VOSKA Václav [ Osobnost ]
VOSKA Václav (* 21. 10. 1918 Praha, + 20. 8. 1982 Valašské Meziříčí) - český herec
Václav Voska nedokončil studia práv a v roce 1939 se stal členem Divadla na Vinohradech. V roce 1945 odešel do činohry Národního divadla a od roku 1950 až do své smrti hrál v Městských divadlech pražských. Zprvu byl obsazován pro svůj přitažlivý zjev do rolí milovníků (Kristián, Rostand: Cyrano z Bergeracu), brzy se ukázalo, že jako herec intelektuálního ražení je předurčen pro role charakterní. Na klasickém repertoáru si v 50. letech vypěstoval vysokou hlasovou kulturu, jež se stala základem jeho další tvorby. Zatímco prostředky mimiky a gestiky využíval střídmě, charakteristiku postavy budoval především svým melodickým a bohatě odstíněným hlasem, schopným sdělit nejjemnější citová, rozumová hnutí i mnohé nevyslovené v dokonale předem promyšleném dialogu. Velký prostor pro hlasovou charakterizaci postavy našel v klasickém i moderním konverzačním žánru, ve fraškách (Advokát, Hirson: Jsem špatná, špatná ženská) a detektivkách, společenských (Lord Goring, Wilde: Ideální manžel) či satirických komediích (MoliŹrův Tartuffe nebo ve filosofických hrách (Möbius, Dürrenmatt: Fyzikové, Alcest, MoliŹre: Misantrop). Při interpretaci čechovovských postav volil nezvykle groteskní pojetí (Serebrjakov, Strýček Váňa). Jedním z vrcholů jeho mistrovství se stal tragický Richard II. ze stejnojmenné Shakespearovy historické hry, cynický Edgar z Dürrenmattovy úpravy Strindbergova Tance smrti, a zejména Dürrenmattův Romulus Veliký. Vytvářel psychologickým dokreslením překvapivě životné typy právě v tzv. západních bulvárních hrách se současnými náměty, jejichž autoři se dotkli jen povrchu anebo přímo zneužívali divákova sentimentu, v nichž oživoval typ pragmaticky sobeckého člověka moderní společnosti druhé poloviny 20. století (Magis, Marceau: Vajíčko). Tehdejší představení Městských divadel, kde vedle V. Vosky účinkoval Felix Le Breux a další vyzrálí herci, patřila ke skutečným divadelním zážitkům.
Zatímco film ani televize mu skutečně velkou příležitost nikdy neposkytly, byl Voska uznávaným rozhlasovým hercem. Interpretoval mnohé básnické i prozaické texty zejména v pražské básnické vinárně Viola a v televizi i rozhlase. Často četl komentáře k cestopisným a naučným filmům, ale byl i vtipným průvodcem televizního seriálu Sňatky z rozumu, natočeného podle Neffovy pentalogie. Významná byla jeho práce pro filmový dabing (mimo jiné přetlumočil Voskovce ve Dvanácti rozhněvaných mužích), který pomáhal povýšit na samostatnou uměleckou disciplínu.
Václav Voska nedokončil studia práv a v roce 1939 se stal členem Divadla na Vinohradech. V roce 1945 odešel do činohry Národního divadla a od roku 1950 až do své smrti hrál v Městských divadlech pražských. Zprvu byl obsazován pro svůj přitažlivý zjev do rolí milovníků (Kristián, Rostand: Cyrano z Bergeracu), brzy se ukázalo, že jako herec intelektuálního ražení je předurčen pro role charakterní. Na klasickém repertoáru si v 50. letech vypěstoval vysokou hlasovou kulturu, jež se stala základem jeho další tvorby. Zatímco prostředky mimiky a gestiky využíval střídmě, charakteristiku postavy budoval především svým melodickým a bohatě odstíněným hlasem, schopným sdělit nejjemnější citová, rozumová hnutí i mnohé nevyslovené v dokonale předem promyšleném dialogu. Velký prostor pro hlasovou charakterizaci postavy našel v klasickém i moderním konverzačním žánru, ve fraškách (Advokát, Hirson: Jsem špatná, špatná ženská) a detektivkách, společenských (Lord Goring, Wilde: Ideální manžel) či satirických komediích (MoliŹrův Tartuffe nebo ve filosofických hrách (Möbius, Dürrenmatt: Fyzikové, Alcest, MoliŹre: Misantrop). Při interpretaci čechovovských postav volil nezvykle groteskní pojetí (Serebrjakov, Strýček Váňa). Jedním z vrcholů jeho mistrovství se stal tragický Richard II. ze stejnojmenné Shakespearovy historické hry, cynický Edgar z Dürrenmattovy úpravy Strindbergova Tance smrti, a zejména Dürrenmattův Romulus Veliký. Vytvářel psychologickým dokreslením překvapivě životné typy právě v tzv. západních bulvárních hrách se současnými náměty, jejichž autoři se dotkli jen povrchu anebo přímo zneužívali divákova sentimentu, v nichž oživoval typ pragmaticky sobeckého člověka moderní společnosti druhé poloviny 20. století (Magis, Marceau: Vajíčko). Tehdejší představení Městských divadel, kde vedle V. Vosky účinkoval Felix Le Breux a další vyzrálí herci, patřila ke skutečným divadelním zážitkům.
Zatímco film ani televize mu skutečně velkou příležitost nikdy neposkytly, byl Voska uznávaným rozhlasovým hercem. Interpretoval mnohé básnické i prozaické texty zejména v pražské básnické vinárně Viola a v televizi i rozhlase. Často četl komentáře k cestopisným a naučným filmům, ale byl i vtipným průvodcem televizního seriálu Sňatky z rozumu, natočeného podle Neffovy pentalogie. Významná byla jeho práce pro filmový dabing (mimo jiné přetlumočil Voskovce ve Dvanácti rozhněvaných mužích), který pomáhal povýšit na samostatnou uměleckou disciplínu.
UMÍSTĚNÍ
DALŠÍ INFORMACE: http://www.libri.cz/databaze/kdo20/main.php
Typ záznamu: Osobnost
AKTUALIZACE: uživatel č. 685 org. 2, 09.11.2004 v 09:46 hodin
KRÁLOVSTVÍ PERNÍKU, z. s.
V Perníkové chaloupce č. p. 38
533 52 Ráby u Pardubic
Czech Republic
spravce@kralovstvi.cz
(+420) 602 413 134