#06. Kunětická hora
Ačkoliv baron Dr. Richard Drasche-Wartinberg (1850-1923) zdařile pečoval o rozsáhlý majetek po pardubickém panství Pernštejnů ("snažil se zlepšiti velkostatek tím, že provedl v letech 1885-1900 odvodnění pozemků bývalých rybníků v katastru mětickém a nemošickém, zřízením odpadů a drenáže trubkové. Podobně provedl Drasche odvodnění větších komplexů pozemků u dvorů Hrobic a Ždánic a melioraci velkých ploch lučních zejména louky Žernovské, Zástavy, Bříství a Na půlových, které přeměnil v louky zavodňovací. Na sterilních neplodných půdách, po vypuštění rybníků vysazeny byly porosty luční, kterýmžto způsobem byla nově zalesněna plocha ca 300 ha pozemků"), což v roce 1921 potvrdil Státní pozemkový úřad (viz Provedení pozemkové reformy na velkostatcích..., vydal Státní pozemkový úřad, 1921, s. 14), veškerá dobová mediální pozornost se soustředila jenom na kontroverzní lámání kamene...
A tak i po letech se můžeme dočíst, že "hlavní hospodářský zájem barona Drascheho na pardubickém panství spočíval v provozování kamenolomu na Kunětické hoře, jehož těžba však byla od konce 19. století, z důvodu ochrany Kunětické hory úřady, omezována" (viz Hana Papežová: Analýza historického vývoje rybníků na Bohdanečsku, ČVUT Praha, 2018, s. 15). Pokud by autorka tohoto výroku měla pravdu, k realizaci "hlavního hospodářského zájmu" by baronovi stačilo pořídit si samostatně prodávanou Kunětickou horu za "pouhých" 80 tisíc zl., kterou nikdo před ním nechtěl, a nemusel by zbytečně utrácet dalších více než 2 miliony zl. za zbývající část obrovského velkostatku...
Jedná se o důsledek dlouhodobého myšlenkového paradigmatu, z něhož vycházel i dobový turistický průvodce z počátku 20. století: "Odtud stoupáme do blízkého lesa, v němž do r. 1778 bývala daňčí obora. V pravé části plotem ohraničené jest villa bar. Drascheho, který byl vlastníkem Hory Kunětické. Les kryje úpatí její, kde zištná spekulace od r. 1513 lámala kámen, kterážto vandalská činnost trvala až do nedávna. Když shledáno, že všeliké pokračování v ní ohrozilo by znamenitou památku naši, ujaly se povolané kruhy myšlenky zachrániti Kunětickou Horu a vybaviti ji z rukou soukromníka, který nemaje smyslu kulturního byl by zkázu její ještě co nejdříve přivodil. Záchranu tu šťastně provedl Musejní spolek pardubický, který činem tím získal si vděk vší české veřejnosti" (viz Pavel Körber: Körbrův průvodce po Čechách, sv. 33, 1921, s. 21-22).
Ačkoliv šlechtic byl vystudovaným doktorem filozofie, uznávaným vědcem oboru geologie a malířem přírodních scenérií, na Pardubicku dostal nálepku zločince, co nemá "smyslu kulturního". V rozporu s fakty je mu připisováno, že "učinil z bývalého sídla Pernštejnů kamenolom" (viz Petr Borovec: Historie a současnost podnikání na Pardubicku. Žehušice 2007, s. 15). V říjnu 1901 mu dokonce věnovali posměšnou básničku (viz Pardubický perník, ročník VII, 26. 10. 1901, s. 3):
U Kunětické Hory.
Aby dávné české slávy
mocněji plál v tobě plamen:
proto Němec - cizák dravý -
trhá s těla Tvého - kámen.
Protože majitel velkostatku zdědil po otci Heindrichu rytíři Drasche von Wartinberg (1811-1880) v Rakousku rozsáhlé průmyslové impérium cihelen a dolů, které zaměstnávalo tisíce dělníků, byl v Čechách vnímán jako velkoprůmyslník, bezohledně těžící kámen pod troskami starobylé Kunětické hory, i když na Pardubicku žádné průmyslové podnikání nerozvíjel a ani se nijak nepodílel na trendu nově vznikajících továren.
Rozsáhlý a dosud podrobně neprozkoumaný archiv pardubického velkostatku z přelomu 19. a 20. století přináší nová fakta (viz Luděk Šorm: Ke 175. jubileu narození barona R. Drasche-Wartinberg. In: Zprávy Klubu přátel Pardubicka, 9-10/2025, s. 342-347), se kterými se dosavadní bádání v rámci běžně tradovaného úhlu pohledu (paradigmatu), že s novým majitelem, vídeňským průmyslníkem, "začala masívní těžba kamene, která hradní stavbu naprosto ignorovala" (viz Miloš Jiroušek: Kunětická hora od středověku po současnost. Národní památkový ústav 2021, s. 24), nevypořádalo.
Od roku 1560 ve vlastnictví státu
Připomeňme, že kdysi slavný hrad Kunětická hora byl dávno před začátkem působením barona Drasche na Pardubicku jenom nefunkční zřícenina, poté co ho za třicetileté války roku 1645 dobyla, vyplenila a vypálila švédská vojska. Urbář z roku 1680 popisuje stav hradu v tomto čase takto: "Zámek Hory Kunětické jest od zámku a města Pardubic na půl míle vzdálený a leží za Labem na velkém vrchu a tvrdé skále, od kamene všechen vystavený, kterýž za dob vojny švédské od nepřátel ku spálení a k ruinování přišel, tak že se některé toliko místo klenuté v celosti nachází, ostatní všechno nepřikryté jest, a od dešťův k dokonalému zkažení přichází. Item studnice jest velmi široká a hluboká, nyní však téměř polovicí zaházena a zarumována..." (viz Josef Nechvíle: Sezemice, Dříteč, Kunětice a Hora Kunětická. 1882, s. 49).
Hrad se stal neobyvatelný a neměl praktické využití, a tak v roce 1754 (takřka sto let před narozením barona Drasche, kdy byla zřícenina ještě majetkem státu - do r. 1745 České královské komory, pak královské reprezentace s komorou, v letech 1763-1849 Českého zemského gubernia a v letech 1850-1918 místodržitelství Království českého v Praze) bylo vydáno úřední demoliční povolení k rozebírání hradních staveb až na úroveň přízemních podlaží (viz Miloš Jiroušek: Kunětická hora od středověku po současnost, Národní památkový ústav 2021, s. 21). Velké množství kamene z Kunětické hory skončilo v následujících letech 1766-1786 na stavbě vojenské pevnosti v Hradci Králové (viz Bohumír Dlabač: Vypsání království Českého, Praha 1818, s. 136).I když císař František I. byl 9. 5. 1820 návštěvou Kunětické hory nadšen a na místě nařídil, aby se podnikly kroky k záchraně památného hradu, zvyšující se státní dluh vedl k argumentaci, že tato investice by byla další bezúčelnou zátěží, a tak jednání o záchraně hradu byla v roce 1825 zastavena (viz Petr Mücke: Kunětické družstvo. Historie záchrany významné přírodní a kulturní památky. In: Východočeský sborník historický 14, 2007, s. 144). Popis Kunětické hory z její návštěvy v roce 1847 zapsal František Alexandr Heber (1815-1849): Tehdy již z 1., 2., 3. i 4. brány zbyla jenom torza, z 5. brány díry ve zdivu, 6. brána neměla střechu, stav zbytků hradního paláce i kaple byl nevalný, lom pohltil opevnění jižní strany hradu... Svědectví končí konstatováním, že pokud bude těžba pokračovat jako dosud, hrad se do padesáti let zřítí (viz F. A. Heber: Böhmischens Burgen, díl VI., Praha 1849, s. 151-200).
Heberovo zjištění, že již v polovině 19. století byl podle jižní strany hradní zříceniny rozsáhlý kamenolom, který pohltil její opevnění, navazuje na listinné důkazy z archivu státního panství Pardubice. Tehdy už byla skála takřka celá vytěžena, a tak musel být v roce 1848 otevřen nový lom na jihozápadě kopce, v místě dnešního parkoviště (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, fol. 251-265, přeložil Mgr. Kryštof Kouřil, Ph.D.). Jediný kopec v širokém okolí Pardubic skrýval jedinečnou zásobu kvalitního stavebního kamene, kterou potřeboval stát pro výstavbu silnic a železničních tratí. Před rokem 1818 totiž na pardubickém panství nebyly upravené cesty. Mezi prvními byla postavena silnice spojující Chrudim a Pardubice, kterou panství v letech 1819-1823 prodloužilo dále na krajskou hranici u Hradce Králové. V letech 1820-1823 probíhala výstavba jiné důležité cesty mezi Vysokým Mýtem, Holicemi a Hradcem Králové. Roku 1829 byla zahájena výstavba silnice z Hradce Králové přes Bohdaneč a Přelouč do Kutné Hory, jež byla dokončena roku 1836, téhož roku z Pardubic do Bohdanče, z Pardubic do Přelouče roku 1839, z Dašic na Chvojno roku 1839 a z Pardubic přes Bohdaneč do Chlumce roku 1839. Na závěr tohoto stavebního silničního boomu v regionu byla provedena rekonstrukce Labské ulice v Pardubicích (v roce 1841) a následujícího roku stavba cesty od pardubického zámku k mostu přes Labe. V další etapě se chystala výstavba z Pardubic přes Dašice do Vysokého Mýta, dokončená roku 1846, ale také další silnice v okolí Dašic, Hrochova Týnce, Sezemic a dalších obcí pardubického panství (viz Jan Řeháček: Stručné dějiny Pardubic. AB-Zet Pardubicka – sešit 82, vydal Klub Přátel Pardubicka 2025, s. 56-57).
Státní prioritou byla stavba železniční tratě Olomouc - Pardubice - Praha, po které poprvé projel vlak v srpnu 1845, následovaly tratě z Pardubic do Liberce (1859) a z Pardubic do Německého (dnes Havlíčkova) Brodu v roce 1871. Tyto mimořádně velké stavby spolu s výstavbou silnic, průmyslových podniků a veřejných budov spotřebovaly obrovské množství kamene a komplikovaly situaci ve snadno dostupném lomu na Kunětické hoře.
Proto c. k. krajský úřad v Chrudimi vydal 5. 10. 1847 nařízení: "Jak je vrchnímu úřadu [tedy správě státního panství Pardubice] známo, mohou pachtýři dodávání štěrku na erární cesty bezplatně odebírat kámen z Kunětické hory. Kvůli konkurenci pachtýřů se však rozmohl jak ze strany lamačů kamene, tak ze strany dělníků pověřených těžbou a roztloukáním, jistý druh lichvy se štěrkem, takže jsou požadovány nehorázné ceny. Aby se tomu zabránilo, jeví se jako nezbytně nutná okamžitá následující opatření:
- Vypovězení všech cizích pachtýřů, kteří těží štěrk pro svou vlastní potřebu.
- Vykázání oddělených míst v kamenolomu, kde by mohli jednotlivý pachtýři zaměstnávat své vlastní nádeníky.
Současně bylo přikročeno k vykázání pachtýřů z jiných krajů, těžících štěrk v královéhradeckém kamenolomu. Podle toho se zařídí další." (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, fol. 262, přeložil Mgr. Kryštof Kouřil, Ph.D.).
Toto nařízení (které potvrzuje lichvářské přeprodávání bezplatně získaného kamene z Kunětické hory) předal dne 9. 10. 1847 inspektor panství v majetku státu Josef Vraný královskému stavebnímu úřadu s žádostí, aby na Kunětické hoře provedl nezbytná opatření, aby se předešlo opakovaným stížnostem ze strany pachtýřů štěrku a zaměstnanců c. k. silničního dozoru. Stavební úřad si pak v listopadu předvolal hlídače Kunětického lomu a vyzval jej k přísnému udržování pořádku mezi těžaři štěrku na základě obdržených instrukcí. Hlídači kamenolomu bylo následně v prosinci nařízeno, aby pracovníkům erárních dodavatelů štěrku umožnil zhotovovat štěrk přímo na místě (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513).
Kamene na železniční a silniční stavby bylo přes provedená organizační opatření stále málo, a tak stát přistoupil k zabavení pozemku na západním svahu Kunětické hory (který patřil panství Pardubice, jež bylo od roku 1560 majetkem státním), k jeho vykoupení a vytěžení ve vlastní režii silničního eráru. Zřídil tam nový lom v místě dnešního parkoviště.
Rozhodující jednání s důsledky pro několik následujících desetiletí se uskutečnilo 19. 4. 1848, ze kterého byl pořízen úřední protokol:
Předmětem je dle nařízení c. k. zemského stavebního ředitelství ze dne 4. února č. jednací 361 a 1018 otevření nového štěrkoviště na Kunětické hoře, vyžadované dle výnosu královského krajského úřadu v Chrudimi ze dne 3. března stávajícího roku č. 2079 kvůli udržování vícerých úseků pardubicko-moravsko-saské a kladské silnice, neboť doposud užívaný odpad z kamene těženého ve vrchnostenských lomech na Kunětické hoře kvůli zvýšené frekvenci na těchto cestách v důsledku stavby státní železnice Praha-Olomouc již k řádnému udržování těchto cest nepostačuje. Na základě provedeného místního šetření se ukázalo, že kamenolomy na Kunětické hoře, které již dříve za výše uvedeným účelem vyhlédl pardubický c. k. okresní inženýr, a které také již byly vyměřeny, mají vedle nezbytných příjezdových cest a nezbytného místa k uskladnění štěrku vzhledem k bohatým zásobám štěrku jako vhodné štěrkoviště nejlepší předpoklady. Dle přiloženého situačního plánu činí plocha řečených kamenolomů včetně přístupových cest a místa těžby 1674 sáhů čtverečních. Poté, co byla tato plocha vyznačena, byli přítomní odhadci vyzváni, aby pod přísahou uvedli, jakou hodnotu má jedno jitro pozemku, zakoupeného k těmto kamenolomům a příjezdovým cestám, načež se jmenovaní vyjádřili následovně: Můžeme a musíme svědomitě prohlásit, že jedno jitro pozemku, odkoupeného k těžbě štěrku, poté, co jsme pozemek přesně ohledali, má hodnotu 200 zlatých konvenční měny. Po vyhotovení příslušného naceňovacího nálezu se přikročilo k návrhu přiložené naceňovací tabulky, která dokazuje, že vrchnost panství Pardubice za zánik práva užívání pozemku odstoupeného těmto štěrkovištím obdrží z c. k. fondu na údržbu silnic poplatek ve výši 10 zlatých 28 krejcarů. Václav Malej, odhadce Přítomný pan komisař panského úřadu se k tomuto odkoupení vyjádřil následovně: Necítím se oprávněným, abych zde podal definitivní vyjádření na položenou otázku týkající se odkoupení vrchnostenského kamenolomu, avšak v souladu s odpovídajícími pokyny podám zprávu královskému vrchnímu úřadu. Tím byl protokol uzavřen a všemi stranami podepsán. Stalo se data svrchu uvedeného. Hermann Werner, královský komisař krajského úřadu |
Součástí protokolu je i nákres kamenolomů na Kunětické hoře, vykoupených vysokým cestovním erárem, včetně míst těžby štěrku a příjezdových cest k těmto lomům, který v roce 1847 připravil A. Heinzel, zastupující c. k. stavební dozorce (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, fol. 251-265, přeložil Mgr. Kryštof Kouřil, Ph.D.):
Když po letech Alois Skrbek nakreslil Situační plán hradu Kunětického z roku 1850 (viz Bedřich Skrbek: Hora Kunětická. In: Časopis společnosti přátel starožitností českých v Praze, 1898, s. 76, obr. 34), dopustil se zjevné nepřesnosti. Na jihozápadě se dle vysvětlivek nacházel "a - Velký kamenný lom velkostatku Pardubického" (což byl ale nově otevřený lom státní), jižně od hradu "b - Lom od eráru popuštěný" (opuštěný), kde byla těžba ukončena, a na východě "c - Lom obcí Kuněticemi používaný", který v následujících letech přešel do majetku okresu Holického:
Již následujícího roku 1849 vedla masívní těžba k pochybnostem, zda je plocha nového kamenolomu 1 jitro 74 sáhů čtverečních, za který bylo pozemkové vrchnosti (t. j. panství Pardubice ve vlastnictví státu) úředně vyměřeno velmi nízké odškodnění pouze ve výši 10 zlatých 28 krejcarů ročně, dostatečně velký k těžbě kamene na štěrk na údržbu 24 cestářských tratí a zda bude nutné kvůli požadovanému velkému množství štěrku státní lom ještě rozšířit. Proto c. k. zemské stavební ředitelství dne 15. září tohoto roku pod č. 8046 nařídilo svolat jednání, které se uskutečnilo 5. 10. 1849 a ze kterého byl pořízen protokol: "Při obhlídce místa se ukázalo, že oznámení pachtýřů dodávání štěrku nebylo správné, neboť štěrk na údržbu erárních cest nepochází pouze z kamenolomu vykoupeného erárem, nýbrž z větší části také z odpadu, pocházejícího z vrchnostenského lomu na Kunětické hoře, a že za těchto uspokojivých okolností nemohou být vůči produkci štěrku vzneseny žádné námitky. Ze strany vrchního úřadu bylo podáno vyjádření, že další užívání odpadu ze strany eráru může bez jakýchkoliv námitek a bez jakékoliv náhrady probíhat i v budoucnu, stejně jako tomu bylo dříve, neboť tento odpad není pro potřeby vrchnosti využitelný a lomy tak budou udržovány v mnohem větším pořádku. Vrchní úřad proto věří, že další vykoupení a rozšíření stávajícího, erárem vykoupeného lomu není nezbytně nutné. Podepsaný inženýr stavebního ředitelství k uvedenému prohlášení dosvědčuje, že takto odkoupený lom o ploše 1 jitro 74 sáhů čtverečních je dostačující, a žádá pouze o to, aby bylo ve vztahu k dotčeným lomům ze strany vrchnosti přísně dohlédnuto na to, že v lomech odkoupených silničním erárem nebude již lámán žádný kámen pro soukromé účely, kteréžto žádosti přislibuje vrchní úřad vyhovět. Jelikož tím bylo vzneseným námitkám učiněno zadost, byl protokol uzavřen a podepsán" (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, přeložil Mgr. Kryštof Kouřil, Ph.D.).
