#07. činnosti výdělečné

Zrušení poddanství přineslo zásadní změny nejenom do života venkovského obyvatelstva, ale i šlechty: z vladaře se stal hospodář. Z dřívějšího panství vznikl šlechtický velkostatek, nástroj moderního podnikání.  Nahrazení trojpolního systému střídavým, moderní metody hnojení, zavedení mechanizace, plánovitý chov dobytka a racionální využití pracovní síly vedlo k pronikavému zvýšení výnosů. Růst urbanizace a budování nových dopravních cest (zvláště železnice) zlepšilo podmínky odbytu a umožnilo výrobu orientovat na trh. "Aristokrat poloviny 19. století již není kavalír, obdivovaný pro svou společenskou obratnost, ale velkostatkář, zběhlý v ekonomických a právních vědách, oceňovaný díky svým úspěchům v hospodaření a výkonům v prestižních sférách, doposud vyhrazených pouze příslušníkům měšťanských vrstev. S měšťanskými velkokapitalisty navazuje šlechtický podnikatel úzké styky, jimž správní rady bank, železnic a průmyslových podniků dávají pevnou bázi" (viz Jindřich Vybíral: Století dědiců a zakladatelů. Architektura jižních Čech v období historismu. Nakladatelství Argo, 1999, s. 67). Prototypem nového aristokrata v jižních Čechách byl Johann Adolf ze Schwarzenbergu (1799-1888), majitel Hluboké nad Vltavou, který mimo jiné rozšiřoval rybniční hospodářství, prováděl meliorace a reformoval lesnictví. Společně s dalšími aristokraty (knížaty Fürstenbergem a Ausperspergem a hrabětem Chotkem) a s třemi bankéři (S. M. Rotschildem, L. Lämelem a L. Haberem) založil v roce 1855 c. k. Rakouský úvěrní ústav pro obchod a průmysl, a předsedal jeho správní radě (viz Jindřich Vybíral: Století dědiců a zakladatelů. Architektura jižních Čech v období historismu. Nakladatelství Argo, 1999, s. 68). Právě tato bankovní instituce v roce 1863 vydražila Pardubický velkostatek, jehož následujícím majitelem se od 18. 6. 1881 stal Dr. Richard Drasche-Wartinberg (1850-1923).

Inspiroval se jihočeskými reformami Johanna Adolfa ze Schwarzenbergu?

Tak jako v dřívějších letech, i po změně majitele v roce 1881 posílala správa Pardubického velkostatku do jeho generálního ředitelství ve Vídni pravidelné měsíční zprávy, které měly stálou strukturu kapitol a přinášely informace nejenom o aktuálním stavu hospodaření, ale i o všech důležitých událostech. Některé byly ve státním archívu vyčleněny do samostatných kartonů (viz např. SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1466 Měsíční zprávy 1883, karton 462), jiné zůstaly ukryty mezi ostatní korespondencí (viz např. SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 2102 Korespondence 1886 [1853-1887], karton 1032).

Koncem 19. století publikovaný přehled výdělečné činnosti Dr. Richarda Drasche-Wartinberg na Pardubicku přináší statistický soupis majetku z roku 1894, který u pardubického velkostatku uvádí celkem 6.473 ha pozemků a jako hlavní připomíná výnosy z prodeje dříví, ryb, zvěře, obilí, cukrovky, prosa, brambor, 300 ks vykrmeného dobytka, 12.000 hl piva a 1.400 hl lihu. Drobné výnosy z doplňkové těžby kamene a štěrku v lomu na Kunětické hoře nestály ani za zmínku. Dosáhl čistého katastrálního výnosu 53.114 zl., na pozemkové dani zaplatil 12.056 zl. 88 kr., za nemovitosti r. 1881 zaplatil 2 miliony zl.

Pivovar v Semíně baron pronajal Aloisu Gočárovi, pivovar v Pardubicích Antonínu Chladovi, poplužní dvůr Ždánice Janu Novákovi, semtínský dvůr Františkovi Římskému, dvůr v Pardubicích Jakubu Winternitzovi, pozemky v Nemošicích a Měticich Janu Veselému. Pouze dvůr v Hrobicích (vybudovaný v roce 1886) měl ve vlastní režii.

