inv. č. 134 Zámeček č. p. 38, evid. kt 5, ukl. č. 19).
O rozdělení lesního majetku Miloslavy Sudkové a o přidělení části lesa "Buriánek" už 16. 7. 1945 požádala (s vědomím obcí Ráby, Brozany a Srch) obec Němčice se zdůvodněním, že pro tuto "chudou obec by znamenalo přidělení zmíněné části lesa určitý přínos k rovnováze rozpočtu". Na tuto žádost odpověděl předseda zemědělské komise ONV dne 14. 9. 1945: "Okresní zemědělská komise žádá Místní národní výbor o sdělení, je-li paní Sudková kolaborantka. Není-li, nelze podle dekretu p. prezidenta žádosti vyhověti. Podotýkáme, že by snad bylo možno žádat o překatastrování" (viz SOkA Pardubice, NAD 1 Okresní úřad Pardubice 1850-1945, inv. č. III/26 Bezpečnostní šetření, karton 1080).
Přitom Miloslava Sudková byla 25. 6. 1945, tedy pouhý týden po uvalení národní správy na její majetek, potvrzena jako "zachovalá, národnosti české, státně a politicky spolehlivá" (viz SOkA Pardubice, NAD 209 ONV Pardubice 1945-1949, inv. č. 393 Zrušené národní správy H-Ž, karton 236):
Její styky s Němci a s prvním manželem Warnuszem, otcem jejich dcer, v době okupace vyloučil Místní národní výbor v Bílé Třemešné dne 25. 7. 1945: "V době okupace neměla žádných styků s Němci. Styky s Warnuszem, otcem jejich dcer, rovněž ne. Pouze v r. 1943 navštívil Warnusz její děti, na jejich požádání, aby je chránil před mstivostí adopt. otce Sudka. Spis ohledně udání na pí Mil. Sudkovou byl postoupen okres. nár. výboru ve Dvoře Králové n. L." (viz SOkA Pardubice, NAD 209 ONV Pardubice 1945-1949, inv. č. 393 Zrušené národní správy H-Ž, karton 236). Do tábora KLV v Rábech pravděpodobně s hákovým křížem nejezdil první manžel majitelky nemovitostí, jak je opakovaně uváděno v žádostech MNV Ráby, ale úředník německého státního dohledu nad jeho fungováním (viz Radka Šustrová: Pod ochranou protektorátu. Praha 2012, s. 107).
Ani šetření v bydlišti Josefa Sudka v Poděbradech a u Zemského národního výboru v Praze nepřineslo důkazy, které by ospravedlnily žádost MNV Ráby o uvalení národní správy, i když o ně ONV v Pardubicích dne 22. 8. 1945 žádal naléhavě: "Nad majetkem jmenované jest t. č. národní správa, která má býti pro nedostatek skutkové podstaty zrušena. Na výsledku provedeného šetření bude záležeti, zda národní správa bude zrušena či ne" (viz SOkA Pardubice, NAD 209 ONV Pardubice 1945-1949, inv. č. 393 Zrušené národní správy H-Ž, karton 236).
Proto dne 12. 10. 1945 vydal ONV v Pardubicích rozhodnutí č. j. 5964/1945 III-26a-152S: "Jelikož konaným šetřením bylo zjištěno, že velkostatek Ráby nenachází se v rukou osob, proti kterým by bylo možno postupovati podle dekretu presidenta republiky ze dne 19. května 1945, ježto důvodné podezření z kolaborace se nepotvrdilo, ruší se z rozhodnutí ONV v Pardubicích národní správa vložená na velkostatek Ráby, výměrem č. j. 2902/45 III-26a-35R ze dne 19. června 1945".
Paní Miloslava Sudková převzala svůj majetek zpět od národního správce dne 13. 11. 1945 (viz SOkA Pardubice, NAD 209 ONV Pardubice 1945-1949, inv. č. 393 Zrušené národní správy H-Ž, karton 236), ale živnostenské podnikání na něm již neobnovit nemohla, i když epizoda Ozdravovny Československého Červeného kříže v Rábech skončila. V budově měl svůj nábytek, k jehož vyklizení byl vyzván 9. 1. 1946 dopisem MNV v Pardubicích (viz SOkA Pardubice, NAD 216 MNV Pardubice 1945-1949, inv. č. 85 Nájem zámečku v Rábech, karton 6).
Rozsáhlé prověřování Miloslavy Sudkové uzavřel 19. 11. 1945 MNV v Bílé Třemešné vydáním Osvědčení o její státní a národní spolehlivosti.
Přesto v závěru roku dne 16. 12. 1945 usnesení MNV v Rábech zamítlo žádost Miloslavy Sudkové o povolení koncese hostinské a výčepnické v Penzionu Ráby pod Kunětickou horou s odůvodněním, že "v obci jsou již čtyři takové živnosti, takže není žádoucí povolovati další" a v pozdějším bodu 6 (různé návrhy) bylo usneseno požádat paní M. Sudkovou o povolení honitby "v obnaženém lese" (zřejmě byl zbourán plot kolem obory s Lovčím zámečkem) a Kunětické družstvo "o zrušení tzv. chráněné komory ve skále, čímž by přibylo obci scházející počet ha, aby se mohla honitba obce Rábů osamostatnit. Podáním žádosti pověřen předseda MNV" (viz SOkA Pardubice, NAD 321 MNV Ráby 1945-1990, inv. č. 1 Zápisy z jednání MNV 1945-1950, kniha 1).
Ačkoliv bezdůvodné uvalení národní správy bylo zrušeno, Místní národní výbor v Rábech i nadále trval na svém záměru, aby majetek Miloslavy Sudkové nesloužil k podnikání, ale "veřejnému blahu lidu". A tak nepovolením živnostenské koncese 16. 12. 1945 MNV v Rábech pomohl MNV Pardubice, který od podzimu naléhavě hledal budovu k přestěhování městského chorobince, později přejmenovaného na Sociální domov města Pardubic. Jednání o přesídlení chorobince do Lovčího zámečku v Rábech totiž bylo schváleno na Radě MNV Pardubice již před 10 dny 6. 12. 1945 (viz SOkA Pardubice, NAD 216 MNV Pardubice 1945-1949, inv. č. 1 Zápisy ze schůzí rady 1945, kniha 1, protokol č. 1134).