Ochrana hradních trosek
O deset let později se do korespondence panství Pardubice (stále ještě v majetku státu) dostává nový motiv ochrany zříceniny hradu z pera c. k. okresního inženýra Doležala: "Nařízeními c. k. zemského stavebního ředitelství ze dne 27. listopadu č. 9878 a 23. prosince 1859 č. 10595 bylo podepsanému c. k. stavebnímu okresu na základě výnosu vysokého c. k. místodržitelství ze dne 22. listopadu minulého roku č. 12801 přikázáno, aby v případě, že by zřícenině hradu Kunětice nebo lidem a zvířatům hrozilo jakékoliv nebezpečí, podnikl dle okolností nezbytná opatření a přičinil se o to, aby se nikde na Kunětické hoře nelámal kámen, a to i tam, kde by se byť v nejmenším ohledu vyskytla jakákoliv obava z ohrožení zříceniny nebo lidí a zvířat. Jelikož se však ukázalo, že je ze strany panství Pardubice lámáno i na té straně Kunětické hory, kde v malé vzdálenosti od vnější strany zříceniny hradu vznikly teprve před krátkým časem znepokojivé trhliny a díry, žádá se slavný c. k. okresní úřad kvůli odvrácení případného neštěstí a ochraně zříceniny co nejuctivěji o zastavení lámání kamene ze strany panství na řečeném místě, jinak se nebezpečí, které zřícenině hradu v důsledku dalšího lámání kamene hrozí, stane skutečně neodvratitelným". K tomu c. k. okresní představený Payer poznamenal 8. 1. 1960: "Sděleno slavnému c. k. vrchnímu správnímu úřadu v Pardubicích se žádostí o okamžité zastavení zmíněného lámání kamene pod zříceninou hradu Kunětice, anebo aby ráčil oznámit okolnosti, které by se proti tomu uvedenému rozhodnutí o zastavení těžby vyskytly" (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, přeložil Mgr. Kryštof Kouřil, Ph.D.).
Proti tomu a vysokému nařízení ze dne 30. 3. stávajícího roku č. 2479 se ohradila správa státního panství Pardubice 7. 4. 1960: "Kamenolomy v blízkosti zříceniny hradu Kunětice byly již dříve opuštěny, o čemž se přesvědčily již komise ve dnech 27. července 1858 a 29. září 1859. Nejuctivěji podepsaný vrchní úřad však zamýšlí nechat zavřít také kamenolomy, které jsou sice dosud neškodné, avšak nalézají se blížeji ke hradu, a místo nich otevřít lomy na opačném svahu hory. Příslušné šetření nemohlo být v průběhu tohoto týdne kvůli naléhavým úředním záležitostem provedeno, a proto prosíme, abyste nám laskavě ráčili prodloužit lhůtu k podání příslušné zprávy do 15. dubna stávajícího roku". Na tuto zprávu navazuje další ze 14. 4. 1860: "Veleslavný c. k. krajský úřad! S odkazem na zprávu ze dne 7. dubna 1860 č. 1003 se oznamuje, že ačkoliv těžba kamene ve dvou dosud fungujících lomech na jižní straně nepředstavuje pro zříceninu hradu ohrožení, neboť je lámáno nikoliv ve směru zříceniny, nýbrž od zříceniny směrem do lesa, přece se tamní těžba kamene zastavuje, přičemž bylo nařízeno provést odklizení štěrku na úpatí hory, aby tam mohla být přesunuta těžba kamene. Co se týče účasti na lokální komisi, konané z tohoto důvodu, oznamuje se, že z naší strany nebude nikterak namítáno, dorazí-li nařízení několik dnů předem". Protože tehdy již bylo od roku 1855 erární panství Pardubice zastaveno na umoření státních dluhů Rakouské národní bance, management se 18. 4. 1860 dotázal zástavního věřitele: "Veleslavnému ředitelství privilegované Rakouské národní banky! C. k. chrudimský krajský úřad nám připojeným výnosem ze 30. března 1860 č. 2479 sdělil nařízení Jeho Excelence pana místodržitele Království českého, aby lámání kamene v kamenolomech na Kunětické hoře na místech, kde by mohla být ohrožena zřícenina hradu, bylo ihned zastaveno. Nejuctivěji podepsaný vrchní úřad sice již před několika lety všechny lomy, které by mohly hrad ohrožovat, opustil a kámen byl těžen již jen ve dvou lomech, kde sice zřícenině nehrozí žádné nebezpečí, avšak které se přeci jen ke hradu přibližují. Aby se předešlo jakékoliv odpovědnosti, byla těžba kamene zastavena i v těchto lomech a v současnosti se kámen těží výhradně na západní straně hory. Tyto lomy však nepostačují k tomu, aby pokryly celou poptávku nalámaného a dlažebního kamene. Aby se tudíž výrazně nesnížil zisk, který kunětický kamenolom v současnosti vykazuje, je nezbytné otevřít nové lomy. Při obhlídce místa, provedené z tohoto důvodu za účasti stavebního správce, bylo rozhodnuto o otevření dvou lomů na úpatí hory na jižní straně ve vzdálenosti 40 sáhů. K tomuto účelu by však bylo třeba vytěžit značné množství štěrku, aby se skála řádně odkryla. Aby se s těžbou kamene nezaostávalo, započalo 16. stávajícího měsíce šest nádeníků zkušebně s těžbou štěrku na dvou těchto místech; prosíme Vás proto, abyste laskavě ráčili povolit využít k tomuto účelu obnos do výše sto zlatých rakouské částky, a to na základě vyúčtování v podobě týdenních výkazů. K nově otevřeným lomům vede pohodlná cesta a zarovnáním terénu v důsledku vytěžení štěrku se rovněž získá náležité místo k uskladnění vytěženého kamene; místo navíc vzhledem ke své orientaci směrem na jih poskytuje značnou výhodu, takže je zde možno pracovat i v zimě". S tímto návrhem ředitelství privilegované Rakouské národní banky ve Vídni 1. 5. 1860 vyslovilo souhlas č. 3306 (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, přeložil Mgr. Kryštof Kouřil, Ph.D.).
Tehdy také na základě nařízení presidia Českého místodržitelství krajskému úřadu v Chrudimi byly v roce 1859 provedeny první opravy hradních objektů: okna ve věži, dodatečně rozšířená, byla tehdy "vyzděna v původní podobě" a opatřena žaluziemi. Došlo k přikrytí věže nízkou, šindelovou střechou. Ve druhém a ve třetím patře byla opravena okna i klenby, místnosti byly omítnuty a opatřeny novými dveřmi. Renovací prošly staré věžní schody a došlo k podchycení gotického pasu oblouku, který se opírá o věž ve vnitřním hradním dvoře. Opravy proběhly i na klenbě a pilířích v panské síni a dalších zdech hlavního stavení. Provedlo se narovnání svršků zdí a jejich přikrytí nakoso kladenými deskami. Tímto způsobem byly opatřeny i ostatní zdi na předhradí a oba hlavní úhly hradeb na jižní straně odedávna zbořené byly nahrazeny novými. Byla provedena řada drobných oprav na různých poškozených místech hradních objektů, také na pilířích, oknech a římsách. Významný počin pak představovalo prosazení usnesení o zákazu rozšiřování kamenných lomů na svahu hradu (viz Miloš Jiroušek: Kunětická hora od středověku po současnost, Národní památkový ústav 2021, s. 22-24), jejichž dozorci obvykle bydleli v 6. hradní bráně vedle západního paláce (viz Petr Mücke: Kunětické družstvo. Historie záchrany významné přírodní a kulturní památky. In: Východočeský sborník historický 14, 2007, s. 143).
Z této doby pochází Plán zřízení kůlny pro hlídače lomu kamene a hromosvodu na pozorovací věži na Kunětické hoře od Ed. Jahna (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 4026 Plán kůlny hlídače a hromosvodu 1860, mapa 600) a dochovaly se dokumenty z protokolární prohlídky lomu dne 3. 5. 1860 s vyznačením červené hranice a území dříve opuštěného lomu pod jižními hradbami i prostoru na jihozápadě, v němž roku 1848 zahájil těžbu stát (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, fol. 222):
V protokolu z 3. 5. 1860, jehož je tento plán nedílnou součástí, se píše (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, přeložil Mgr. Kryštof Kouřil, Ph.D.):
Vysoké prezidium c. k. místodržitelství sděluje na základě výnosu ze 17. března 1860 č. 1436 c. k. krajskému úřadu v Chrudimi, že stav zříceniny hradu Kunětice je vážně ohrožen značným rozšířením kamenolomů na úpatí Kunětické hory, a proto bylo nařízeno nejen všeobecné zastavení lámání kamene na ohrožených místech, nýbrž také bylo nařízeno krajskému úřadu provedení komisního šetření za účelem omezení další těžby v uvedených lomech, která by ohrožovala řečenou zříceninu hradu. Toto komisní jednání bylo výnosem krajského úřadu z 27. dubna 1860 č. 3262 stanoveno na dnešní den a proběhlo přímo na místě pod vedením podepsaného c. k. krajského komisaře za účasti pana inženýra Denharta, přiděleného c. k. krajskému úřadu, dále pana c. k. okresního inženýra Čížka z Hradce Králové, pana c. k. okresního inženýra Karla Doležala z Pardubic, pana c. k. konzervátora Franze Schmoranze a pana stavebního správce panství Pardubice Egidia Jahna, a to následovně: Poté, co všichni jmenovaní členové komise dorazili na Kunětickou horu, byli nejdříve podrobně a jasně obeznámeni s předmětem jednání včetně poznamenání, že má tato komise stanovit hranice přípustné těžby, a to obzvláště v kamenolomu využívaném panstvím Pardubice, tyto hranice přesně vyznačit a zakreslit do mapy vyhotovené c. k. okresním stavebním úřadem, a že k plnému uspokojení má být zajištěno přesné dodržování této hranice. Předně byl komisí ohledán kamenolom vykoupený c. k. cestovním erárem, nacházející se dle zmíněného plánu Kunětické hory na jihozápadní straně. Tentýž je na mapě označen literami A, B, C, R, přičemž bod B je od vnějšího zdiva zříceniny hradu u písmene V vzdálen 42 sáhů. Po obchůzce tohoto lomu se členové komise jednohlasně usnesli na tom, že bude-li tentýž lom využíván k těžbě ve vymezených hranicích, nemůže stav zříceniny hradu Kunětice nikterak ohrozit, a že dobývání kamene v dotčeném prostoru nemůže způsobit na hoře nad lomem žádné trhliny. O tom jsme se blíže přesvědčili při následovné podrobné obhlídce puklin a trhlin. Tyto pukliny a trhliny se nacházejí na svahu hory západně od hradu a táhnou se ve směru z východu na západ. V podstatě se redukují na dva povšimnutelné, avšak jen na některých místech zřetelné směry, jak je na plánu vyznačeno literami W. W. a Z. Z. Ačkoliv tyto pukliny, jak je výše uvedeno, nejsou ve své plné délce viditelné, na některých jiných místech se přece jen objevují trhliny, které se rozšiřují od několika palců až do jedné stopy. Lokální charakter nedává pochybovat o tom, že tyto trhliny a pukliny v žádném případě nevznikly pouze v novější době, nýbrž jsou bezpochyby dílem dlouhé řady let. Příčinou, která tyto trhliny způsobila, jsou zřejmě poklesy způsobené těžbou ve vrchnostenském kamenolomu ve směru označeném na mapě literami S. T. V současné době již zřejmě není možno zjistit, kdy a kým byl kámen na těchto mimořádně nebezpečných místech označených S až T těžen, což se také z hlediska stávajícího šetření jeví zcela nepodstatné. Postačuje písemné ujištění pardubického vrchního úřadu, jakož i ústně podané ujištění přítomného stavebního správce, že lámání kamene na všech místech vrchnostenských lomů, které nebezpečně přiléhají ke zřícenině hradu, bylo na základě obdrženého nařízení krajského úřadu zastaveno. Pan stavební správce také komisi sdělil, že kvůli zabránění v lámání kamene na místech přiléhajících ke zřícenině hradu byly za účelem otevření nových kamenolomů provedeny na nejzazším úpatí Kunětické hory další výkopy, načež bylo potvrzeno, že v bodě označeném na plánu bodem R byl skutečně v jisté hloubce nalezen kámen vhodný k lámání. Dále se prošla a přezkoumala celá jižní strana Kunětické hory, kde se nacházejí lomy panství Pardubice, a dle lokálních podmínek bylo zváženo, ku kterému bodu by mohl být využíván vrchnostenský lom, aniž by došlo k ohrožení stavu zříceniny hradu. V této souvislosti dospěla komise k tomu, že v budoucnu může být těžba ve vrchnostenském lomu provozována bez újmy pro zříceninu hradu pouze ve vzdálenosti nejméně deset sáhů od strmého skalnatého útesu, nacházejícího na jižní straně hory, nicméně aby těžba kamene nad tuto vzdálenost nebyla spojena s jakoukoliv újmou pro řečenou stavební památku. Aby se v tomto ohledu dosáhlo pro budoucí časy nejvyšší možné jednoznačnosti, bylo komisí v souladu s uvedeným principem jednohlasně usneseno vytyčit přibližně paralelně s jižním svahem hory na jižní straně zříceniny hradu rovnou linii, která bude v budoucnu sloužit jako hranice, za kterou nesmí v žádném případě probíhat těžba kamene. Tato linie byla z bodu, označeného v plánu písmenem B, protažena směrem na východ až k bodu G. Zároveň bylo stanoveno, že má být tato linie označena odpovídajícím počtem hraničních kamenů. Pan stavební správce jménem správy panství vyhlásil, že je připraven nechat tyto hraniční kameny z pískovce o výšce 4 stopy zhotovit a provést jejich osazení za přítomnosti pardubického c. k. okresního stavebního úřadu, avšak vymínil si administrativní schválení ze strany panství. Za tímto účelem požádal o vyhotovení prostého opisu protokolu. Pan stavební správce zároveň podal ujištění, že ráčí co nejpřísněji dohlédnout na to, aby jednou stanovená hranice nebyla při těžbě kamene nikdy více překročena a těžba kamene za ní byla jednou provždy ukončena. Oba c. k. okresní inženýři královéhradeckého a pardubického stavebního okresu se ještě vyjádřili, že erárem odkoupený lom, označený na plánku literami A, B, C, R, předběžně uspokojí produkci štěrku na štěrkování cest ještě dlouhou řadu let. Budiž ještě poznamenáno, že během stávajícího šetření byly reflektovány pouze kamenolomy panství Pardubice a vysokého eráru. Kromě toho je doposud v provozu lom kunětických obyvatel, který je však od ruiny velmi vzdálen a přes vyznačené hranice nemůže být rozšířen, ba ani nesmí. Jelikož se předmět šetření dnešní komise ukázal vyčerpaným a po přečtení tohoto protokolu neshledal žádný z přítomných členů komise za nutné cokoliv doplnit, byl protokol uzavřen a podepsán. Lüsner v. r. c. k. krajský komisař |
Následovalo sdělení stavebního správce Egidiuse Jahna vrchnostenskému úřadu státního panství Pardubice ze dne 4. 5. 1860: "Během komisního šetření konaného 3. stávajícího měsíce byla stanovena hraniční linie, po kterou se lomy smějí přiblížit ke zřícenině hradu, a to v rovné linii, která začíná u severozápadního hraničního kamene vykoupeného kamenolomu a v místě pod rytířským sálem hradu je vzdálena ještě deset sáhů od tamní skalní stěny. Dle této linie se nachází panský lom, přiléhající z východu k vykoupenému lomu, ještě mimo demarkační linii, a proto bylo dozorci lomu nařízeno, aby zde neprodleně opět zahájil těžbu kamene. Vykoupený lom byl i s demarkační linií za účasti pardubického c. k. okresního inženýra označen velkými opracovanými hraničními kameny ze zásob. Zároveň byl vysokým c. k. krajským úřadem pořízen opis protokolu komise pro slavný c. k. vrchní úřad" (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, přeložil Mgr. Kryštof Kouřil, Ph.D.).