Nejdůležitější "P. T. páni úředníci" velkostatku: Otakar Korselt (zplnomocněný vrchní správce), Karel Šimon (tajemník), Josef Ortner (důchodní), Antonín Ludvík (účetní), Heřman Alkier (pojezdný v Hrobicích), Bohdan Svoboda (kancelista), Karel Sommer (pojezdný v Hrobicích), Václav Kalivoda (nadlesní), Jan Jenek (lesní ve Vejrově), Josef Jelínek (lesní v Semíně), Josef Vacek (lesní ve Stéblové), František Brandeis (lesní v Čeperce), Karel Tater (lesní v Koloději), Josef Horák (lesní kontrolor), Josef Pittner (lesní v Rábech), 1 podlesný, 10 hajných a vinopal v Hrobicích Josef Šimák (viz Hynek Tittl: Schematismus velkostatků v království Českém, 1894, s. 187-188).

V roce 1902 dosáhl výnosů z pronájmů a prodeje 600-800 q pšenice, 2.500 q žita, 300 q ječmene, 400 q ovsa, 350 q kaprů, 15 q ševců, 800 bažantů, 3.000 zajíců a dříví všeho druhu. Ani v tomto soupisu nejsou malé výnosy z těžby štěrku a kamene zmíněny. Dosáhl čistého katastrálního výnosu 109.831 K 38 h, na pozemkové dani zaplatil 24.931 K 80 h (čistý výnos i daň se moc nezměnily, neboť po měnové reformě 2. 8. 1892 vznikla rakousko-uherská koruna jako polovina předchozího zlatého). Jako management jsou uvedeni Otakar Korselt (vrchní správce panství), Josef Ortner (důchodní), Josef Frencl (tajemník vrchní správy), Václav Fabian (lesní kontrolor), Antonín Ludvík (účetní), Leopold Svoboda (kancelista), Josef Horák (porybný), Heřman Alkier (pojezdný v Hrobicích), Václav Beran (hosp. adjunkt v Hrobicích), Josef Šimák (vinopalník v Hrobicích), František Brandeis (lesní v Semíně), Jan Jenek (lesní ve Vejrově), Josef Vacek (lesní ve Stéblové), Karel Tater (lesní v Kolodějích), Josef Jelínek (lesní v Písku u Pardubic), Josef Pittner (lesní strážce v Čeperce). Z přehledu vyplývá, že Dr. Richard Drasche-Wartinberg místo svého tajemníka Karla Šimona pověřil tajemníka vrchní správy Josefa Frencla (viz Hynek Tittl: Schematismus a statistika statků velkých a rustikálních v Království českém, Praha 1902, s. 101-102).

Od února 1902 pak tajemníka Josefa Frencla nahradil Josef Benáček (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 2347 Hlavní kniha účetnictví 1902, kniha 637, s. 58-59), přičemž v roce 1911 správu velkostatku na území Pardubic zajišťovali: Otakar Korselt (vrchní správce), Antonín Ludvík (důchodní), Josef Benáček (tajemník), Jan Chudoba (nadlesní), Oskar Schildr (lesní účetní), Theodor Svoboda (kancelista), Antonín Hájek (adjunkt), Josef Hulata (úředník), Rudolf Mazač (úředník) a kreslič Karel Kolínský (viz František Karel Potěšil: Adresář města Pardubic, 1911, s. 228).

Tajemník Josef Benáček (narozen 1878 v Třebíči na Vysočině, zemřel 1945 Žemberovcích na jižním Slovensku) měl 5 dětí (2 syny a 3 dcery) a s manželkou Marií bydlel v Lovčím zámečku v Rábech od jara do podzimu (tehdy tam z Vídně přijížděl i baron Drasche), na zimu se  stěhovali do areálu zámku v Pardubicích. Podle pamětníků "dědeček Josef byl hrdý český patriot a schopný hospodář. Barona Drasche si vážil pro jeho pochopení pro zvelebování Pardubic a Pardubicka. Proto při něm stál i v r. 1919-21. Žádný podíl na zbytkových statcích po Draschem nezískal a Pardubicko opustil. Od r. 1922 začal úspěšně hospodařit na Slovensku" (viz korespondence s jeho vnukem Vladimírem Benáčkem z 8. 1. 2014 a 1. 1. 2023).

