Kunětice č. p. 22 fara (1921: Josef Kulda)

Viz indikační skica stabilního katastru (1839)

Popularizační glosy:

Zlomky informací o životě v obci poskytuje dochovaná farní kronika z let 1842-1907, která ale spíš zachycovala problémy fary, kostela a posloupnost duchovních správců. Dovídáme se, že v roce 1856 byla lokálie kunětická povýšena na farnost. Duchovním správcem se stal páter Josef Vambera (1859-1874), který  spravoval farnost kunětickou plných 14 let. Ale jak vypovídá kronika „dne 6.12.1874 se vracel z „hůry“ (z Kunětické hory), kam téměř každodenně docházel, když ho nedaleko Jelínkova borku ranila mrtvice. Ve zmatku došlo ke drancování fary, odváželo se dřevo. Kostelník Václav Novák střežil farní archiv a přerazil vlastnímu švagrovi ruku, pak soud, vyšetřování a mnozí byli odsouzeni za pych k několikadennímu vězení v pardubické „cikánce“. Po něm pak byl ustanoven páter Bedřich Landrock.  

Farář Karel Voříšek, který působil v Kuněticích v letech 1880-1887, měl velké zásluhy na opatrování farnosti a začlenil se do života obce. Byl zde ve velké oblibě, protože při jeho pohřbu jej hasiči jmenovali čestným občanem Kunětic. Po něm nastoupil na jeden rok administrátor Jan Dvořáček, za něhož bylo obnoveno Bratrstvo sv. růžence, vánoční slavnosti s vánočním stromem a dárky pro chudé. Od dubna 1888 byl instalován Josef Růžička (1888-1890), který měl velké plány s kostelem, hřbitovem, ale nerealizoval je, protože zemřel na tuberkulózu. Věnoval 1000 zl. kostelu, 1000 zl. chudým a faře odkázal knihovnu.

Z kroniky se dovídáme, že v 80. letech 19. století byl starostou Arnošt Velinský, rolník z Kunětic č. 27. Svým vlivem i finančně přispíval ke spolupráci s farností.

O tom, že to zdejší faráři neměli někdy jednoduché, vypovídá nejeden zápis ve farní kronice. Tak například v květnu 1890 měl být na faru instalován farář Václav Kudrna z novoveské farnosti. Ale jak se zmiňuje farní kronika, „druhý den po instalaci zešílel a byl odvezen do ústavu v Praze“. Pan farář se vrátil až po pěti letech v roce 1895 a vypsal do kroniky, jak se vlastně vše odehrálo.  „V roce 1890 jsem se jel 10.5. na farnost podívat a tu spatřil pravou ohavnost zpustošení na místě svatém. Kostel sešlý, špinavý, a jak páter Růžička na 51. stránce této knihy dobře poznamenává – žebrácký. Fara vybita, nevlídná bez žádné zahrádky, jen starou bývalou hřbitovní zdí obehnána, bez vší vyhlídky, pravý kriminál. Kontrast krásného kostela novoveského a útulné fary tamní byl veliký.“ Pan farář asi nezvládl neočekávanou situaci, ztropil scénu a už ho dva strážníci odvedli. Když se vrátil v roce 1895, přislíbil, že dá-li Pán Bůh, opraví kostel. Skutečně se mu podařilo během dvou let (1895-1897) kostel obnovit, ale bohužel při opravě došlo ke slohovým úpravám, při nichž byly poničeny fresky z dob Karla IV. a byly nahrazeny šablonovitou malbou. Nezůstalo pouze při opravě chrámu. V roce 1899 přikoupil pozemek od manželů Jana a Marie Richtrových za 100 zlatých, aby vzniklo upravené rozšířené prostranství kolem kostela. V témž roce se ještě zasloužil o rozšíření kunětického hřbitova, který již léta nepostačoval. Hřbitov byl založen roku 1784 a stál mimo kostel na zádušním pozemku. Od roku 1890 naléhalo c.k. Hejtmanství na obec, aby se postarala o rozšíření hřbitova. Někteří občané prosazovali názor, aby se postavil nový hřbitov bez církevního vlivu, ale léta se nic nedělo. Až v lednu 1899 svolal farář Kučera schůzi všech představenstev přifařených obcí  a vysvětlil jim, že rozšíření stávajícího hřbitova bude o 2/3 levnější než postavit nový. A tak se zástupci obcí rozhodli, že na své náklady opraví a vystaví hřbitovní zeď a márnici. Farář vysázel na hřbitově a podél cesty ke hřbitovu 50 lip, dal upravit na novém i starém hřbitově cesty a opravit pomníky. V Hořicích objednal nový Svatý Kříž na hřbitov a náklady na něho kryly milodary. Jak kronika uvádí: “Na Boží Hod velikonoční ve 3. hodiny odpoledne roku 1899 byl hřbitov za přítomnosti sezemického kaplana, pánů z c. k. Hejtmanství a přifařeným zástupem 1000 hlav čítající slavnostně posvěcen a svému účelu vydán.“ Václav Kudrna v Kuněticích splnil co přislíbil. V roce 1900 byl již čestným děkanem, biskupským notářem a farářem Kunětic a ten rok přešel na uvolněné místo na farnosti v Bělé u Přelouče. U vstupních dveří do kostela je mu věnována pamětní deska.  