Ten 2. 6. 1860 informoval ředitelství privilegované Rakouské národní banky, jež byla zástavním věřitelem státního panství Pardubice: "Zprávou ze dne 18. dubna 1860 č. 1003 uctivě podepsaný vrchní úřad oznámil, že c. k. krajský úřad ráčil svolat komisi, aby v kunětických lomech stanovila, po jakou vzdálenost se mohou přiblížit ke hradu. Tato komise se odbývala 3. května stávajícího roku, jak je zřejmo z protokolu, který nám byl zaslán společně s výnosem krajského úřadu ze dne 6. května 1860 č. 3808. Z vypracovaného plánu hranice kamenolomů byl pořízen přiložený nákres, na němž jsou patrny hranice stávajících lomů, ale i nového lomu, otevřeného dle vysokého výnosu [ředitelství banky] z 1. května 1860 č. 3306. Hraniční linie v současnosti nepředstavuje žádné omezení těžby kamene v kunětických lomech, neboť uvnitř leží pouze kamenolomy, opuštěné již před delší dobou. Uctivě žádáme slavné ředitelství, aby řečené hraniční linii a jejímu označení velkými hraničními kameny ráčilo udělit administrativní souhlas" (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, přeložil Mgr. Kryštof Kouřil, Ph.D.). Rakouská národní banka odpověděla z Vídně 18. 6. 1860: "S navrácením příloh zprávy z 2. tohoto měsíce č. 1490 se komisí usnesené ohraničení kunětických kamenolomů a stanovení jejich vnější hraniční linie schvaluje a uděluje se svolení k jejich vyznačení velkými hraničními kameny" (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, přeložil Mgr. Kryštof Kouřil, Ph.D.).
Již 6. 7. 1860 správa panství Pardubice bance oznámila, že "v důsledku vysokého výnosu z 1. května 1860 č. 3306 bylo provedeno odkrytí dvou nových kamenolomů na jižní straně Kunětické hoře, přičemž účel byl zcela splněn, neboť skála, pokrytá ze 7 až 8 stop zeminou, nebyla vystavena atmosférickým vlivům, a tudíž nevykazuje ani nejmenší stopu zvětrávání. Kámen, kterého se v tomto lomu vytěžilo již vícero sáhů, je suchý, pevný a skladný čedič, a vzhledem chráněné poloze lomu na jižní straně je zde možno těžit kámen také v zimě. Z obnosu ve výši 100 zlatých rakouské částky, určeného na otevření těchto lomů, bylo využito pouze 69 zlatých 82,5 krejcarů, tudíž se ušetřilo 30 zlatých 17,5 krejcarů rakouské částky, jak svědčí přiložené vyúčtování. Žádáme Vás proto s úctou o schválení užitého obnosu k reálnému zaúčtování." Odpověď z Vídně datovaná 8. 8. přišla do Pardubic 11. 8. 1860: "Vyúčtování nákladů ve výši 69 zlatých 82 1/2 krejcarů za odkrytí dvou nových kamenolomů na jižní straně Kunětické hory, předložené společně se zprávou z 6. července pod číslem jednacím 1414, bylo shledáno správným a vrací se s připojenou instrukcí k vyplacení zálohy ve výši 58 zlatých 87 1/2 krejcarů na základě zpětného reálného vyúčtování. K tomu se poznamenává, že reálné vyúčtování dílčího obnosu ve výši 10 zlatých 95 krejcarů je v rozporu se stávajícími normami a takovým nesrovnalostem při vyúčtování je třeba se do budoucna vyvarovat" (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, přeložil Mgr. Kryštof Kouřil, Ph.D.).
Další zprávu zaslal vrchnímu úřadu státního panství Pardubice c. k. krajský úřad v Chrudimi dne 11. září 1860: "Prezidium vysokého místodržitelství vzalo na základě obsahu obdrženého výnosu ze dne 31. srpna stávajícího roku č. 6270 uspokojivě na vědomí výsledek zdejšího úředního jednání v záležitosti škodlivého užívání kamenolomů na Kunětické hoře a s odkazem na protokol komise ze 3. května stávajícího roku, jehož opis je přiložen, vyzývá vrchní úřad, aby společně s tamním okresním stavebním úřadem, který byl rovněž informován, provedl osazení stanoveného počtu 4 stopy vysokých hraničních kamenů podél vytčené linie zákazu těžby - a stejně tak by bylo vhodné umístit na příhodných místech i zákazové cedule - a zajistil jejich údržbu. Ihned se také provede jejich zakreslení do plánu, předaného okresnímu stavebnímu úřadu a následně předloženého krajskému úřadu, kde bude uložen" (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, přeložil Mgr. Kryštof Kouřil, Ph.D.).
Z té doby se dochovalo sdělení o samovolném sesuvu skály, o kterém správa státního panství Pardubice informovala 11. 2. 1861 c. k. krajský úřad v Chrudimi: "Na jižní straně kamenolomů na Kunětické hoře se minulý týden odlomil kus skály o objemu cca 30 sáhů kubických. Jelikož se tento skalní sesuv nachází uvnitř hraniční linie, za kterou těžba kamene nesmí pokračovat, podáváme Vám o tom hlášení s poznamenáním, že tento sesuv nebude mít na zříceninu hradu v budoucnu žádný vliv, neboť se udál na místě od zříceniny hradu nejvzdálenějším. Příčinou odlomení tohoto kamenného pilíře je přetrvávající špatné počasí a počínající zvětrávání. Odpadlý a roztříštěný kámen se zpracuje na suť" (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, přeložil Mgr. Kryštof Kouřil, Ph.D.).
C. k. krajský úřad v Chrudimi pak 10. 4. 1861 reagoval na dřívější dopis státního panství Pardubice: "Vrchní úřad v Pardubicích! Poté, co nám c. k. okresní stavební úřad v Pardubicích oznámil, že hraniční kameny k vyznačení zákazové linie v kunětických kamenolomech byly v důsledku nařízení tamního úřadu z 11. září minulého roku č. 7321 již osazeny, vzali jsme toto opatření na uspokojivé vědomí. Zároveň se však nařizuje, aby vrchní úřad oznámil, proč nebylo provedeno umístění zákazových tabulek, které doporučilo vysoké místodržitelství, a jaká opatření vůbec k dodržování stanovené zákazové linie byla přijata" (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, přeložil Mgr. Kryštof Kouřil, Ph.D.). S výtkou absence zákazových tabulek se státní panství Pardubice vypořádalo 15. 4. 1861: "Veleslavný c. k. krajský úřad! S odkazem na vysoký výnos z 10. dubna číslo jednací 2040 se uctivě oznamuje, že nezbytnost umístění zákazových tabulek v kunětických kamenolomech z toho důvodu odpadá, neboť tamní dělníci nepracují svévolně, nýbrž pod dohledem zdejšího úřadu, z jehož strany nebude nikdy připuštěno, aby byla komisí stanovená hraniční linie překročena" (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, přeložil Mgr. Kryštof Kouřil, Ph.D.).
Přestože pozemkové parcely Kunětického lomu č. 164, 172 a 35 na mapě stabilního katastru z roku 1839 (tzn. z doby o 11 let dříve, než se jejich budoucí majitel Dr. Richard Drasche-Wartinberg narodil) nebyly ještě zcela vytěženy, dlouhodobý nedostatek kamene vedl správu státního panství Pardubice k hledání nových těžebních příležitostí - tu důchodní a stavební správce Egidius Jahn objevil na parcele č. 24 vedle lomu kunětických občanů na pozemku č. 35. Informoval o tom 17. 6. 1861: "Slavný c. k. vrchní úřad! U příležitosti obhlídky panských pozemků u Rábů učinil níže podepsaný zjištění, že východní část soukromého kamenolomu na Kunětické hoře se nachází na parcele č. 24, která byla připsána ve prospěch panství. Pokládá se za nutné, aby parcela č. 24 byla ohraničena a označena, a sousedům Marešovi a Novotnému bylo přísně zakázáno jakékoliv narušení. Na zmíněné pozemkové parcele se nachází dva kamenolomy, které by mohly být okamžitě využity pro potřeby panství" (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, přeložil Mgr. Kryštof Kouřil, Ph.D.). Vrchní správce státního panství Pardubice Kotowic reagoval souhlasně téhož dne: "Předáno stavebnímu úřadu s instrukcí, aby ohraničení řečené parcely provedl za přítomnosti obou sousedů, a tím jim zamezil zasahovat do vrchnostenského majetku, a aby převzal lomy do užívání panství. Pokud by se oba sousedé odevzdání lomů nepodřídili dobrovolně, bude nutné ihned vypracovat a předložit nezbytné dokumenty za účelem vznesení žaloby kvůli narušení vlastnictví" (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, přeložil Mgr. Kryštof Kouřil, Ph.D.). Dokument obsahuje potvrzení, že ohraničení pozemku bylo provedeno.
Aktivitu k rozšíření těžby pak 1. 4. 1862 správa státního panství Pardubice směřovala k svému zástavnímu věřiteli: "Vysoké ředitelství privilegované Rakouské národní banky! Silný odbyt stavebního kamene, lámaného pod zříceninou hradu Kunětice, činí žádoucím jeho těžbu ve větším množství. Zvýšení produkce ve stávajících lomech nad rámec současné není možné kvůli omezenému prostoru jak z hlediska zaměstnávání pracovníků, tak z hlediska uskladnění nalámaného kamene. K dosažení tohoto cíle se jeví jako nezbytné otevření nového, rozsáhlého lomu. Dle lokálního šetření, provedeného za účasti níže podepsaného důchodního úřadu a zástupce stavebního úřadu se nejvýhodnějším jeví otevřít nový lom na východní straně kunětické bazaltové skály, neboť se zde nachází jak přístupová cesta, tak dostatečný prostor na uskladnění kamene. Bazaltová skála zde má, jak možno usuzovat ze sousedního soukromého kamenolomu, svislé vrstvení, tloušťku od 6 do 8 sáhů a dosahuje nejvyšší kvality. Zamýšlený lom je vzdálen od hradu 65 sáhů. Aby bylo možno těžit na zmíněném místě kámen, musí být odstraněna vícero stop silná vrstva zeminy a štěrku; žádáme proto, abyste k tomuto účelu ráčili schválit obnos ve výši 40 zlatých rakouské částky na základě řádného vyúčtování" (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, přeložil Mgr. Kryštof Kouřil, Ph.D.). Souhlasná odpověď od ředitelství privilegované Rakouské národní banky z Vídně byla odeslána již 9. 4. 1862: "Na základě zprávy z 1. tohoto měsíce č. 879 se uděluje svolení k otevření nového kamenolomu na Kunětické hoře a vyměřuje záloha na pokrytí výloh ve výši 40 zlatých rakouské částky na základě náležitého vyúčtování" (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, přeložil Mgr. Kryštof Kouřil, Ph.D.).
Tehdy již probíhala několikaletá příprava na prodej státního panství Pardubice novému majiteli. Ředitelství privilegované Rakouské národní banky ve Vídni na základě dohod uzavřených s c. k rakouskou finanční správou a schválených Jeho c. k. apoštolským Veličenstvem ze dne 18. října 1855 a 3. ledna 1863 uspořádalo veřejnou dražbu státního panství Pardubice dne 29. dubna 1863. K ní byl vydán 12 stránkový tištěný prospekt s pravidly připravované dražby a s popisem prodávaného státního majetku - Kunětická hora je zmíněna pouze v jedné větě: "K tomuto panství patří i rozlehlý zámek v Pardubicích s pivovarem a lihovarem, Kunětická hora s cenným lomem a cihelna v Mikulovicích". Podrobnější je osmistránkový Statistický-Místopisný popis prodávaného majetku v Rábech s orientační mapkou, kde je na 6. stránce uvedeno: "Tento majetek má kromě již zmíněných sadů na svazích Kunětické hory, dále v zahradách s ovocnou školkou u Hradiště, důležité vedlejší využití v mohutném kunětickém lomu, který poskytuje velmi tvrdý, dobrý a o tolik vyhledávanější stavební kámen, neboť žádný dobrý kámen se nenachází na několik mil kolem Pardubic." A na straně následující: „Zde má panství tyto budovy: V Hradišti obydlí zahradníka a hlavní obilní sklad; v Kuněticích zříceninu hradu, jejíž část obývá hajný, a také kapli; v Rábech budovu lesní kanceláře včetně obydlí úředníka, hospodářských budov a sušárny lesních semen“ (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 2259 Statisticko-topografické popsání částí velkostatku, karton 1458).
V majetku privátní akciové společnosti
Na umoření státních dluhů místodržitelství Království českého bylo v roce 1855 státní panství Pardubice zastaveno Rakouské národní bance, od níž v roce 1863 velkostatek v dražbě získala akciová společnost c. k. Rakouský úvěrní ústav pro obchod a průmysl a pan Leopold rytíř von Lämmel (1790-1867), přičemž kupní smlouva byla podepsána 13. 7. 1866 (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 575 Prodej velkostatku 1866, karton 1), aby ho následně mohla se ziskem zpeněžit (viz Petr Mücke: Kunětické družstvo. Historie záchrany významné přírodní a kulturní památky. In: Východočeský sborník historický 14, 2007, s. 144). Ostatně právě k tomuto účelu byla tato Rothschildova bankovní instituce založena. Proto se mimo jiné snažila o rozšíření těžebního prostoru Kunětického lomu, neboť poptávka byla obrovská a kamene byl stále nedostatek, avšak úředníci chránili systém, který lze vysvětlit pouze slovem korupční.
Klíčovou roli mezi majiteli lomu a realizátory staveb zastávali pachtýři, tedy smluvní přepravci kamene a štěrku. Snažili se co nejvíce vydělat, a proto nejenže za co nejvyšší ceny přeprodávali zdarma získaný kamenný materiál, ale mnohdy ho i zpracovávali dle potřeb platících zákazníků. Dochovaná korespondence s právním rozborem dokumentují, že prodejem státního panství Pardubice soukromému majiteli v roce 1863 došlo k zásadním změnám celého dosavadního systému hospodaření s kamenem od 19. 4. 1848 (teprve nyní došlo k faktickému vyvlastnění lomu).
Problém otevřeli 7. 10. 1872 pachtýři Václav Velínský a Jan Hušek: "Slavné držitelstvo panství Pardubice! Níže podepsaným pachtýřům dovozu štěrku na erární cesty na pracovním okrsku Pardubice - Hradec Králové náleží právo zpracovávat štěrk po odvozu z kunětických kamenolomů eráru. To ovšem zavdává příčinu k rozličným nepříjemnostem, neboť dozorci a pracovníci panských kamenolomů nám kamenný odpad odpírají, pročež hledíme předložit k nápravě těchto nepřístojností následující žádost: My, pachtýři dovozu štěrku na erární cesty v pracovním okrsku Pardubice - Hradec Králové, se vzdáme k začínajícímu roku práva zpracovat kamenný odpad z panských kamenolomů na štěrk, pokud nám majitel panství Pardubice přenechá nezbytný štěrk v množství cca 300 sáhů čtverečních z kunětických panských kamenolomů, a to za stejnou cenu, jako to činí pardubickému okresnímu zastupitelstvu. Jelikož by vysoké držitelstvo velkostatku tímto opatřením mohlo docílit ročního zisku 400 až 500 zlatých rakouských, přičemž se podepsaní i se svými živnostmi zavazují, že takto získaný štěrk z panských kamenolomů bude použit jen na erární cesty, doufají níže podepsaní pachtýři v příznivé vyřízení, a tudíž prosí, aby slavné držitelstvo velkostatku Pardubice ráčilo tuto nabídku co nejlaskavěji zvážit a předložilo ji k rozhodnutí vyšším úřadům, aby mohl být podepsaným nezbytný štěrk v množství 300 sáhů čtverečních či 1200 kop přenechán za stejných podmínek, jaké platí pro pardubické okresní zastupitelstvo" (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, č. j. 1872: 684 přeložil Mgr. Kryštof Kouřil, Ph.D.).
Management privátního panství Pardubice téhož dne žádost přeposlal svému majiteli, kterým byla Akciová společnosti držitelů statku Pardubického ve Vídni, a 2. 1. 1873 oběma pachtýřům odpověděl: "Žádosti, by Vám k vydržování erárních silnic 300 cub. sáhů štěrku pod výminkami, jakož pro pardubské zastupitelstvo přenecháno bylo, se vyhověti nemůže, neboť to s patrnou škodou pro vrchnost spojeno jest. Ačkoliv pro zdejší okres tak velké množství štěrku zapotřebí jest, že se jenom při velkém naléhání potřeba krýt může, tak se inspekce vynasnaží, aby nějaký přebytek docílila, který by Vám od času k času za běžící cenu, totiž nyní za 12 zl. jeden kubický sáh štěrku, prodala. Co se týče odpadků, tak se jejich vydávání pro erární silnice uspořádat musí, a ustanovujeme tentokráte, že odpadky v našem lomě pachtýřům dovozu štěrku pro erární silnice v té míře a v tom poměru vydávané budou, jaké množství štěrku oni na erární silnice odvážet mají. Podotýkáme, že odpadky v našich lomech asi 50 cub. sáhů ročně obnášejí, který by se tedy poměrně mezi pachtýře dovozu štěrku pro erární silnice rozdělit mohly, a proto Vás žádáme, by jste nám v nejkratším čase udali, kteří pachtýři a jaké množství štěrku na erární silnice v roku 1873 dovážet mají, aby jsme týkající rozvrh na odpadky zhotovit mohli. Konečně se ustanovuje, že se odpadky samy a z nich stlučený štěrk jen ve vyrovnaných kubických sáhách vydávat budou, tak, že dohlížitel v lomu štěrk z odpadků, na požádání pachtýřů a na jejich outraty zhotovený, napotom jenom v sáhách vyrovnaný vydá" (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513).