Nadlesní Jan Chudoba vykonával správu rybničního hospodářství a polesí. Narodil se 28. 2. 1880 v Dědicích (okres Vyškov), dne 5. 6. 1909 se oženil v Olomouci (jméno manželky neznáme, narodila se 15. 5. 1882 v Přerově). V přihlášce k penzijnímu pojištění z 26. 10. 1921 uvedl roční požitky 21.848 Kč (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 2139 Koupě velkostatku 1921-1927, udržování budov a inventáře 1920-1928, karton 1170  ???????? ověřit).

Lesním správcem rábského polesí byl v letech 1873-1882 lesní Josef Jenek a od roku 1895 Ferdinand Witurka, který bydlel v myslivně v Hradišti na Písku (dnes Restaurace U Nouzů) a jenž zůstal ve funkci i po změně majitele až do 1. 9. 1929 (viz SOkA Pardubice, NAD 1596 Lesní dohlédací úřad Pardubice 1874-1960, inv. č. 159 Velkostatek Ráby, karton 17).

V archivu Národního technického muzea (sign. D2/4, karton 6) se nalézá "Rozpočet pro ředitelství panství svobodného pána Drasche von Wartinberg v Pardubicích" ze dne 6. 1. 1909 (viz Jan Klepl - Eva Čakrtová: Ringhofferové František a Hanuš 1771 - 1939. Prozatímní inventární seznam, Praha 1940, 1951 a 1956).

Podle novinové zprávy z roku 1898 "při poslední honbě na zdejším panství barona Drascheho z Wartinbergu, jíž se zúčastnil vedle několika jiných kavalírů též majitel panství, střeleno bylo 13 srnců, 1.592 zajíců, 35 králíků, 994 bažantů, 64 koroptví, jeden tetřívek a sluka" (viz noviny Pernštýn, ročník IX., 1898).

Nejbarvitější představu o velkostatku si můžeme udělat z odborné recenze pavilonu pro lesnictví, rybářství a myslivost na slavné Východočeské výstavě, která se v Pardubicích konala od 25. 7. do 28. 9. 1903. Byla do té doby největší výstavní akcí v českých zemích mimo Prahu. Vystavovalo na ní více než 1.100 vystavovatelů, za dva měsíce ji shlédlo přes 200 tisíc návštěvníků (viz Jan Řeháček: 110. výročí Východočeské výstavy v Pardubicích. Sezemice, 2012, s. 3). Časopis Lovecký obzor zaujalo, že "po zadní stěně pavillonu připevnila správa velkostatku Pardubického výřezky nádorů na různých kmenech a znetvořeniny jich, znázornění přírůstku arithmeticko-středních kmenů různých dřevin z porostů stejného stáří a různých bonit, sítě rybářské s kesery atd. O malinko dále nalézá se rybníček a přístroj při něm k shánění ryb, též akvárium s rybami a posléze malá obůrka, v níž koroptve a párek amerických bažantů se popelí a srnče vesele se probíhá. V jiné části této ohrady měl sice býti umístěn též krásný jelen s laní, ale král lesů nesnesl dlouho obdiv a chválu návštěvníků výstavy a přesadiv drátěný plot, přeploval řeku a dále k lesům ubíhal, zlomiv si při tom vaz. Z klece při oboře vystrkují bílé hlavičky roztomilé fretky" (viz Lovecký obzor, vydavatel Josef V. Rozmara, roč. IV, 1903, č. 11, s. 85).

