Zelené Předměstí č. p. 50 divadlo (1921: obec)

Viz indikační skica stabilního katastru (1839)

Popularizační glosy:

Domek čp. 50 v místech dnešního Městského divadla získala roku 1872 s pomocí dárců, zejména poštmistra Josefa Krause, dětská opatrovna. R. 1884 přistavěno 1. poschodí. Dům zbourán roku 1907 před stavbou divadla. Opatrovna prozatím umístěna ve dvorním křídle domu barona A. Krause čp. 61/62 (viz parpedie.cz).

Rozhodnutí pro stavbu divadla, kdy Pardubice měly asi 15 tisíc obyvatel a žádného patrona či sponzora, bylo nejvelkorysejší v dějinách města. Záměr se zrodil v hlavách stolní společnosti, která se roku 1880 scházela na Veselce. Profesoři reálky Gustav Heš a František Vratislav Sova, lékař dr. František Cibulka, okresní tajemník Josef Herberger, stavitel Václav Kašpar. Z jejich podnětu se 21. 11. 1880 sešla širší porada, která rozhodla o založení Spolku pro zřízení divadelního domu v Pardubicích. Stanovy 23. 1. 1880 vzalo na vědomí místodržitelství výměrem z 12. 2. 1881, intimát, výměr okresního hejtmanství z 9. 3. 1881 byl doručen 13. 3. 1881. Ustavující schůze 21. 5. 1882 zvolila předsedou Leopolda Wernera, starostu města a ředitele reálky Jiljí Vratislava Jahn jednatelem. Rozhodnuto stavět divadelní dům, kde vedle divadla budou i spolkové a restaurační místnosti. Měl stát až za dnešním divadlem, zahájena sbírka. Domky a pozemky vykoupeny 23. 5. 1884 a 27. 3. 1885. Dne 12. 3. 1884 vypsán konkurz na návrh, sešlo se jich 14. Z toho 11 nedbalo soutěžních podmínek, zbývající tři oceněny po 150 zlatých, první cena neudělena. Vybrán návrh arch. Jindřicha Fialky, přednosty stavitelského odd. průmyslové školy v Praze. S nim projednány změny. Dopisem z 7. 5. 1885 slíbil, že „sdělá trvalý a čestný pomník těm, kdo svou hřivnou ku provedení toto chrámu přispěli“. Spolek ho dopisem z 18. 3. 1886 pověřil vypracováním plánů a rozpočtu. Schváleny místodržitelstvím 21. 11. 1886, 22. 12. 1886 vydáno stavební povolení. Valná hromada Spolku 23. 1. 1887 se usnesla na okamžitém započetí stavby. Stavět se nezačalo, nebyly peníze. K obnově iniciativy došlo především díky JUDr. Josefu Štolbovi, který přišel do Pardubic r. 1890. Valná hromada Spolku 24. 10. 1892, která předsedou zvolila starostu Františka Hoblíka, rozhodla že se postaví jen divadlo. Nová soutěž vypsaná 2. 3. 1893 stanovila, že to má být pro 800 osob, nákladem 45 000 zlatých. Došlo 6 návrhů, 1.cenu obdržel opět prof. arch. J. Fialka, druhou Ing. arch. Antonín Balšánek, asistent pražské techniky. Spolek a město však rozhodly pro druhý, neznámo proč. Spolek sám stále neměl stále dost peněz.