Pachtýři si stěžovali na nejvyšším c. k. úřadu v Praze, a tak 26. 2. 1873 c. k. okresní hejtman Boukal v Pardubicích svolal jednání na Kunětické hoře: "Slavná inspekce velkostatku Pardubice! Vysoké místodržitelství na základě vznesené žádosti nařídilo výnosem ze dne 22. ledna stávajícího roku č. 3351 prošetření nesrovnalostí při těžby štěrku ve vykoupeném kunětickém kamenolomu, oznámených dodavateli štěrku Velínským a Huškem, a jejich odstranění ohraničením plochy štěrkoviště o výměře 1 jitro 74 sáhů čtverečních a jeho rozdělení mezi jednotlivé skupiny pracovníků, a to jak chrudimského, tak královéhradeckého stavebního okresu, které proběhne po dohodě s příslušnými c. k. okresními inženýry přímo na místě. Konání komise jsem stanovil na 15. března 1873 o deváté hodině dopoledne a za současného sezvání všech zainteresovaných stran žádám o účast v této komisi s tím, aby v den šetření byly zastaveny všechny trhací práce s využitím střelného prachu" (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, přijato 28. 2. 1873, č. j. 178).Josef Vraný, vrchní inspektor velkostatku Pardubice hejtmanství odpověděl 2. 3. 1873: "S odkazem na ctěnou zprávu ze dne 26. února 1873 č. 2119 se slavnému c. k. okresnímu hejtmanství sděluje, že se štěrk v kunětickém kamenolomu, určený na erární cesty, těží již mimo vykoupené plochy, a sice v kamenolomu panství proti vůli řečeného panství, a tudíž svévolně. Během lokálního šetření, nařízeného na 15. tohoto měsíce, se musí proto jednat také o odškodnění za tento nemístně odebraný štěrk, využívaný na údržbu státních cest. Za tímto účelem bude zcela nezbytné přesné vyměření erárního kamenolomu, stejně jako předložení výkazu veškerého štěrku, vytěženého od času vykoupení kamenolomu ve prospěch eráru, aby se stanovil správný podklad pro náhradu, která by měla být panství vyplacena. Na tyto okolnosti ráčí být páni c. k. okresní inženýři uvědoměni ještě před konáním komise" (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, č. j. 178 z 2. 3. 1873).
Panství Pardubice již nebylo ve vlastnictví státu, a tak soukromý vlastník začal hlídat svůj majetek před jeho drancováním zdarma státem najatými pachtýři. Situaci popisuje protokol, vyhotovený 15. 3. 1873 komisí pardubického c. k. okresního hejtmanství na Kunětické hoře (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, přeložil Mgr. Kryštof Kouřil, Ph.D.):
| V důsledku výnosu vysokého místodržitelství ze dne 22. ledna 1873 č. 3351 se má za účasti obou pánů c. k. okresních inženýrů z Chrudimi a Hradce Králové přezkoumat erární kamenolom, nacházející se na Kunětické hoře, ku zjištění, zda se odpovídajícím přerozdělením štěrkoviště mezi jednotlivé pachtýře podařilo odstranit překážky bránící v práci jednotlivých skupin dělníků, uvedené ve stížnosti, kterou posledně jmenovaní pachtýři vznesli. Toto komisní šetření bylo nařízením c. k. okresního hejtmanství ze dne 26. února 1873 č. 2119 stanoveno na dnešní den a vedle výše uvedených obou pánů okresních inženýrů se jej zúčastnili také inspektor panství Pardubice Josef Vraný a především pachtýři dodávání štěrku, kteří se připojili ke stížnosti. Obhlídka místa a současně provedené vymezení štěrkoviště vykoupeného kunětického kamenolomu o výměře 1 jitro 74 sáhů čtverečních ukázalo, že ačkoliv není vykoupená plocha vyčerpána, těžba kamene přece jen natolik pokročila, že s ohledem na omezenou rozlohu lomu může poskytnout potřebné množství na tento rok jen s obtížemi, a to jen tehdy, pokud by Akciová společnost držitelů panství Pardubice jakožto vlastník kunětické skály poskytl pachtýřům odpad z jejich vlastního kamenolomu, jak se stalo již v minulosti. Jelikož panství v současnosti samo využívá odpad tak, že jej nechává roztloukat a smluvně odprodává na údržbu okresních silnic, nemohou pachtýři dodávání erárního štěrku tuto pomoc očekávat. Kalamitu by pro tento rok bylo možno odvrátit jen tak, pokud by panství přenechalo pachtýřům dodávání štěrku dostatečné množství nalámaného kamene nebo hotového štěrku, jako to činí pro okres. Co se týče využití současného lomu, poznamenává se, že těžba v kamenolomu probíhá vcelku racionálně a drobné nesrovnalosti byly zpozorovány jen na několika místech; dále se poznamenává, že hranice vykoupeného lomu byly na jednom místě překročeny, avšak tato rozšířená plocha okolo 25 sáhů čtverečních nebyla vytěžena úplně. V tomto ohledu bylo pachtýřům nařízeno postupovat při těžbě štěrku tak, aby průběžným zarovnáváním vytěžených míst byl získán větší prostor k roztloukání štěrku. V následujícím roce bude nutné lom přibližně o 25 sáhů čtverečních dalším vykoupením rozšířit, čímž místo, kde se v současné době těží, začlení do nově vykoupené plochy. Pan inspektor velkostatku Pardubice prohlašuje, že dnes žádné závazné vyjádření podat nemůže, nýbrž ponechává si nejdéle osmidenní čas na rozmyšlenou; tím byl protokol předběžné uzavřen a podepsán. Šedivý v. r. c. k. okresní komisař Příloha: Vyjádření týkající se kunětického kamenolomu, podané u komise 15. března 1873.Především žádám o náhradu prodejní ceny za každý kamen na údržbu erárních cest, který byl odebrán mimo erární kamenolom z kamenolomu ve vlastnictví panství Pardubice, nacházejícího se na ploše o výměře 25 sáhů čtverečních. Dále tento nárok zdůvodňovat nepotřebuji, jelikož do soukromého vlastnictví proti vůli vlastníka nelze bez plného odškodnění zasahovat. Tento právní náhled zaujal a zdůraznil při vykoupení kamenolomu sám vysoký erár, jinak by vskutku nebylo žádného jednání o vykoupení s majitelem kamenolomu zapotřebí a erár by si byl mohl nechat nalámat nezbytný štěrk na štěrkování cest na libovolném místě panského kamenolomu. Ostatně dle technického nálezu z 15. března 1873 nebylo nutné zasahovat mimo erární kamenolom také do panského kamenolomu, jelikož první z nich stále ještě pokrývá spotřebu. Žádám proto, aby bylo komisně zjištěno množství svévolně vytěženého kamene z plochy o rozloze 25 sáhů čtverečních, za který by byla panství poskytnuta náhrada dle stávající prodejní ceny. Dále se ohrazuji vůči případné námitce, že uhrazením ročního nájmu za erární kamenolom je záležitost výkupu uzavřena, přičemž si vyhrazuji právo požadovat náhradu za již dříve vytěžený kámen. Co se týká stížnosti dodavatelů štěrku, dle kterých není možné pokrýt z erárního kamenolomu spotřebu štěrku za rok 1873, musím poznamenat, že si dodavatelé štěrku tuto skutečnost zavinili sami, jelikož se nepostarali o včasnou produkci štěrku a nezaměstnávají pracovníky výhradně v lomu, nýbrž i jinde. Jsem připraven, aniž bych se k tomu však jakkoliv zavázal, kompenzovat nedostatek štěrku na erární cesty v roce 1873 tím způsobem, že dodavatelům štěrku podle možností odprodám nalámaný kámen a štěrk z panského kamenolomu, a sice za zvýhodněnou cenu 1 sáh nalámaného kamene za 5 zlatých 10 krejcarů a 1 sáh drceného štěrku, jaký se používá na okresní cesty, za 10 zlatých. V tomto případě by však museli dodavatelé štěrku sami zajistit vyúčtování pracovních sil a ponechat v kamenolomech část lamačů kamene, zaměstnaných a pracujících v jejich vlastních podnicích. Bližší podmínky tohoto prodeje kamene a štěrku dohodnu s dodavateli štěrku, doufám, k jejich spokojenosti. Ohledně budoucích dodávek štěrku na erární cesty si dovoluji přednést pouze následující požadavek. Je toliko nezbytně nutné, aby jednak kvůli zabránění případným podvodům a jednak kvůli odstranění neblahé konkurence jak vůči vysokému eráru, tak vůči panství, a to zčásti v důsledku spekulací dodavatelů štěrku a zčásti dohodou mezi pracovníky kamenolomu, bylo vedení všech kamenolomů a pracovníků na Kunětické hoře sjednoceno pod jednou rukou, a sice pod panstvím Pardubice. Jak je známo, jsou dodavatelé štěrku na erární cesty obyčejně také nájemci dopravy štěrku na okresní cesty. Tito, jak bylo zjištěno, nakládají hrubě nadrcený štěrk na štěrkování okresních cest a vozí jej na erární cesty, přičemž nedostatek štěrku u okresních cest kompenzují špatným a zvětralým štěrkem, odebraným buď po dohodě s lamači kamene v panském kamenolomu, anebo sesbíraným z odpadu v soukromých lomech. Tím pak dochází k nevyhnutelným námitkám při převzetí štěrku jak na erární, tak okresní cesty. Jelikož jsem pověřen, abych tomuto nešvaru i všem nepřístojnostem, o nichž bylo hovořeno u komise 15. tohoto měsíce, zamezil, a těmtýž za předpokladu, že právo těžby na Kunětické hoře nebude náležet nikomu mimo panství, zcela zabránil, a to ustavením vlastního hlídače, kterému bude u kamenolomu postaven strážní domek, tak narážím na opozici v podobě dodavatelů štěrku, smluvených s lamači kamene, kteří se zatím sice v nepodloženém, vzhledem k prohnanosti dodavatelů štěrku však nesnadno rozporovatelném tvrzení dávají slyšet, že potřebu štěrku z erárního kamenolomu nemohou pokrýt, ačkoliv jsem přesvědčen, že by stejné nebo velmi podobné námitky vznesli i v případě vykoupení dalšího pozemku k těžbě štěrku, proti čemuž ostatně slavnostně protestuji a vyhrazuji si podání dalšího odvolání, pakliže by k tomu došlo. Panství Pardubice, co se týká cest, vůbec poskytlo velkou oběť. Oběť, která beze vší nadsázky převyšuje mnohaletý výdělek nejen kamenolomu jako takového, nýbrž tohoto kolosálního panství samotného. Celý svůj majetek, pokud jde o kamenolomy, jakkoliv by si toho dodavatelé štěrku přáli, panství obětovat nemůže, ačkoliv by časem tomuto nebezpečí hrozilo, pokud by nebylo spekulacím dodavatelů štěrku zamezeno a uvážlivou těžbu v kamenolomech by nahradilo lámání kamene bez jakéhokoliv konsenzu. Stejným způsobem a za podobných, jistě přijatelných podmínek by bylo panství Pardubice ochotno dodat štěrk na erární cesty, a sice za úhradu nákladů za těžbu a pouhý obnos 2 zlaté za sáh kubický, z kamenolomů na Kunětické hoře - a pakliže by měl vysoký erár potíže s dopravou, samo by zajistilo dopravu za nejnižší možnou cenu. Žádám proto, aby s ohledem na předložené skutečnosti bylo přikročeno k úplnému přenechání erárního kamenolomu a zahájeno jednání s inspekcí velkostatku Pardubice ohledně dodávání veškerého štěrku potřebného na erární cesty, přičemž bych rád podal ujištění, že by panství Pardubice, pokud by samo převzalo těžbu štěrku, nešlo ani tak o dosažení zisku, jako o docílení hospodářského pořádku a zachování tohoto zdroje kamene. Vraný v. r. |
Pro pochopení dřívější, současné i budoucí právní situace Kunětického lomu je klíčový právní posudek, který si management velkostatku nechal zpracovat od renomovaného advokáta JUDr. Emanuela Pippicha (1812-1886) dne 19. 3. 1873 (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513):
Vycházím z toho náhledu, že Kunětická hora včetně všech tamních kamenolomů je integrální součástí pozemkoknižního panství Pardubice, a tudíž majetkem toho, kdo je vlastníkem panství Pardubice. Dříve bylo panství Pardubice panstvím státním; přinejmenším příjmy tohoto panství odcházely do státní pokladny, z níž se opět hradily výlohy za silnice. Státu bylo proto lhostejno, zda za štěrk na štěrkování cest, těžený na Kunětické hoře, platí mnoho nebo vůbec nic, neboť co státní správa promarnila na příjmech panství, to zase našla v pokladně silničního eráru. Jen z tohoto hlediska dává smysl výnos chrudimského krajského úřadu z 5. října 1847 č. 14106, dle kterého jsou pachtýři dodávání štěrku na štěrkování cest oprávněni bezplatně odebírat štěrk z Kunětické hory. V roce 1848 se silniční erár rozhodl vykoupit od státního panství [právo na] užívání kunětického kamenolomu k těžbě štěrku na štěrkování cest. V protokolu ze dne 19. dubna 1848 je zaznamenán akt, dle kterého silniční erár vykoupil od panství Pardubice plochu Kunětické hory o výměře 1674 sáhů k těžbě štěrku na štěrkování cest za roční poplatek 10 zlatých 28 krejcarů konvenční měny. Ačkoliv celý tento akt není nikde v protokolu nazván vyvlastněním plochy o rozloze 1674 sáhů čtverečních, je tomu tak přinejmenším vůči budoucím držitelům v případě, že na sebe smluvně převzali povinnost plnit všechny závazky vůči státu jako dřívější vlastníci panství. V tomto případě je bohužel závazky, jimiž se zavázala správa panství v protokolu ze dne 19. dubna 1848 a v protokolu z 5. října 1848, vázán také stávající majitel velkostatku. Pokud by byla plocha o rozloze 1674 sáhů čtverečních, kterou stát potažmo silniční erár za roční poplatek vykoupil k těžbě štěrku na štěrkování cest, vytěžena, pak by byl závazek, stanovený v obou výše jmenovaných protokolech, naplněn. Vytěžená plocha připadne opět do svobodného vlastnictví panství a cestovní erár již nebude více oprávněn požadovat od panství bezplatné poskytování odpadu z panského kamenolomu, jak je stanoveno v protokolu z 5. října 1849, neboť tento závazek tvoří s dřívějším závazkem v protokolu z 19. dubna 1848 celek. Jedná se nyní o tyto otázky: ad a. Pochybuji, že by měla správa panství vedle ročního nájemného ve výši 10 zlatých 28 krejcarů právo požadovat hodnotu kamene, vytěženého na ploše o výměře 1674 sáhů čtverečních; přinejmenším neshledávám pro tento nárok žádný, alespoň z polovice postačující právní základ. Naproti tomu si může panství nárokovat hodnotu kamene z dodatečně využívané plochy o rozloze 25 sáhů čtverečních, ležící mimo vyvlastněnou plochu o výměře 1674 sáhů čtverečních, jelikož silniční erár využíval tuto plochu neoprávněně. Dále může správa panství požadovat, aby bylo po skončení užívání pozemku, vykoupeného za roční poplatek k těžbě štěrku na štěrkování cest, stanoveno snížení hodnoty tohoto pozemku a při navrácení pozemku byl panství uhrazen kapitál odpovídající této snížené hodnotě (dekret dvorské kanceláře z 11. října 1821, sbírka politických zákonů, svazek 49, s. 306; sbírka zemských zákonů, svazek 3, s. 577). Toto odškodnění by mělo vykompenzovat směšný roční nájem ve výši 10 zlatých 28 krejcarů a nemělo by být zanedbatelné. Na vyvlastněné ploše o rozloze 1674 sáhů čtverečních převzal stát hodnotnou skálu. Nyní předává kamenitou plochu, kterou nelze kultivovat a je v zásadě bezcenná. ad b. Je pravděpodobné, že v budoucnu stát opět přijde s požadavkem vyvlastnění. Nelze popřít, že je stát s ohledem na § 365 Všeobecného zákoníku občanského k vyvlastnění oprávněn. Samo vyvlastnění jakožto zásah do cizího majetku, a tedy výjimka z všeobecné svobody vlastnictví, musí být podmíněno tím, že to vyžaduje blaho státu, a že je s ohledem na veřejnost považováno za nutné (dekret dvorské kanceláře z 10. února 1834, sbírka politických zákonů, svazek 62, s. 22). Pokud se správa panství nabídne, že bude sama dodávat státu nezbytné množství štěrku za běžnou cenu, pak vyvlastnění odpadá. Panství nechá své pracovníky zpracovat předem stanovené množství štěrku dle obsahu kubického, a ten pak poskytne k dispozici státu za běžnou cenu. Pakliže panství shledá, že z nedostatku pracovních sil nebo z jakéhokoliv jiného důvodu není v jeho zájmu, aby samo štěrk produkovalo, nabídne státu odprodej kamene ze svého kamenolomu dle obsahu kubického a jeho dodání ve velkých kusech, aby mohl být roztlučen na cestách. Jen tímto způsobem může být zúročeno přírodní bohatství, nacházející se v Kunětické hoře. Pakliže stát těmto žádostem nevyhoví, může panství požadovat, aby obsah kubický kamene na ploše podléhající vyvlastnění stanovili cenitelé, anebo v nejlepším případě soud, a to na náklady eráru, přičemž vytěžená plocha bude navrácena panství. V těchto požadavcích totiž spočívá přiměřené odškodnění, kterým je stát zavázán dle § 365 Všeobecného zákoníku občanského. Chrudim, 19. března 1873. Pippich v. r. |
Správa velkostatku proto 20. 4. 1874 požádala o pomoc JUDr. Johanna rytíře von Limbecka, zemského advokáta v Praze I., Jezuitská 197, Colloredo-Mansfeldský palác: "Z přiloženého protokolu ráčí Vaše blahorodí vyrozumět, že štěrkoviště v panském kamenolomu na Kunětické hoře na ploše o výměře 1 jitro 74 sáhů, vykoupené 19. dubna 1848 na údržbu erárních cest, bylo ceniteli oceněno na 200 zlatých konvenční měny za 1 jitro, za což byl panství ze silničního fondu vyměřen roční poplatek 10 zlatých 28 krejcarů. Protest proti vykoupení kamenolomu, vznesený tehdejším vrchním správním úřadem panství Pardubice, nepřinesl žádný úspěch a dosud zůstalo při platbě ročního poplatku. Nyní je kamenolom vykoupený silničním erárem téměř zcela vytěžen a jedná se o vykoupení další plochy, za kterýmžto účelem bylo na 27. tohoto měsíce stanoveno vyvlastňovací řízení. Již 15. března 1873 se konala komise z důvodu stížnosti na nedostatečnost erárního kamenolomu, vznesené dodavateli štěrku, z níž byl vyhotoven přiložený protokol (příloha č. 2), a během níž podala inspekce velkostatku vyjádření (příloha č. 3). Od té doby záležitost stála a nebylo dosaženo vyřízení, ani co se týče nároku na odškodné za vytěženou plochu o výměře 25 sáhů čtverečních, ani co se týče budoucích dodávek štěrku na erární cesty. Během komise konané 27. tohoto měsíce inspekce velkostatku, jelikož je dle okolností připravena potřebný štěrk na údržbu cest eráru v libovolném množství odprodat, bude protestovat proti vyvlastnění, a pokud by mělo být přece jen provedeno, podá veškerá možná odvolání. Žádáme Vaše blahorodí co nejzdvořileji, aby nám v této záležitosti podala s laskavým uspíšením vyjádření, a to včetně navrácení předložených dokumentů, které z důvodu komise naléhavě potřebujeme, přičemž ještě poznamenáváme, že roční spotřeba štěrku na erární cesty dosahuje množství cca 800 sáhů kubických, přičemž v našich lomech prodáváme sáh za 12 zlatých, okresnímu fondu však onoho času za 8 zlatých s tím, že náklad na těžbu jednoho sáhu činí 6 zlatých" (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, zaprotokolováno č. j. 316).
