Kunětičtí hejtmani

Malíř Mikoláš Aleš (1852-1913) poprvé navštívil Pardubice 16. srpna 1897. Zážitky z výletu na trosky Kunětické hory pak večer (a při jeho každé další návštěvě Pardubic) diskutoval s přáteli v pardubické kavárně hotelu U Střebských. Místní intelektuály, usilující o záchranu starobylého hradu, tam oslovoval "páni bratři hejtmani". V této společnosti vznikl nápad, aby Mistr Aleš namaloval slavnostní pochod husitských hejtmanů na koních u Kunětické hory a aby hejtmani měli tváře přátel ze společnosti U Střebských. V březnu 1900 o tom architekt Boža Dvořák napsal Alšovi a poslal mu i fotografie těch pánů. Aleš odpověděl, že se mu nápad líbí a rád to nakreslí, až dodělá jiné zakázky. K tomu ale došlo až na začátku roku 1903 (viz František Šebek: Toulky historií Pardubic 2. Helios Jiří Razskazov, Pardubice 2019, s. 96-101).

Dle svědectví MUDr. Vincence Černohorského (1857–1934) "Hejtmani u Střebských" (viz Východočeský republikán ze 4. 11. 1927, č. 45, s. 2-3) byla bezprostředním podnětem pro vznik slíbeného obrazu "Kunětičtí hejtmani" vášnivá diskuse o záchraně Kunětické hory, které se Mikoláš Aleš zúčastnil. Dlouhá debata byla zakončena rozhodnutím napsat ministerstvu vojenství do Vídně, že Kunětická hora je i vojensky důležitým bodem strategického významu. Numismatik Bedřich Skrbek napsal memorandum, žádající okamžité zastavení lámání kamene, krasopisně v českém jazyce a hned druhý den je přinesl k Střebským k podepisování. V čelo se podepsal Mikoláš Aleš s funkcí "vrchní hejtman" a vynutil si, aby i ostatní se všichni podepsali s titulem "hejtman", že prý to bude ve Vídni více působit (na rubu obrazu jsou zprava doleva identifikováni: "Sova, MUDr. Cibulka, MUDr. Pohl, Jaňura, dr. Zajíc, lékárník Vítek, Lad. Novák, Dvořák, MUDr. Káš, MUDr. Novák, MUDr. V. Černohorský a Růžička z bazaru" - pouze starosta města JUDr. Formánek se nechtěl podepsat, protože byl členem okresního výboru, v jehož režii se dobývání kamene z Kunětické hory provádělo. Proto ho Aleš namaloval na koni obráceném k pozorovateli obrazu zadkem, jakoby na posměch). Architekt Dvořák opatřil memorandum úřední doložkou jako konzervátor vídeňského památkového úřadu a zaslal jej přímo k rukám tehdejšího ministra vojenství Edmunda von Krieghammera (1831-1906), jenž byl spolužákem římskokatolického děkana v Pardubicích P. Františka Sloupa (1846-1908). Již za týden přijela do Pardubic vojenská komise, prohlédla si Kunětickou horu a striktně nařídila vyznačit mezníky, za něž se nesmí kámen lámat. Pravdivost tohoto svědectví potvrzují nejenom dobové poznámky na rubu kopie obrazu z roku 1904 (namalované s povolením Mistra Alše Karlem Raškem a Vojtěchem Bartoňkem) z pozůstalosti Boži Dvořáka, ale i úřední protokol, sepsaný na Kunětické hoře dne 20. 6. 1905 a potvrzující její vojenský strategický význam (viz Jiří Kotyk: Boža Dvořák a Mikoláš Aleš - 2. část. In: Zprávy Klubu přátel Pardubicka 2025, č. 3-4, s. 126-135).