Rozhodujícím se stal r. 1903. Spolek za předsednictví JUDr. Josefa Štolby rozhodl svěřit své jmění městu a na ně přesunou péči o stavbu. V čele města stál nadšený divadelník JUDr. Antonín Formánek, městská rada 19. 3. 1903 na návrh Spolku přistoupila. Ing. arch. Balšánek předložil 30. 5. 1904 rozpočet na 309 800,- K. Městské zastupitelstvo doplnilo 30. 5. 1906 spolkové jmění částkou 100 000,-K. Na společné schůzi Spolku, městské rady a odboru pro veřejné práce padlo 8. 1. 1906 rozhodnutí, mělo být konečné a nebylo. Stavitel Václav Kašpar 15. 4. 1906 navrhl, aby staveniště bylo posunuto až ke kolenu Městské řeky, na dnešní místo. Návrh opožděný, ale šťastný, divadlo postavit na dominantním místo schválen. Původní Spolkem získané staveniště se souhlasem města r. 1906 prodáno Rakousko-uherské bance, která zde v letech 1908-08 postavila palác, sloužící bankovním účelu dosud. Nové staveniště dalo k dispozici město, které vlastnilo nebo vykoupilo domy čp. 50, 51, 582 a 147 Zelené předměstí a dalo je strhnout. Ač dle usnesení z 8. 1. 1906 na zadání stavby měla být soutěž, zadalo město stavbu 3. 9. 1906 z volné ruky staviteli Josefu Döllerovi z Chrasti.

Základní kámen byl položen 16. 5. 1907, na den 39 let od kladení základního kamene Národního divadla. Dr. Fr. Štolba při poklepu pronesl heslo „Lid tě stvořil, lidu služ!“ Rozpočtová částka o 200 000,-K překročena. Divadlo mělo v přízemí 6 lóží, 163 sedadel, místa k stání, v 1.poschodí 8 lóží, 82 sedadel, místa k stání. Socha génia nad akrotteriem je dílem Bohumila Kafky a místního kameníka Rudolfa Vávry, tepaná křídla zhotovil ve své továrně pardubický podnikatel Vilém Čížek. Dle rozpočtu měla stát 800,- K, stála 12 000,-K. Medailony dramatiků a skladatelů jsou od pardubického sochaře B. Vlčka. Mozaikové obrazy na průčelí: Libušin soud a Žižka před Prahou, dle děl B. Smetany a J. K. Tyla, navrhl František Urban, který maloval oponu.

Divadlo bylo slavnostně otevřeno 11. 12. 1909. Účastníky pozdravil starosta František Kuchynka, dr. Štolba přednesl Uvítání od Karla Maška, Pardubické hudební sdružení sehrálo za řízení Vojtěch Lautnera Smetanovu předehru, ochotníci recitovali Maškova veršovaného Poutníka, v režii Františka Růžičky sehráli Štolbovu hru „1744“. Tou byla nahrazena hra Jaroslava Vrchlického, objednaná k té příležitosti, pro jeho nemoc nedokončená. Druhého dne12. 12. Zpěvácké spolky Pernštýn a Ludmila za režii ing. Františka Votkého, pod taktovkou V. Lautnera, provedly Smetanovu Hubičku. Svou první stagionu v novém divadla 8. 1. 1910 zahájila pod hlavičkou "Divadlo sdružených města východočeských" divadelní společnost Antonína J.Frýdy (viz parpedie.cz).

V roce 1911: majitel domu na Žižkově náměstí Obec Pardubice (viz Adresář města Pardubic spolu s průvodcem po městě a okolí, průvodce napsal František Karel Potěšil - učitel při škole obecné, vydal knihkupec Jan Liebich, Pardubice 1911, s. 259).

Sčítání lidu 15. 2. 1921: v budově Městského divadla č. p. 50 (Žižkovo náměstí) byl 1 byt (domácnost), 3 přítomné osoby.

Karel Heřman (nar. 9. 1. 1887 Bělá o. Přelouč), majitel bytu - ženatý, v obci bydlí od června 1912 (domovník)

• Žofie Heřmanová (nar. 22. 4. 1893 Třebíč), manželka, v obci bydlí od června 1912 (v domácnosti)
• Karel Heřman (nar. 9. 7. 1912 Pardubice), syn - svobodný, v obci bydlí od narození

Zdroj: Státní okresní archiv Pardubice; Okresní úřad Pardubice, (1793) 1850 - 1945 (1953) (NAD 1); ukl. j. 22; Pardubice: Zelené Předměstí čp. 21-100

Podřízené štítky:

• mateřská škola (opatrovna) v Pardubicích (7)