Dr. Limbeck odpověděl hned následujícího dne 21. 4. 1874 s návrhem stanoviska k očekávanému jednání 27. 4. 1874: "Vaše blahorodí! S navrácením spisu věřím, že následující vyjádření ze dne 27. dubna odpovídá záměru inspekce velkostatku: Vyvlastnění může být dle § 365 občanského zákona uplatněno jen tehdy, pokud to vyžaduje všeobecné blaho. Dle dvorského dekretu ze dne 2. května 1818 je třeba vzít tento paragraf při vykoupení pozemků na zřetel. Vykoupení pozemku k těžbě štěrku proto může být prohlášeno za požadavek všeobecného blaha pouze tehdy, pokud spotřeba štěrku nemůže být pokryta bez tohoto vykoupení. Jelikož je nyní panství Pardubice připraveno převzít dodávání štěrku pro erární cesty smluvně, nejedná se o případ, kdy by zákon výjimečně označil vyvlastnění za přípustné. Proto je možno vůči vyvlastnění protestovat, dokud nabídka na dodávání štěrku panstvím nebude definitivně vyřešena, přičemž je žádoucí, aby se prozatím jednání omezilo pouze na nabídku na dodávání štěrku. Tato žádost nemůže být zamítnuta, a pakliže by navzdory očekávání nedošlo k dohodě ohledně dodávání štěrku, potom by bylo třeba požádat, aby bylo dle zákona vyneseno předběžné rozhodnutí, zda má k vyvlastnění dojít, proti kterému by bylo eventuálně možno vznést odvolání. Náhrada za 25 sáhů čtverečních je samostatná záležitost, v každém případě může být jen velmi nevýznamná. Mělo by se však přísně dohlédnout na zachovávání hranice. Povolení k překročení hranice bude u politických úřadů interpretováno jako rozšíření podmínek z 19. dubna 1848, aplikované také na toto překročení, přičemž poté se bude jednat o několik krejcarů" (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, zaprotokolováno 22. 4. 1874 pod č. j. 316).
Obratem (23. 4. 1874) proti připravovanému vyvlastnění další části Kunětického lomu zaslal vrchní inspektor velkostatku Pardubice Josef Vraný oficiální protest c. k. okresnímu hejtmanství v Pardubicích: "Následující protest je vznesen vůči zamýšlenému vyvlastnění kamenolomu na Kunětické hoře dle ctěného usnesení ze dne 17. tohoto měsíce č. 3222. K vyvlastnění je možno dle § 365 Všeobecného zákoníku občanského přikročit pouze tehdy, pokud to vyžaduje všeobecné blaho. Dle dvorského dekretu z 2. května 1818 je třeba tento paragraf zohlednit při vykoupení pozemků. Vykoupení pozemku k těžbě štěrku proto může být považováno za požadavek ve prospěch všeobecného blaha jen tehdy, pokud spotřeba štěrku nemůže být pokryta bez tohoto vykoupení. Jelikož je nyní dle vyjádření níže podepsaného inspektora velkostatku z 15. března 1873 panství Pardubice připraveno převzít dodávání štěrku na erární cesty smluvně, nejedná se o případ, kde zákon vyvlastnění označuje bez výjimky za přípustné, tudíž není žádný důvod a žádné právo ke svolání vyvlastňovací komise. Protestujeme proto vůči vyvlastnění, dokud nebude nabídka na dodávání štěrku panstvím na základě vyjádření z 15. března 1873 definitivně vyřešena, a žádáme, aby se jednání prozatím omezilo pouze na otázku nabídky dodávání štěrku a tohoto se přidržela i komise, svolaná na 27. tohoto měsíce kvůli vyvlastnění kamenolomu" (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, č. j. 316).
O průběhu zasedání komise 27. 4. 1874 k připravovanému kamenolomu na Kunětické hoře pro cestovní erár dne 2. 5. 1874 informovala správa velkostatku jeho majitele (Akciovou společnost držitelů statku Pardubického) ve Vídni (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, odesláno 5. 5. 1874 pod č. j. 340, přeložil Mgr. Kryštof Kouřil, Ph.D.):
|
Dne 19. duna 1848 bylo ze strany eráru vykoupeno v panském kamenolomu na Kunětické hoře vlastní štěrkoviště na ploše o rozloze 1 jitro 74 sáhů čtverečních, určené na údržbu erárních cest. Povrchová plocha včetně skály byla přísežnými ceniteli oceněna na 200 zlatých za jitro, za což byl panství Pardubice vyměřen z fondu na údržbu cest roční poplatek ve výši 10 zlatých 28 krejcarů. Námitky a odvolání, které byly proti tomuto vykoupení ze strany tehdejší vrchnosti vzneseny, nepřinesly žádný výsledek, až doposud se zůstalo při platbě ročního poplatku 10 zlatých 28 krejcarů. Když zvážíme, že již v roce 1848 bylo na erární silnice vedle nalámaného kamenene vyžadováno okolo cca 500 sáhů kubických štěrku, že se tato spotřeba postupně zvýšila až na 1100 sáhů kubických ročně, a že čistý výnos při běžném prodeji štěrku může činit nejméně 4 zlaté za sáh kubický, je zřejmé, že panství Pardubice utrpělo vykoupením kamenolomu za nepatrný roční poplatek značnou újmu. Nyní je lom na Kunětické hoře, vykoupený ve prospěch silničního eráru, téměř zcela vytěžen a jedná se o vykoupení dalších ploch. Za tímto účelem se dle nařízení c. k. místodržitelství odbývalo 27. dubna 1874 na c. k. okresním hejtmanství jednání za účasti c. k. okresních inženýrů z Pardubic a Chrudimi, a dvou přísežných cenitelů. Již dříve, 15. března 1873, se z důvodu stížnosti dodavatelů štěrku resp. pachtýřů dopravy štěrku, vznesené kvůli nepostačitelnosti erárního kamenolomu, konala komise, během níž bylo do protokolu, jehož opis je přiložen, zaznamenáno vyjádření nejoddanějšího inspektora velkostatku, který vznesl protest vůči vyvlastnění a vyslovil ochotu panství dodávat štěrk na erární cesty za zvýhodněnou cenu. Během zasedání komise, konaného 27. dubna 1874, zopakoval inspektor velkostatku protest vůči vyvlastnění co nejdůrazněji s dodatkem, že vykoupení pozemku k těžbě štěrku může být prohlášeno za oprávněný požadavek v souladu s příslušnými předpisy a Všeobecným zákoníkem občanským jen tehdy, pokud by bez tohoto vykoupení nemohla být pokryta spotřeba štěrku. Jelikož je však panství Pardubice připraveno převzít dodávání štěrku na erární cesty smluvně, nejednalo by se o případ, kdy zákon označuje vyvlastnění bez výjimky za přípustné. Inspektor velkostatku tudíž protestoval vůči vyvlastnění, dokud nebude nabídka na dodávání štěrku definitivně vyřízena, a požádal, aby se jednání prozatím omezilo na nabídku dodávání štěrku. Vyvlastnění kamenolomu nebylo 27. dubna tohoto roku provedeno, nýbrž pouze přípravné práce, totiž stanovení a nacenění ploch, které mají být eventuelně vykoupeny, s poznamenáním, že spis bude předán c. k. místodržitelství posouzení resp. vydání usnesení. Než dorazí očekávané rozhodnutí místodržitelství, nemůže nejoddanější inspekce velkostatku poskytnout v této záležitosti žádné písemné vyjádření, a to zejména proto, že jeho protest a nabídka ze dne 15. března 1873 dosud nebyly vyřízeny, přičemž jejich vyřízení bylo požadováno i během komise 27. dubna 1874. Navzdory tomu zamýšlí inspektor velkostatku předložit co nevidět celou záležitost ústně c. k. místodržitelství a dosáhnout co možná nejpříznivějšího rozhodnutí. O tomto případu, který se tak významně dotýká zájmů majitelů velkostatku, činí tímto nejoddanější inspekce velkostatku slavnému ředitelství oznámení, a neopomene předložit [ani] další zprávy týkající se průběhu a výsledku příslušných jednání. Inspekce velkostatku Pardubice, 2. května 1874 |
Akciová společnost držitelů statku Pardubického odpověděla z Vídně již 6. 5. 1874: "Inspekci velkostatku Pardubice. Zprávu ze dne 2. tohoto měsíce č. 340 ohledně vykoupení kamenolomu na Kunětické hoře kvůli těžbě štěrku na erární cesty, jakož i protest vůči vyvlastnění tohoto kamenolomu, který inspekce velkostatku nechala u komise 15. března 1873 zaprotokolovat společně s ochotou dodávat štěrk pro erární silnice za výhodnou cenu, jehož opis je přiložen, jsme vzali na vědomí a s očekáváním vyhlížíme další výsledky neutuchajících snah inspekce velkostatku" (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, zaprotokolováno 9. 5. 1874 pod č. j. 360, přeložil Mgr. Kryštof Kouřil, Ph.D.).
Dne 10. 5. 1874 byl vypracován podrobný plán aktuálně těženého prostoru, povoleného 19. 4. 1848 západně od lomů opuštěných (erárních), který uvádí také jeho výškové profily ve směru západ-východ i sever-jih a hlavně rozšiřuje možnost těžby o červeně vyznačené sektory severozápadním směrem (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513):
Další vyvlastnění pozemku pro rozšíření kamenolomu
Ačkoliv se správa velkostatku Pardubice, nyní od roku 1863 v majetku soukromé Akciové společnosti držitelů statku Pardubického, snažila zabránit vyvlastnění další části Kunětické hory, dne 23. 6. 1874 přijala od c. k. okresního hejtmana Koukola dopis č. j. 5015, kterým jí bylo dáno na vědomí zamítavé rozhodnutí c. k. českého místodržitelství číslo 28204 ze dne 2. 6. 1874: "Rozšíření ploch k těžbě štěrku na údržbu státních cest na úsecích č. 1–4 Hradec Králové – Čechtice, č. 2–8 Pardubice, č. 17–23 Litomyšl – Jičín – Rumburk a č. 22–28 Poděbrady – Náchod o pozemek pastviny na Kunětické hoře č. top. 164 o výměře 1 jitro 243 5/12 sáhů čtverečních bylo schváleno, stejně jako roční poplatek za užívání ve výši 5 zlatých 76 krejcarů, tj. pět zlatých 76 krejcarů, vyměřený na základě protokolu komise a naceňovacích tabulek z 27. října 1874 a vyplácený od 1. května jakožto řádná dotace z fondu na stavbu cest. Toto se dává na vědomí správě panství Pardubice, a to na základě prohlášení uvedeného v doložce k protokolu komise ze dne 15. března 1873, datované dne 22. března 1873, a na základě protestu proti spornému vykoupení, adresovaného c. k. okresnímu hejtmanství dne 23. dubna 1874 č. 316, a sice s poznamenáním, že dodávání štěrku může být dle stávajících předpisů poskytováno jen formou veřejné dražby nebo cestou nabídek. K tomuto účelu se však vykoupení odpovídajícího místa k těžbě štěrku dle ustanovení uvedených v guberniálním nařízení ze dne 3. listopadu 1821 č. 53091 jeví jakožto nevyhnutelně nutné. V případě, že by správa panství byla ochotna zajistit dodávání štěrku na erární silnice vlastními orgány, může se zúčastnit případné veřejné dražby. Přílohy ke zprávě z 19. května 1874 č. 964 se zasílají zpět i s přiloženým přehledovým výkazem a druhým exemplářem naceňovací tabulky, přičemž se poznamenává, že po vyhotovení opisu protokolu z 27. dubna tohoto roku a kopie přehledového plánu mají být příslušné originály opět navráceny" (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, zaprotokolováno 23. 6. 1874 pod č. j. 455, přeložil Mgr. Kryštof Kouřil, Ph.D.).