Po připomenutí exponátů jiných vystavovatelů uvnitř budovy recenzent uvádí: "Na to následuje bohatá kolekce velkostatku Pardubického, svob. pána Drasche-ho z Wartinbergů. Pozornost poutají hlavně: sbírka lesních semen, přístroj ku zkoušení jich klíčivosti, herbář, sbírka dřevin, brouků, pak motýlů se zvláštním oddílem mnišek, mnohé přístroje měřičské (na př. úhel ordinátní, pomůcka k rychlému postavení měřičského stolku nad určitým bodem v přírodě), posuzovací udavatel vzdálenosti, přehledná mapa velkostatku z r. 1780, hospodářské rozvrhy, hospodářské a porostné mapy lesní (zhotovené pomocí světlotisku a kolorovány způsobem stříkacím, čímž docílena úspora času), výtah z pamětní knihy vrchnostenského úřadu, meteorologická pozorování, seznam odstřelené zvěře, dvojité kartáče pro natírání lesních sazenic  na ochranu proti zvěři, plán lovčího domu na Hoře Kunětické atd. Mnohé parůžky a vycpané ptactvo ovšem též neschází; při zemi pak zříti obrovskou vycpanou vydru, zajisté bývalého škůdce proslulého rybničního hospodářství velkostatku barona Drasche-ho. Z odboru tohoto představen vývin lína a kapra v prvním roce, vystaveny obrázky nižších ústrojenců za potravu rybám sloužící, znázorněno zkoumání vody k zjištění množství planktonu v rybnících, podány ukázky příručních vah na ryby, teploměr pro třecí rybníky a j. v. Jak umí čáp lapati ryby, dokazoval jeden kapr (21 cm dlouhý a 6 cm široký), kterýž se třemi jinými vyňat byl z volete čápa, letos zastřeleného" (viz Lovecký obzor, vydavatel Josef V. Rozmara, roč. IV, 1903, č. 11, s. 86).

Závěrem jako součást doprovodného programu výstavy odborný časopis zmiňuje sjezd lesníků, pro něž "dne 8. září konána byla prohlídka města, a jeho památností, návštěva městského musea v zámku barona Drasche-ho, kdysi sídlo mocných Pernštýnů, pak prohlídka výstavy školské a umělecké ve školách umístěné a posléze návštěva výstavy pravé u Chrudimky. Ve středu dne 9. září pořádána vycházka do revíru Vejrova velkostatku Pardubického, kdež prohlédnuty vzorně pěstěné a zařízené porosty, jakož i hovořeno o tom, jak by v směru takovém pokračováno býti mohlo" (viz Lovecký obzor, vydavatel Josef V. Rozmara, roč. IV, 1903, č. 11, s. 87).

Protože z velkolepé rybniční soustavy doby Pernštejnů zůstalo v 19. století jenom torzo, Dr. Richard Drasche-Wartinberg se pokusil rybniční soustavu vzkřísit: "Došlo k opětovnému napouštění rybníků a zvýšení spotřeby vody. Tím se však baron Drasche dostal do konfliktu s mlynáři, neboť se zastavovaly mlýny. Spor byl vyřešen prohloubením kanálu v místě jeho odbočení z Labe mladým stavitelem Františkem Santrůčkem. Úpravou byl docílen větší průtok vody" (viz Petr Borovec: Historie a současnost podnikání na Pardubicku. Žehušice 2007, s. 18-19).

Také Státní pozemkový úřad v roce 1921 potvrdil, že šlechtic na rozsáhlém majetku podnikal pozitivně: "snažil se zlepšiti velkostatek tím, že provedl v letech 1885-1900 odvodnění pozemků bývalých rybníků v katastru mětickém a nemošickém, zřízením odpadů a drenáže trubkové. Podobně provedl Drasche odvodnění větších komplexů pozemků u dvorů Hrobic a Ždánic a melioraci velkých ploch lučních zejména louky Žernovské, Zástavy, Bříství a Na půlových, které přeměnil v louky zavodňovací. Na sterilních neplodných půdách, po vypuštění rybníků vysazeny byly porosty luční, kterýmžto způsobem byla nově zalesněna plocha ca 300 ha pozemků" (viz Provedení pozemkové reformy na velkostatcích..., vydal Státní pozemkový úřad, 1921, s. 14).

Autorizovaný lesní hospodář Bedřich Matějček byl podobného názoru: Dr. Richardovi Drasche-Wartinberg coby "novému majiteli nutno právem přiznati, že jako milovník přírody a zvěře investoval do koupeného objektu značný peníz. Zařídil moderní rybníkářství, postavil lihovary, méně plodné pozemky po bývalých rybnících zalesnil a výkupem okolních pozemků velkostatek na mnohých místech arondoval. Zařídil řádné lukařství i četné meliorace. Jako pravý myslivec založil velkou oboru ve Stéblové" (viz SOkA Pardubice, NAD 1596 Lesní dohlédací úřad Pardubice 1874-1960, inv. č. 159 Velkostatek Ráby, karton 17).

Luděk Šorm