Z kroniky se také dovídáme, že se farníci zasloužili nejen o opravu kostela finanční podporou, ale že se starali o vyzdobení kostela četnými milodary drobné i velké hodnoty. Například v roce 1878 darovala vdova Skalová z Hradiště kostelu 2 obrazy – olejové barvotisky Večeře Páně, Madona s Ježíškem a sv. Janem Křtitelem v pozlaceném rámu, v roce 1880 věnovala Alžběta Velínská, choť bývalého starosty v Kuněticích č. 12 dva vyšívané polštáře na oltář. U příležitosti svého sňatku v roce 1890 věnovala slečna Emilie Schneiderová, dcera řídícího učitele v Kuněticích červené hedvábné antipendium a v roce 1894 věnovala Anna Tichá, manželka řídícího učitele, na oltář vyšívané plátno spojené s antipendiem. Ve farní kronice jsou zmínky i o stinných stránkách našich předků. V roce 1879 během jednoho roku se odehrály hned 2 vraždy a jeden pokus o vraždu. Pan farář uvádí: “Zlověstná kořalka ve všech případech těchto dodávala nešťastníkům odvahy ke zločinům. Na Písku obyvatelem Šlechtou motykou za bílého dne byl zabit familiant Josef Hladěna, otec šesti dětí. Příčinu zavdala rozepře pro domnělé dorovnávání mezí. Druhá vražda se udála mezi Brozanama a Ráby, když dělník ve skále Václav Červený z Brozan byl kamenem ranami do hlavy utlučen k smrti. V Kuněticích na posvícení několik mladíků zmejlívších si osobu, přepadlo hrobařčina syna Josefa Nováka a nebezpečně ho pobodali. Raněný se však vyléčil“. Nebo „v listopadu 1902 byl na zábavě v Němčicích ubit František Drahorád, syn Josefa Drahoráda, rolníka z Kunětic č. 21. Vrah byl řezník z Holic, píchl Drahoráda nožem do krku a ten ihned vykrvácel.“ A zase v tom hrál hlavní roli alkohol (viz obeckunetice.cz).

Sčítání lidu 15. 2. 1921: majitel domu Josef Kulda, 1 byt (domácnost), 2 přítomné osoby

Josef Kulda (nar. 3. 6. 1870 Mstětín o. Česká Skalice), majitel bytu - svobodný, v obci bydlí od 1. 8. 1915 (farář)

• Františka Píšová (nar. 12. 12. 1876 Dříteč), služebná - svobodná, v obci bydlí od 26. 10. 1915 (v domácnosti)

Zdroj: Státní okresní archiv Pardubice; Okresní úřad Pardubice, (1793) 1850 - 1945 (1953) (NAD 1); inv. č. m1x27; ukl. j. 9; Kunětice čp. 1-10, 12-59

Podřízené štítky:

• farní úřad v Kuněticích (0)