Proti tomuto rozhodnutí podal Josef Vraný, inspektor velkostatku Pardubice, dne 1. 7. 1874 odvolání (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, zaprotokolováno k č. j. 455, přeložil Mgr. Kryštof Kouřil, Ph.D.):
|
Dle obsahu přiloženého výnosu c. k. českého místodržitelství ze dne 2. června 1874 č. 28204, obdrženého od c. k. okresního hejtmanství v Pardubicích 17. června 1874 pod č. 515, bylo schváleno rozšíření pozemků k těžbě štěrku pro erární silnice o pozemek pastviny na Kunětické hoře o výměře 1 jitro 243 5/12 sáhů čtverečních, za což byl panství Pardubice vyměřen roční poplatek za užívání ve výši 5 zlatých 76 krejcarů. Vysoké místodržitelství zde hovoří o pastvině. Především je však třeba vzít na vědomí, že předmětem jednání není pozemek pastviny, z jehož podkladu by snad mohlo být možné těžit štěrk, nýbrž že se jedná k dnešnímu dni o 10–20 sáhů vysokou skálu, která je neustále a z vícerých stran opracovávána, tudíž zde o žádné pastvině nemůže být řeč. Proti tomuto rozhodnutí podává s úctou podepsaná inspekce velkostatku jakožto zástupce panství Pardubice následující odvolání. Mimo to bylo panství Pardubice v roce 1848, tedy v čase prvního vyvlastnění, státním panstvím, a tudíž bylo v celku lhostejno, zda erár za využívání pozemků státního panství, v tomto případě části Kunětické hory, zaplatí více či méně, resp. vůbec nic. Že může být spotřeba štěrku pro erární cesty pokryta i bez vyvlastnění vlastního lomu, prokázala uctivě inspekce velkostatku již dříve ve svých dosud nereflektovaných protestech i jiných nerozporovatelných podáních, a dovoluje si zde na ně poukázat. Vzhledem k nyní proběhnuvšímu vyvlastnění, které je zřejmě napadnutelné již jen právní cestou, musela inspekce velkostatku ustoupit, a tak musí požádat předběžně vysoké c. k. ministerstvo, aby panství Pardubice poskytlo místo nepatrného, ba vskutku směšného ročního poplatku ve výši 5 zlatých 76 krejcarů odpovídající odškodnění. Guberniální nařízení ze dne 3. listopadu 1821 č. 53091, o které místodržitelství opírá právo k vyvlastnění ploch k těžbě štěrku, není sice zákonem, avšak v prvním odstavci tohoto nařízení se uvádí: „Ze strany c. k. dvorské kanceláře bylo uznáno: Vlastníkovi štěrkoviště nebo kamenolomu, z něhož je odebírán materiál na údržbu cest jakožto každému státnímu občanovi, jehož vlastnictví musí být obětováno ve prospěch všeobecného blaha, budiž vyplaceno plnohodnotné odškodnění.“ Tento záměr je vyjádřen také v dalším pokračování citovaného guberniálního nařízení s odvoláním na dekrety dvorské kanceláře ze dne 2. května 1818 č. 21734 a 11. října č. 29059, a dále na znění § 364 a § 365 Všeobecného zákoníku občanského. Komise, která 27. dubna 1875 vyvlastnění kamenolomu a stanovení náhrady cestou nacenění provedla, nevzala příslušná zákonná nařízení v potaz. Byli totiž zvoleni a sezváni odhadci, kteří nemají o hodnotě kunětické skály ani ponětí. Byli ale dostatečně čestní, aby prohlásili, že se necítí oprávněni (dosl. nemají schopnost, pozn. překladatele) k odhadnutí takového objektu. Teprve když byli odhadci po delším čase přesvědčeni v tom smyslu, že se nejedná pouze o nacenění skály, ale pozemku pastviny, provedli v dobré víře nacenění, jak bylo zamýšleno. Avšak právě tam, kde se má nacházet pozemek s nahodile naceněnou pastvinou, leží zcela odkrytá skála. Zůstává proto nepochopitelné, proč komise nenechala nacenit skutečnou skálu. V tomto případě by byla inspekce velkostatku schopna poskytnout neomylné podklady a důkazy o skutečné hodnotě skály, a to zčásti na základě nastřádaných zkušeností, a zčásti dle množství štěrku vytěženého z kamenolomu. V tomto ohledu se připojuje poznamenání, že na erární cesty je v současnosti zapotřebí tisíc sáhů kubických ročně. Prodejní cena za sáh kubický štěrku z panského kamenolomu nyní činí 12 zlatých, z čehož se vyplácí 6 zlatých coby mzda dělníků, tudíž z jednoho sáhu zbývá výnos 6 zlatých. Dle tohoto poměru tedy na 1000 sáhů, které erár ročně požaduje, utrpí panství ztrátu 6000 zlatých ročně, po odečtení směšného poplatku 5 zlatých 76 krejcarů 5994 zlatých 24 krejcarů. V ročním poplatku za užívání ve výši uvedeného obnosu by panství Pardubice, pokud nedojde k navýšení ceny práce, nalezlo dle práva a zákona přiměřené odškodnění za vyvlastněný kamenolom, přičemž by neměl být jakkoliv ukrácen ani erár, který má značné příjmy ze správy silnic. Panství Pardubice dodává pardubickému a holickému okresnímu fondu štěrk na štěrkování cest za zvýhodněnou cenu od 8 do 10 zlatých za sáh, českému zemskému výboru přenechává požadovaný stavební kámen na regulaci řeky Labe levněji, obcím poskytuje hrubší štěrk na údržbu místních cest buď bezplatně, anebo za nepatrnou náhradu a vůbec podporuje dopravu a obecný užitek. V souladu s touto zásadou by se bylo nestranilo ani nejmírnějších požadavků, co se týče ročního poplatku ve výši cca 6000 zlatých, který mu dle výše uvedeného vysvětlení náleží. Proto podepsaná inspekce velkostatku uctivě prosí o nápravu rozhodnutí místodržitelství ze dne 2. června 1874 č. 28204, kterým byl panství Pardubice za vyvlastněný kamenolom přiznán roční poplatek za užívání ve výši 5 zlatých 76 krejcarů, přičemž si dovoluje vznést další prosbu: Vysoké c. k. ministerstvo vnitra nechť ráčí nařídit, aby v souvislosti s vyvlastněním kamenolomu ve prospěch cestovního eráru proběhla nová jednání kvůli vyměření odpovídající náhrady resp. ročního poplatku, a to dle uvedených skutečností a ve smyslu zákonných podmínek, jinak by loajální majitelé, kteří odvádějí na daních přes 30 tisíc zlatých ročně, a tudíž věří, že mohou v plné míře počítat s ochranu státu proti nezákonnému a svévolnému zasahování do jejich soukromého majetku (nezákonné, neboť rozhodnutí nebylo vydáno dle platného, řádného zákona, a svévolné, neboť odhadci byli pověřeni naceněním pozemku pastviny místo hodnotné skály), byli nuceni zahájit vůči eráru proces kvůli utrpěným škodám. Inspekce velkostatku Pardubice, 1. července 1874. |
Akciová společnost držitelů statku Pardubického odpověděla z Vídně 6. 7. 1874: "Inspekci velkostatku Pardubice. Rozhodnutí c. k. místodržitelství v Čechách ze dne 2. 6. stávajícího roku č. 28204 v záležitosti protestu vůči vyvlastnění kamenolomu na Kunětické hoře kvůli údržbě erárních cest, jakož i ohledně odvolání vůči tomuto rozhodnutí, vzneseného k c. k. ministerstvu vnitra, které nám bylo předloženo společně se zprávou z 2. dne tohoto měsíce č. 455, jsme vzali na vědomí" (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, přijato 8. 7. 1874, č. j. 484, přeložil Mgr. Kryštof Kouřil, Ph.D.).
Dne 1. 11. 1874 inspektor panství Josef Vraný napsal a 23. 11. 1874 odeslal stížnost státní správě, že pachtýř dovozu štěrku na státní cesty Jan Hušek z Hradiště na Písku maří kontrolní opatření: "Slavné c. k. okresní hejtmanství v Pardubicích! Jan Hušek z Hradiště na Písku, pachtýř dovozu štěrku na erární cesty, měl v lomu na Kunětické hoře, náležící panství Pardubice, o jehož bezplatném převedení na vysoký erár se nyní jedná, nalámat značné množství kamene - cca 20 sáhů kubických - naložit jej tam na vozy a nechat vyložit před domy v obci Hradiště na Písku, kde z něj chtěl údajně sám nechat zhotovit štěrk pro erární cesty. Nejuctivěji podepsaná inspekce velkostatku se již po léta snaží - beze vší podpory ze strany silničního dozoru - vykořenit nepravosti, k nimž dochází v kunětickém kamenolomu. Nyní však opět hrozí nebezpečí, že zavedená kontrolní opatření, která se ukázala jako účinná, budou zcela zmařena Huškovými manipulacemi, které si dovolil již před lety a nyní s nimi znovu započal, neboť využití kamene a štěrku nelze nikterak kontrolovat. Tato svévolná konání Jana Huška by mohla být kvalifikována jako trestný čin, pakliže by se jeho tvrzení, že kámen lámal, odvážel a doma nechal roztloukat dle nařízení silničního dozoru, nebyla bývala zakládala na pravdě. V každém případě zůstává otázkou, zda silniční dozor sám nepřekračuje svůj okruh působnosti, když takovým nikde nevídaným nepřístojnostem podává ruku. Může být sice, jak bylo zjištěno po konzultaci s dalšími dodavateli štěrku, udělen mimořádný souhlas od c. k. místodržitelství, aby dodavatelé kámen získaný v některém skutečně erárním kamenolomu pro silnici, pro níž mají pronajatý dovoz štěrku, odváželi a na přesně určených místech roztloukali na hromady štěrku, v žádném případě však nájemce nesmí bez úředního souhlasu v erárním nebo bez předchozí platby v našem kamenolomu nakládat kámen a vozit domů, i kdyby byl rozdrcený štěrk poté skutečně navezen na pronajatý úsek silnice. Poté, co nejuctivěji podepsaná inspekce velkostatku nabyla onu smutnou zkušenost, že při hájení zájmů panství, co se týče kunětického kamenolomu, nemůže ze strany silničního dozoru očekávat vůbec žádnou ochranu, dovoluje si požádat slavné c. k. hejtmanství, aby vhodným způsobem a s laskavým uspíšením uvedenému nešvaru jednou provždy zamezilo, a pakliže by předložený případ nezavdal příčinu k zahájení trestního řízení, aby okamžitě nařídilo Janu Huškovi, aby v nejnižší možné lhůtě kámen vyvezený z kunětického kamenolomu dopravil zpět a dle okolností prováděl těžbu štěrku pouze tam" (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, č. j. 752, přeložil Mgr. Kryštof Kouřil, Ph.D.).
Toto oznámení doputovalo k nejvyššímu správnímu orgánu, který ho 22. 1. 1875 vyřídil jako "chytrá horákyně" (bylo sice údajně nepodstatněné, ale Janu Huškovi zakázal skladovat kámen na území obce a nařídil převézt ho na příslušný úsek silnice) a pak ho prostřednictvím c. k. místodržitelského rady a c. k. okresního hejtmanství dne 17. 2. 1875 dal na vědomí inspekci velkostatku Pardubice, kde ho přijali 28. 3. 1875: "Na zprávu ze 17. prosince 1874 č. 6011 ohledně stížnosti inspekce velkostatku Pardubice vůči dodavateli štěrku Janu Huškovi kvůli vyvezení roztlučeného kamene z erárem vykoupeného kunětického kamenolomu, o nějž se však dosud jedná kvůli náhradě, na erární cestu, a sice před dům jmenovaného pachtýře štěrku v Hradišti na Písku, se s navrácením zprávy sděluje následující: Obava inspekce velkostatku, že za daných okolností může být nalámaný kámen využit dodavateli štěrku i k jiným než erárním účelům, se dle zprávy tohoto úřadu jeví jako vyvrácená, anebo přinejmenším jako neopodstatněná. Aby se však možnosti takového případu, kdy by byl silniční erár zneužit, zabránilo, nejenže se hromadění nalámaného kamene, určeného na výrobu štěrku, ve výše uvedené obci do budoucna zcela zapovídá, nýbrž veškerý materiál, který se tam nyní nachází, má být podnikatelem Janem Huškem převezen na ten úsek silnice, na který má být štěrk dodán, tam rovnoměrně rozložen podél cesty a teprve poté roztlučen. Pouze za předpokladu, že je drcení prováděno bez přerušení provozu vždy na místě silnice, kam mají být hromady štěrku navezeny, a že na dovoz nalámaného kamene z kunětického erárního lomu dohlédnou orgány pověřené stavbou silnic, aby tak byl zájem eráru v každém směru ochráněn, jen tehdy může být nadále postupováno dle § 16 ujednání o dodávání štěrku, týkajícího se roztloukání štěrku v lomu samotném. O tomto podmínečném svolení má být Jan Hušek s ohledem na jeho žádost ze dne 15. prosince 1874 pod č. 68039, která nám byla adresována, vyrozuměn. Pan místodržitelský rada nechť ráčí toto opatření, náležící do okruhu působnosti a zájmu správy silnic, sdělit inspekci velkostatku; a přestože otázka rozhodnutí c. k. ministerstva vnitra, týkající se pozemku na Kunětické hoře, vykoupeného erárem v roce 1874 kvůli těžbě štěrku, dosud nebyla vyřešena, očekává místodržitelství, že ze strany inspekce velkostatku nebudou lámání a vývozu kamene činěny žádné další obtíže, které by mohly mít za následek zpoždění produkce štěrku erárními pachtýři, neboť údržba příslušných erárních cest materiálem z uvedených štěrkovišť musí zůstat zajištěna. Současně podané oznámení o tom, že inspekce velkostatku odmítla přijmout od c. k. daňového úřadu v Chrudimi poplatek za užívání ve výši 3 zlaté 84 krejcarů, připadající na období od 1. května 1874 do konce prosince 1874, se předběžně bere na vědomí" (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, přijato 29. 3. 1875, č. j. 192, přeložil Mgr. Kryštof Kouřil, Ph.D.).
O důvodech odmítnutí příjmu ve výši 3 zlaté 84 krejcarů se dozvídáme z dopisu inspektora velkostatku Josefa Vraného c. k. ministerstvu vnitra ze dne 12. 7. 1875: "Uplynul již více než rok, co nejoddanější inspekce velkostatku panství Pardubice podala odvolání k ministerstvu vůči rozhodnutí místodržitelství kvůli vyměření neadekvátního poplatku za užívání vyvlastněného kamenolomu na Kunětické hoře. Toto odvolání, datované inspekcí velkostatku Pardubice 1. července 1874 č. 455, bylo 5. července 1874 předáno zdejšímu c. k. okresnímu hejtmanství. Od té doby bylo v panském kamenolomu vytěženo daleko přes 1000 sáhů kubických štěrku o přibližné hodnotě 12 až 15 000 zlatých, z nichž po odečtení mzdy dělníků připadá na majitele čistý zisk 6 až 7000 zlatých. Za to resp. za užívání panského kamenolomu v čase od 1. května 1874 do konce prosince 1874 vyměřil silniční erár inspekci velkostatku poplatek za užívání ve výši 3 zlaté 84 krejcarů. Nejoddanější inspekce velkostatku již déle než rok neklade silničnímu eráru při těžbě štěrku do cesty žádné překážky, neboť si jakožto loajální dostatečně uvědomuje, že silniční erár štěrk mít musí. Nyní však hájí své právo zakotvené v zákoně a vyvlastňovacích stanovách, aby jí za odebraný materiál byla poskytnuta reálná hodnota, a tudíž musela směšný obnos náhrady ve výši 3 zlaté 84 krejcarů, který jí byl vyměřen, odmítnout. Zatímco s každým týdnem právní pohledávka inspekce velkostatku na odebraný štěrk narůstá, daně panství Pardubice musejí být odváděny nejen včas, nýbrž dopředu, avšak inspekce velkostatku není při tak velké nevyřízené pohledávce schopna plnit své daňové povinnosti. Aby předešla této nepříjemnosti, je nucena co nejuctivěji požádat vysoké c. k. ministerstvo vnitra, aby ráčilo nařídit co nejrychlejší vyřízení této záležitosti tak nehorázně zasahující do soukromého práva panství" (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, odesláno 13. 7. 1875, č. j. 499, přeložil Mgr. Kryštof Kouřil, Ph.D.).
Protože inspektor velkostatku Josef Vraný marně čekal na odpověď, rozhodl se 25. 9. 1875 odeslat velmi uctivý dopis "Jeho Excelenci panu svobodnému pánovi von Lasser, c. k. ministrovi vnitra Vídeň" do vlastních rukou: "Vaše Excelence! Dne 12. července stávajícího roku jsem se osmělil předložit podání, jehož opis je přiložen, vysokému c. k. ministerstvu vnitra. Jelikož se příslušná kauza již od 1. května 1874 zdá být ztracena, nejoddanější inspekce velkostatku Pardubice jakožto vždy loajální, ústavověrný plátce daní ve výši více než 30 tisíc zlatých ročně by jistě neměla být vyloučena z ochrany státu, ostatně takřka dvouletým odebíráním štěrku na erární cesty dosáhla pohledávka držitelů statku Pardubice již výše od 12 do 15 tisíc zlatých (resp. prodejní hodnota tohoto štěrku by činila dvojnásobek), přičemž musí tuto skutečnost, tak významně a neoprávněně zasahující do soukromého práva vlastníků velkostatku, tolerovat. Vaše Excelence by neměla shledat troufalým, pokud si ji v nejhlubší úctě co nejponíženěji dovoluji požádat o laskavé osobní přičinění k brzkému vyřízení této záležitosti" (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, odesláno 27. 9. 1875, č. j. 499, přeložil Mgr. Kryštof Kouřil, Ph.D.).
Pod tlakem médií
Dne 18. 12. 1875 zaslal c. k. okresní hejtman Boukal inspekci velkostatku Pardubice dopis č. 10647 "s žádostí, aby mi v tomto ohledu laskavě a brzy ráčila zaslat informace a popis skutečného stavu hradu, jakož i případné návrhy", k přiložené výzvě z Prahy od pana Wenkera [z c. k. místodržitelství ?] ze dne 14. 12. 1875: "Panu c. k. okresnímu hejtmanovi v Pardubicích! Noviny uveřejnily noticku, že ruině památného hradu Kunětice u Pardubic čím dál více hrozí zřícení, neboť fonolit, kterým je hora tvořena, byl lámán za účelem těžby štěrku na údržbu cest. V příslušné noticce je zároveň vyslovena obava, že pokud tomu nebude včas zabráněno, promění se poslední zbytky tohoto hradu, významné stavební a historické památky, co nevidět v hromadu suti, přičemž v sutinách zhasne mnoho lidských životů. Žádám pana okresního hejtmana, aby mi do konce tohoto měsíce zprávu podal zprávu o relevanci této noticky, eventuelně také aby předložil vhodné návrhy" (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, č. j. 884, přeložil Mgr. Kryštof Kouřil, Ph.D.).
