Smetanovy Sady [ Park nebo sad ]

Na místě původního hřbitova se od roku 1915 nachází tento největší městský park.
Je zde umístěn pomník zakladatele genetiky Johanna Gregora Mendla od Josefa Obetha (1931) a také busta skladatele Bedřicha Smetany, po němž byl park pojmenován.

Smetanovy sady, navazující na Janáčkovy sady, jsou nejrozsáhlejším novojičínským parkem. Jsou ohraničeny výpadovou silnicí vedoucí k nemocnici, na východní straně blokem budov bývalých kasáren adaptovaných na obytné domy. Kopule na jednom z nich připomíná hvězdárnu, které do šedesátých let sloužila svému účelu. V severozápadní části byl až do 19. století rybník a studny.

Plocha dnešních sadů sloužila dobytčím trhům, potom až do roku 1890 se tu nacházel v pořadí třetí novojičínský hřbitov. Za první světové války přičiněním vojáků zde byl roku 1915 vybudován park. do dnešní podoby byl rekonstruován v osmdesátých letech.

Ozdobou Smetanových sadů je sousoší představujících zázrak stvoření a zákony dědičnosti. Jeho součástí je busta genetika Johanna Gregora Mendla (1822-1884), rodáka z nedalekých Hynčic. Sousoší bylo odhaleno roku 1931. Jeho tvůrcem je slezský sochař Josef Obeth. Uprostřed parku nalezneme dnes málo využívaný hudební pavilon z roku 1927 a v jeho blízkosti bustu klasika české hudby, skladatele Bedřicha Smetany, dílo Vladimíra Štrunce, slavnostně odhalené v roce 1962. V západní části je přírodní letní kino zbudované místo plánovaného koupaliště v roce 1962. V době vzniku byl park pojmenován po německém básníku Eichendorfovi, který žil a tvořil své verše na zámečku v nedaleké Sedlnici.

Ke Smetanovým sadům přiléhá další duchovní stánek, Španělská kaple. Její pohnutá historie má svůj začátek v třicetileté válce. Je spojena s bitvou před branami Nového Jičína roku 1621, kdy zde byli pochováni císařští obránci města, zvaní "černí Španělé" - Neapolitánci, pobití vojskem Jana Jiřího Krnovského. Nad jejich hrobem byl vztyčen nejdříve dřevěný kříž, poté postavena dřevěná kaple a v letech 1725-1727 zbudována kaple zděná. Ke kapli se konala poutní procesí a cesta k ní byla lemována sochami svatých.

Za vlády císaře Josefa II. byla kaple zrušena a přeměněna na sklad soli. Zásluhou občana Františka Mecha byla kaple opravena a roku 1841 vrácena náboženským účelům.