V odpovědi z 23. 12. 1875 [a v kopii zřejmě i správě Rakouské národní banky] inspektor velkostatku Josef Vraný uvedl (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, č. j. 884, přeložil Mgr. Kryštof Kouřil, Ph.D.):
Ku ctěnému nařízení ze dne 18. tohoto měsíce č. 10647 se ve vztahu ke zřícenině hradu Kunětice podává následující vyjádření. Není nic přirozenějšího, než že se budova musí zřítit, když se podkope její základ. Toto je také skutečně případ hradu Kunětice, kde vysoký erár pokračuje v neustálé těžbě v kamenolomech, které nám byly vyvlastněny, bez ohledu na zachování hradu. Při novém vyvlastnění kamenolomu k těžbě erárního štěrku, k němuž došlo v předešlých letech, jsme obzvláště upozornili na to, že v případě pokračování stávající těžby štěrku by musel být obětován hrad. Učinili jsme návrh, aby erár otevřel nové lomy na severní straně hory, kde by mohl být štěrk těžen po stovky let zcela bez újmy pro hrad, avšak pan inženýr z Hradce Králové, který byl tehdy v komisi přítomen, vystupoval tak diktátorsky, že s ním skutečně nebyla řeč, a proto jsem raději z komise odešel. Nyní se ale zřetelně ukazuje, že můj pohled byl správný, a že by pan inženýr udělal dobře, kdyby byl přistoupil na můj návrh přesunout těžbu erárního štěrku na severní stranu skály. Jen tímto způsobem by bylo možno hrad zachránit, neboť těžba kamene a štěrku pro potřebu panství je podstatně menší. Největší potřebu má erár, proto také silný úbytek skály, kde se pro erár těží. Co se týče poznamenání, že sesuvem by mohlo být ohroženo mnoho lidských životů, lze se rovněž pouze odvolat na výše uvedené tvrzení, neboť v panských kamenolomech se pracuje s nezbytnou a největší možnou opatrností, což je při nižší potřebě štěrku také snáze proveditelné, než při velké produkci eráru. Ostatně pisatelé novin přehlédli to nejpodstatnější, totiž že se před lety Jeho Excelence pan místodržící baron Meczery vyvíjel vliv na renovaci hradu, jelikož Pardubice tehdy byly panstvím státním; v současnosti jsou soukromým majetkem. Přesto z uvedeného jasně vyplývá, že současná správa rovněž hájí přání zachovat hrad z historické piety, což také dosvědčila na všech kostelích, zčásti gotických a zčásti románských, které se na panství nachází, za jejichž údržbu a stylové opravy vynaložila již mnoho tisíc. Toho však může být docíleno jen tehdy, budou-li při stanovení lomu pro užitek eráru brány ohledy na opodstatněné a praktické názory panských úředníků, kteří jsou podrobně obeznámeni s místními poměry. Příležitost k tomu by se snad ještě nabízela, neboť odvolání vůči stanovení nepřiměřeného poplatku za užívání kamenolomu na Kunětické hoře, vyvlastněného ve prospěch eráru, které nejoddaněji podepsaná inspekce velkostatku vznesla již 1. června 1874 pod č. 455 prostřednictvím slavného c. k. okresního hejtmanství, nebylo navzdory opakovaným a osobním urgencím u ministerstva vnitra dosud vyřízeno, a proto je v zájmu ochrany zříceniny hradu Kunětice, aby mohl být kamenolom pro erár vykázán na severní stranu hory. Inspekce velkostatku Pardubice, 23. prosince 1875. |
Z tohoto jednání se dochoval protokol, vyhotovený při c. k. okresním hejtmanství v Pardubicích 13. ledna 1876 (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, přijato 18. 1. 1876, č. j. 48, přeložil Mgr. Kryštof Kouřil, Ph.D.):
Z důvodu zprávy, kterou přinesly noviny, že ruině pamětihodného hradu Kunětice, nacházejícího se ve výše zmíněném okrese, stále více hrozí zřícení, neboť kámen, kterým je Kunětická hora tvořena, je kvůli produkci štěrku na štěrkování cest příliš mnoho lámán a těžen, nařídilo prezidium vysokého c. k. místodržitelství v Praze výnosem ze dne 1. tohoto měsíce č. 6647 provedení nezbytných šetření za přítomnosti zástupce technického oddělení místodržitelství a dále příslušného c. k. konzervátora ku zjištění, jak hrad Kunětice ještě déle zachovat, a co by pro jeho další zachování bylo nutno učinit. V důsledku toho bylo na dnešní den stanoveno jednání komise, k němuž byli předvoláni výše zmínění členové komise, dále inspektor velkostatku Pardubice, jakož i c. k. okresní inženýr z Chrudimi. Komise se po předběžném projednání a nahlédnutí do katastrálních map odebrala na hrad Kunětice a poté, co podepsaní členové komise obešli a prohlédli horní část kunětického hradu, jakož i okolí hradu a stávající kamenolomy, byl zaprotokolován následující technický nález. Jak známo, vytvořila Kunětickou horu, dominující celému Polabí, vulkanická erupce, při níž fonolit neboli znělec prorazil do plenéru. Tato hornina se zde těží již po celá staletí na stavbu domů a jiných kamenných budov v okruhu mnoha mil, a lze ji fakticky považovat za dar přírody. Na vrcholu této hory byl postaven historicky významný hrad, který v současnosti představují s výjimkou malé kaple a bytu hlídače pouze ruiny, jejichž co možná nejdelší zachování musí spočívat ve všeobecném zájmu. Toho lze dosáhnout také tehdy, pokud bude těžba skály probíhat tak, aby se vyloučily škodlivé následky způsobené očekávaným pádem horniny. V jedné části, a sice v jihozápadním rohu stávajícího obvodního zdiva, však byly před delším časem zaznamenány pukliny ve skále, které zde zanechaly své stopy. Pro bližší představu je k protokolu přiložena kopie z katastrální mapy, kde je červenou barvou vyznačena výše zmíněná trhlina v terénu, sahající až na hradní nádvoří, která způsobila, že se roztrhla část zdiva, nalézajícího se v dosahu této trhliny v terénu, jemuž zřícení hrozí. Velká masa od sebe oddělené horniny činí každý prostředek ku zabránění pádu zcela neúčinným, a i když není možné určit okamžik úplného zřícení, je třeba jej v průběhu času v každém případě očekávat, přičemž nelze zabránit ani pádu popsaného zdiva. Že bylo oddělení horniny, jak bylo popsáno výše, zapříčiněno těžbou, probíhající v minulých letech, není třeba pochybovat, a při usazení (ev. uhlazení či zarovnání, pozn. překladatele) horniny, které nespočívalo v horizontálních plochách, nýbrž v téměř svislých vrstvách, jej bylo také možno očekávat, neboť poté, co se uvolnilo úpatí skály a v důsledku odstřelu přiblížilo ke hradu či vrcholu hory, musela se zřítit také horní část. Tento uvolněný stav pochází z dřívější doby a je třeba konstatovat, že se v této části formálně již více než třicet let netěží, neprovádějí se žádné odstřely, přičemž k produkci stavebního kamene a štěrku na štěrkování cest je využíváno pouze sesutého kamení. Tato výše popsaná těžba v kamenolomech, s ohledem na strav hradu více než opatrná, probíhala výhradně na jižním svahu, avšak ani v této části, jakož ani na východní a nejzajímavější části hradu nejsou patrné žádné škodlivé vlivy, které by mohly být připisovány těžbě v kamenolomu. Na západním svahu vrcholku hory, který má největší rozlohu, vykoupil před časem vysoký silniční erár nikoli nevýznamnou plochu k těžbě štěrku na štěrkování cest. Tento vykoupený terén je na kopii plánku označen literami a, b, c, d, e, f, g, přičemž podle vyjádření pana. c k. okresního inženýra jsou části označené literami a, b, c, g z větší části vytěženy. Těžba potažmo odstřel skály v této části vykoupené erárem, jakož i v oblasti sousedící s touto vykoupenou plochou, nemůže být předběžně s ohledem na vzdálenost od hradu a škodlivé vlivy na jeho stav možná. Na severním svahu nebyl dosud žádný kamenolom otevřen. Po důkladném zvážení místních podmínek, přezkoumaných s nejvyšší pečlivostí, a to jak uvnitř, tak mimo hrad, se odborní členové komise shodli na usnesení, aby s ohledem na stav hradu byla těžba kamene v oblasti na jih od hradu zastavena, a stejně tak aby bylo spadané kamení ponecháno beze změny na místě, aby se tím získal podklad resp. přirozené využití. Těžbu na západním svahu v části vykoupené silničním erárem, jakož i v sousedící oblasti ve stejné lokalitě, považují odborní členové komise pro stav hradu za bezpečnou. Přítomný pan inspektor velkostatku Vraný coby zástupce držitelů velkostatku Pardubice, jemuž byl návrh komise, týkající se dalšího zachování kunětického hradu, předložen, nechává zaprotokolovat následující vyjádření: "Jakožto zástupce panství Pardubice beru vyslovená přání slavné komise na vědomí s poznamenáním, že jsem připraven přičinit se o to, aby stav historické zříceniny zůstal co nejdéle zachován, avšak nemohu opomenout dnešní nález oznámit držitelům velkostatku, kterým dle mých instrukcí musí být vyhrazeno rozhodnutí o další těžbě, ku kterémužto účelu žádám o opis protokolu." Jelikož nebylo nic dalšího k prošetření, byl protokol uzavřen a podepsán. Dáno viz výše. Boukal v. r. c. k. okresní hejtman |
Protokol z tohoto jednání 13. 1. 1876 upozorňuje na velkou trhlinu ve skále, sahající až na nádvoří hradu, s rizikem budoucího neodvratného zřícení části hradeb, ke kterému skutečně došlo 5. 9. 1884 a stalo se záminkou nenávistné kampaně Muzejního spolku proti baronovi Dr. Richardu Drasche-Wartinberg, poslednímu šlechtici na panství Pardubice.
Opis tohoto protokolu č. j. 122 zaslal c. k. okresní hejtman Boukal dne 17. 1. 1876 správě velkostatku Pardubice (přijato téhož dne, č. j. 48), jež si obratem 17. 1. 1876 vyžádala u c. k. okresního hejtmanství v Chrudimi:
a.) [opis] příslušné naceňovací tabulky
b.) [opis] protokolu datovaného 27. dubna 1874, a konečně
c.) kopii situačního plánu.
"Jelikož příslušné originály obdrželo společně s výnosem vysokého místodržitelství ze dne 2. června 1874 č. 28204 slavné c. k. okresní hejtmanství, prosíme o laskavé a spěšné zaslání opisů zmíněných dokumentů a kopie situačního plánu, za kterýmžto účelem přikládáme tři kolky po 50 krejcarech" (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, odesláno 21. 1. 1876, č. j. 47, přeložil Mgr. Kryštof Kouřil, Ph.D.).
Zoufalství inspektora Josefa Vraného z jednání státu (c. k. eráru) dokumentuje zpráva zaslaná majiteli velkostatku ředitelství Akciové společnosti držitelů statku Pardubického z téhož dne 17. 1. 1876 (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, odesláno 17. 1. 1876, č. j. 46, přeložil Mgr. Kryštof Kouřil, Ph.D.):
Slavné ředitelství! S odkazem na zprávu ze dne 2. května 1874 č. jednací 340, dále obzvláště na zprávu ze dne 2. července 1874 č. 455 s přiloženým opisem rozhodnutí místodržitelství pro c. k. ministerstvo vnitra se oznamuje, že toto odvolání doposud nebylo vyřízeno, přestože bylo za jeho vyřízení urgováno podáním inspekce velkostatku ze dne 12. července 1875 č. 499 k c. k. ministerstvu vnitra, a po druhé prostřednictvím prosby adresované dne 25. září 1875 přímo Jeho Excelenci svobodnému pánu panu von Lasser, c. k. ministrovi vnitra. Erár nicméně odebírá z kamenolomu potřebný cestovní štěrk, aniž by za to poskytl jakoukoli náhradu. Roční množství silničního štěrku požadovaného erárem by mělo činit nejméně 1100 až 1200 sáhů kubických, což po odečtení mzdy dělníků představuje částku 6000 až 7000 zlatých. Tento obnos má být dle § 365 Všeobecného zákoníku občanského panství nahrazen, a teď k novému roku 1876 by byl již dva roky neuhrazen. Panství Pardubice platí ročně na daních okolo 30 000 zlatých - a zákonem daná ochrana, která mu zato náleží, spočívá tedy v tom, že mu úřady zasahují do jeho soukromého vlastnictví, jak jsem výslovně uvedl v ministerském odvolání. Teď navíc pisatel chrudimských novin (Chrudimer Zeitung) napsal z dlouhé chvíle článek, že historicky významný hrad Kunětice hrozí zřícením, neboť se tam těží kámen pro erár, a vysloveně vyzval vysoké místodržitelství, aby tomu zabránilo. Všechny opoziční české listy samozřejmě tento článek okamžitě otiskly. Místodržitel správně svolal komisi; a pokud by vrchní inženýr jmenovaný místodržitelstvím nebyl býval trpělivý a rozumný muž, bylo by i zde bývalo rozhodlo právo silnějšího. Bylo nicméně konstatováno, že hradu žádné nebezpečí nehrozí. Ohrožen je pouze 5–6 sáhů dlouhý kus obvodového zdiva, který však není možné zachránit, neboť trhlina ve skále se sice pomalu, ale neustále rozšiřuje. Tak to ostatně nemůže jít dále, když se samy úřady propůjčují k tomu, aby sahaly loajálním plátcům daně na jejich soukromý majetek. Pakliže v tak důležité záležitosti veškerá jednání již téměř dva roky stojí a ministerské odvolání zůstává bez vyřízení, nezbývá nic jiného, než další dodávání štěrku eráru odepřít. Prosím slavné ředitelství o laskavou instrukci, jaké další kroky mám podniknout, abych docílil vyřízení ministerského odvolání. Obávám se, že bych snad ve svém spravedlivém rozhořčení mohl jednat nemoudře nebo uspěchaně. Snad by se bylo dosáhlo cíle, kdyby slavné ředitelství bylo ochotno samo za toto vyřízení urgovat buď u ministerstva, anebo u Jeho Excelence pana ministra. Kde má stát platit, tam to jde pomalu a obtížně, ale daně musejí být odváděny včas; a kde má být potom výnos, když se takové pohledávky táhnou celá léta? Inspekce velkostatku Pardubice, 17. ledna 1876 |
V Praze 15. 2. 1876 napsal pan Adda z c. k. českého místodržitelství zprávu č. j. 6433, adresovanou c. k. místodržitelskému radovi a okresnímu hejtmanovi v Chrudimi Pergerovi, jenž ji přijal 3. 3. 1876 pod č. j. 895 a přeposlal prostřednictvím c. k. okresního hejtmana Boukala dne 7. 3. 1876 s č. j. 2217 inspekci velkostatku v Pardubicích: "Žádosti inspekce velkostatku Pardubice o vyhotovení a předložení opisů naceňovacích tabulek, protokolu komise ze dne 27. dubna 1874 a kopie situačního plánku, týkajících se rozšíření kamenolomu na Kunětické hoře, která byla předložena se zprávou-rubopisem ze dne 27. ledna 1876 č. 363, nemůže být na základě guberniálního nařízení ze dne 7. června 1877 [? 1827 ?] č. 19743 a mimořádně vydaného rozhodnutí vysokého ministerstva vnitra ze dne 26. června 1872 č. 9005 vyhověno. Tři přiložené kolky v hodnotě 50 krejcarů zároveň vracíme v příloze nazpět" (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, přijato 8. 3., č. j. 174, přeložil Mgr. Kryštof Kouřil, Ph.D.).
Odvolání k vyvlastnění lomu zamítnuto
Dne 18. 4. 1877 přeposlal c. k. okresní hejtman v Pardubicích Boukal inspekci velkostatku v Pardubicích pod č. j. 3642 zamítavé ministerské rozhodnutí, jež mu prostřednictvím c. k. místodržitelského rady a okresního hejtmana v Chrudimi zaslalo c. k. české místodržitelství v Praze s č. j. 36248 (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, přijato 30. 4. 1877, č. j. 343, přeložil Mgr. Kryštof Kouřil, Ph.D.):
Panu c. k. místodržitelskému radovi a okresnímu hejtmanovi v Chrudimi! Ohledně odvolání, vzneseného inspekcí velkostatku Pardubice dne 1. července 1874 pod č. 455 vůči výnosu tohoto úřadu ze dne 2. června 1874 č. 28204, kterým byl schválen roční poplatek ve výši 5 zlatých 76 krejcarů za užívání dočasně vyvlastněného pozemku pastviny na Kunětické hoře o výměře 1 jitro 243 5/12 sáhů čtverečních k těžbě štěrku, sděluje vysoké ministerstvo vnitra výnosem z 24. června 1876 č. 4472 následující: Ve smyslu § 345 a 365 Všeobecného zákoníku občanského a dekretu dvorské kanceláře ze dne 2. května 1818 č. 21734, resp. dekretu dvorské kanceláře ze dne 11. října 1821 č. 29059 je při vykoupení pozemků na údržbu úseků cest ve všech případech, kdy vlastnictví pozemku není zcela přeneseno, nýbrž musel být přenechán pouze k dočasnému užívání eráru, každá škoda, která vlastníkovi vyvstane v důsledku zániku práva dosavadního řádného užívání, kompenzována ročním poplatkem. Naproti tomu ta škoda, která vlastníkovi vznikne vytěžením, jakož i snížením kvality pozemku, není kompenzována ročním poplatkem, nýbrž vyplacením příslušné náhrady za devalvovaný pozemek při jeho navrácení. Správa velkostatku, zdá se, nebere tuto druhou náhradu na zřetel, když věří, že ze strany eráru nebylo rozhodnuto rozumně. Náhrada, požadovaná inspekcí velkostatku dle hodnoty skály, ležící na pozemcích vykoupené pastviny, nebo dle množství vytěženého kamene by představovala kupní transakci a stojí v rozporu s dekretem dvorské kanceláře ze dne 21. října 1812, neboť by tím byla poskytnuta také náhrada za snížení hodnoty pozemku, která se má uskutečnit až při navrácení pozemku. Co se týče námitky, že převzetí těžby kamene není nutné, jelikož se správa panství k dodávání štěrku sama nabídla, nemůže být přikládána žádná váha, neboť vyvlastňovací právo za účelem těžby štěrku kvůli udržování a výstavbě cest je definováno zákonem a nemůže být veřejné správě odňato svévolnou nabídkou soukromé osoby. Vysoké ministerstvo vnitra tudíž neshledalo k odvolání inspekce velkostatku Pardubice žádné důvody. Pan místodržitelský rada se s odkazem na zprávu ze dne 11. srpna 1874 č. 3948, jejíž přílohy budou následovat později, vyzývá, aby vyrozuměl zmíněnou inspekci velkostatku o tomto rozhodnutí vysokého ministerstva. Praha, 28. března 1877 |
Advokát Emanuel Pippich z Chrudimi k němu zaslal 2. 5. 1877 následující stanovisko: "Slavné inspekci velkostatku panství Pardubice! Odpovídaje na list z 1. března 1877, dovoluji si s navrácením zprávy předložit své stanovisko. Rozhodnutí c. k. ministerstva vnitra z 24. června 1876 č. 4472 je v souladu se zákonem. Nákladné řízení u vysokého správního soudního dvora by pravděpodobně dopadlo v neprospěch panství. Proto nedoporučuji, aby byla záležitost předložena nejvyššímu správnímu soudnímu dvoru. Příslušné dekrety dvorské kanceláře jsou obsaženy první z 2. května 1818 v 46. svazku politických zákonů Jeho Veličenstva císaře Františka I., s. 149, a druhý z 11. října 1821 resp. guberniální dekret ze 3. listopadu 1821 č. 53091 ve sbírce zemských zákonů, ročník 1812, s. 577" (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, přijato 2. 5. 1877, č. j. 348, přeložil Mgr. Kryštof Kouřil, Ph.D.).
Zamítavé ministerské rozhodnutí o odvolání inspekce velkostatku vůči vyvlastnění části kunětického kamenolomu Josef Vraný 13. 5. 1877 odeslal majiteli panství - Akciové společnosti držitelů statku Pardubického (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, odesláno 13. 5. 1877, č. j. 348, přeložil Mgr. Kryštof Kouřil, Ph.D.):
Slavné ředitelství Předkládáme Vám výnos vysokého ministerstva vnitra ze dne 24. června 1876 (přijato 30. dubna 1877) ohledně ministerského odvolání inspekce velkostatku ze dne 1. července 1874 č. 455 vůči vyvlastnění části kunětického kamenolomu, který byl pro majitele velkostatku bohužel vyřízen zamítavě. Nejoddanější inspekce velkostatku vynaložila bezpochyby veškeré úsilí, aby toto zamítavé rozhodnutí odvrátila. Již přiložený posudek advokáta Pippicha ze dne 19. března 1873 (příloha 2/2) je svědectvím, že se informovala z vícerých stran; také se radila s panem dr. rytířem von Limbeck; zkrátka vyzkoušela všechno možné, jak dokládá ve svých zprávách ze dne 2. května 1874 č. 340, 2. července 1874 č. 455 a 17. ledna 1876 č. 46, avšak bohužel marně. Právě tak pochodil před cca 30 lety při prvním vyvlastnění bývalý vrchní úřad. Vysoké ministerstvo poukazuje na vyplacení kapitálu za snížení hodnoty pozemku při jeho navrácení, ale žel, kdy k tomu dojde? Když pozemek vyvlastněný před třiceti lety ještě není zcela vytěžen, a pokud budou chtít, nikdy jej jako vytěžený nevrátí. Skála tam zůstává stále a nikdo nedokáže stanovit její hloubku (sílu) - a kdyby ji i měli navrátit, ani tento kapitál nebude nijak významný, neboť vůči státu se nedá uspět, jak dokazuje přiložený výnos. Nyní by bylo možno ještě jednání u vysokého správního soudního dvora, avšak advokát Pippich se staví i proti tomu, jak ukazuje příloha 3/3. Nejoddanější inspekce velkostatku s odvoláním na zmíněné zprávy z let 1874–1876 věří, že učinila vše, co bylo možné, a chová již jen malou naději, že by u vysokého správního soudního dvora mohlo být dosaženo příznivějšího výsledku. Pokládá však za svoji povinnost požádat o další instrukci, zda si slavné ředitelství přeje v této záležitosti další odvolání, anebo zda se má zůstat u zamítavého rozhodnutí. Ve druhém případě by potom bylo třeba jen dohlédnout na to, aby plocha vyvlastněná před třiceti lety byla co nejdříve vytěžena a při jejím navrácení byl stanoven kapitál odpovídající snížení hodnoty pozemku, aby se tím alespoň částečně vykompenzoval zánik práva užívání v následujících letech. Inspekce velkostatku Pardubice, 12. května 1877. |
Akciová společnost držitelů statku Pardubického odpověděla z Vídně 22. 5. 1877: "Inspekci velkostatku Pardubice. Vyřizujíce Vaši zprávu z 12. tohoto měsíce číslo 348 Vám sdělujeme, že žádné další kroky vůči zamítavému rozhodnutí ministerstva vnitra ze dne 24. června 1876, týkajícího se vyvlastnění části kunětického kamenolomu, nepodnikneme a žádáme inspekci velkostatku, aby dohlédla na to, že bude plocha kamenolomu vyvlastněného před třiceti lety co nejdříve vytěžena, neboť kapitál, který obdržíme při navrácení kamenolomu jakožto náhradu, vyrovná snížení hodnoty pozemku. Zaslané přílohy vám opět vracíme" (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, přijato 25. 5. 1877, č. j. 382, přeložil Mgr. Kryštof Kouřil, Ph.D.).
Stejně jako inspektor velkostatku Josef Vraný marně bojoval proti státnímu drancování účelově vyvlastněné Kunětické hory masívní těžbou kamene ve prospěch c. k. silničního eráru, troskám chátrajícího hradu, jemuž zanedlouho po opravě shnily šindelové střechy a zatékáním dešťové vody se v roce 1871 zřítila sklípková klenba v dnešním Rytířském sále (viz Petr Mücke: Kunětické družstvo. Historie záchrany významné přírodní a kulturní památky. In: Východočeský sborník historický 14, 2007, s. 144), byla opakovaně odepřena státní památková ochrana, která byla již od 31. 12. 1850 pro celou habsburskou monarchii v kompetenci c. k. Centrální komise pro výzkum a zachování stavebních památek (viz Jiří Cásek: Vývoj právní regulace památkové péče, Právnická fakulta Masarykovy univerzity Brno, 2017, s. 15) a jež například v roce 1875 zachránila před zbouráním Zelenou bránu v Pardubicích (viz Jiří Paleček: Malá kronika Pardubicka do konce 19. století, vydal Klub Přátel Pardubicka 2007, s. 67).
Památkovou ochranu Kunětické hory se neúspěšně snažil prosadit c. k. konzervátor František Schmoranz st. (1814-1902), ačkoli argumentoval srozumitelně (30. 1. 1894): "Už před mnoha lety rozmlouval v úctě podepsaný s bývalým inspektorem panství panem Vraným o stavu a další údržbě této tak zajímavé zříceniny, přičemž rovněž poznamenal, že je velmi důležité a nezbytné, aby byla tato důležitá historická a vlastenecká památka zachována a nemusela padnout za oběť postupující těžbě kamene. Obdržel jsem odpověď: Vždyť se přece po celou dobu, kdy bylo panství Pardubice státní doménou, kámen v hojné míře lámal. Koupili jsme panství se všemi právy. Proč si stát, když je to tak důležité, zříceninu s celou horou neponechal ve svém vlastnictví a nevyhradil si ji k vlastní dispozici?" (viz kolektiv: František Schmoranz st. a rod Schmoranzů ze Slatiňan, Praha 2020, s.377).
C. k. Rakouský úvěrní ústav pro obchod a průmysl a jeho právní nástupce Akciová společnost držitelů statku Pardubického již od roku 1863 nabízely trosky hradu s vyvlastněným kamenolomem za 80.000 zl., ale nikdo je převzít nechtěl.
Ve vlastnictví šlechtice
Až v červnu 1881 Kunětickou horu koupil Dr. Richard Drasche-Wartinberg spolu s pardubickým zámkem a celým velkostatkem za 2.020.000 zl. Jako první byl ochoten zaplatit cenu, kterou požadovala prodávající Akciová společnost držitelů statku Pardubického, jež byla právním nástupcem c. k. Rakouského úvěrního ústavu pro obchod a průmysl. Cenu, která neodrážela hodnotu kulturní či památkovou, ale komerční, vyplývající z hodnoty práva na dlouhodobou těžbu kamene a majetku, zapsaného v zemských deskách a získaného v roce 1863 v dražbě k úhradě státních dluhů České královské komory.
Tehdy August Sedláček (1843-1926) napsal: "Kopec sám má místy volný spád, jen na jedné straně, kde se z něho již od 300 let kámen vylamuje, srázně se končí; neb na této straně jsou holé stěny, o jichž roztrhání se bedlivě pracuje, tak že se za nějaké století hrad sřítiti musí a Kunětickou hůru potom do všech úhlův světa rozvezou" (viz August Sedláček: Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek I., Praha 1882, s. 48). Ve svém stěžejním díle nastavil paradigma nejenom pro veškerá novodobá pojednání o Kunětické hoře (viz Miloš Jiroušek: Kunětická hora od středověku po současnost, 2021, s. 8), ale i pro budoucí argumentaci českých aktivistů a vlastenců, usilujících o záchranu této zříceniny.
Je nezpochybnitelné, že naprostou většinu hrůzostrašně vypadajícího lomu odtěžil c. k. silniční erár (stát), který právo těžby na Kunětické hoře ve velkém rozsahu uplatňoval již z doby, kdy byla ještě majetkem státním, a od roku 1863 pak proti vůli soukromých vlastníků, neboť se naplno projevily účinky vyvlastnění pozemků za účelem jejich vytěžení z 19. 4. 1848.
Když v roce 1881 koupil velkostatek Dr. Richard Drasche-Wartinberg, také smluvně převzal povinnost plnit všechny závazky vůči státu jako jeho dřívější vlastníci, kteří však na rozdíl od něj neměli pověst průmyslových magnátů a nikdo proti nim nevedl štvavou mediální kampaň.
Tu spustila nechtěná událost v roce 1884, za kterou evidentně baron Drasche nemohl: "O Kunětické Hoře psali jsme již tolik a tolikráte - však marně. Co jsme věstili, to dnes jest skutkem. Minulý pátek (dne 5. září) sesula se ohromná část i se zdivem dolů. Ač stalo se sesutí o 10. hodině dopoledne, přece nepřihodilo se žádné neštěstí, jelikož nebyl nikdo v lomu. Nebohá Horo Kunětická, jak dlouho tě ještě zváti budeme "Horou"? Dlouho asi ne, neboť v brzku srovnána budeš se zemí a prach tvůj roznesen bude na kolech po krajině. Škoda tě, vzácná památko, a hanba tvým prznitelům!" (viz Noviny Pernštýn, ročník V., 13. 9. 1884). Další podrobnosti byly zveřejněny po 8 letech: "Dne 5. září 1884 sesula se valná část skály a hradu samého s tak prudkým lomozem, že detonaci na hodiny cesty bylo slyšeti, a kotouče prachu, ač mírný deštík zemi zvlažil, za dlouhý čas celou Hůru zahalovaly. Očitý svědek této katastrofy vypravuje o podivném pudu sebezachování u ptactva. Pozoroval, že pojednou z rozsedlin skalních s děsným křikem jako by tajemnou mocí vyplašena všecka ptáčata do výše vyletěla, a ač na hoře a skalách ničeho pozorovati nebylo, v několika málo okamžicích skály trhati a s pekelným rachotem dolů řítiti se počaly" (viz Antonín Kopecký: Kunětická hora. Českým krajem, sešit 4, vyd. Klub českých turistů, Praha 1892, s. 47).
I toto svědectví potvrzuje, že samovolný sesuv skály způsobily nepříznivé vlivy střídajícího se počasí (v létě horko, v zimě mráz, v den sesuvu pršelo) a dlouhodobé geostatické napětí nad hlubokým podkopem, který evidentně nevytěžil Drasche. V místě erárního lomu, kde již 35 let (od roku 1848) těžba neprobíhala, což potvrdila protokolární prohlídka dne 3. 5. 1860, a které bylo a na Situačním plánu ze dne 20. 6. 1905 (viz dále) označeno písmeny "b b b" jako "opuštěné lomy". Pokud by se v tomto uzavřeném prostoru po roce 1848 těžilo, opakované komisionální kontroly by to nepochybně zjistily a zaprotokolovaly. Snímek pardubického typografa Bedřicha Brixe z roku 1897, ukazuje obrovskou zásobu náhle uvolněného materiálu ještě 13 let po sesuvu (viz Bedřich Skrbek: Hora Kunětická. In: Časopis společnosti přátel starožitností českých v Praze, 1898, s. 74):
Ostatně pracovní podmínky dělníků byly již tehdy úřady sledovány, jak dokumentuje dopis ze 16. 7. 1884, odeslaný necelé 2 měsíce před touto mimořádnou událostí: "Slavnému c. k. okresnímu hejtmanství v Pardubicích. Na ctěnou zprávu slavného c. k. hejtmanství z 11. tohoto měsíce č. 10514 si níže podepsaná správa panství dovoluje co nejuctivěji podat své vyjádření, že je pracovníkům zaměstnaným v panských kamenolomech v Kuněticích přísně zakázáno pracovat pod převislými, rozeklanými kusy skal, jejichž případné odtržení od skalního masivu a sesuv by mohl ohrozit dělníky, kteří pod nimi pracují. Kromě toho byl lom několikrát do roka prohlédnut, aby se poklepáváním na skalní masiv zjistilo, zda hrozí případné nebezpečí, a tomuto se předešlo, a to tím, že se méně pevné kusy skály od skalního masivu zčásti oddělí a zčásti odstřelí. Na místa, kde hrozí sesuvem nebo zřícením velký skalní masiv, se nesmí vstupovat, dokud nedojde k samotnému odlomení. Panské lomy v Kuněticích jsou pod bezprostředním dohledem jednoho z dozorců, kterého jsme zde ustanovili a čas od času kontrolujeme. V oboru má již mnohaleté zkušenosti a osvědčil se jako řádný, užitečný a spolehlivý. Že tu a tam dojde ke zraněním následkem vlastního zavinění dělníka, tomu lze těžko předejít, neboť neopatrnost dělníků často nemá hranic, přičemž jednoho každého z nich nelze dost dobře kontrolovat" (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, odesláno 17. 7.1884, č. j. 991, přeložil Mgr. Kryštof Kouřil, Ph.D.).
Je pozoruhodné, že na velkou trhlinu ve skále, sahající až na nádvoří hradu, s rizikem budoucího neodvratného zřícení části hradeb upozornila zaprotokolovaná úřední prohlídka již 13. 1. 1876, že tento obrovský sesuv skalního masivu není zmíněn v obsáhlé korespondenci velkostatku (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 2100 Korespondence 1884, kartony č. 1023-1025), nebo jsme ho dosud neobjevili, a že nijak neovlivnil běžný provoz jeho malého panského lomu na jiném místě Kunětické hory. Jakoby s touto mimořádnou událostí neměl tým barona Drasche nic společného. Evidentně proto, že prostor "opuštěných lomů" byl pro těžbu uzavřen dlouhodobě od roku 1848, kdy byl ještě majetkem státu.
Ostatně o podobném menším samovolném sesuvu skály správa tehdy ještě státního panství Pardubice informovala 11. 2. 1861 c. k. krajský úřad v Chrudimi: "Na jižní straně kamenolomů na Kunětické hoře se minulý týden odlomil kus skály o objemu cca 30 sáhů kubických. Jelikož se tento skalní sesuv nachází uvnitř hraniční linie, za kterou těžba kamene nesmí pokračovat, podáváme Vám o tom hlášení s poznamenáním, že tento sesuv nebude mít na zříceninu hradu v budoucnu žádný vliv, neboť se udál na místě od zříceniny hradu nejvzdálenějším. Příčinou odlomení tohoto kamenného pilíře je přetrvávající špatné počasí a počínající zvětrávání. Odpadlý a roztříštěný kámen se zpracuje na suť" (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, přeložil Mgr. Kryštof Kouřil, Ph.D.).
Byť byl kunětický lom po celou 2. polovinu 19. století pod přísnými prostorovými regulacemi a úředním dohledem, náhlý sesuv skalního masivu v prostoru "opuštěných lomů", kde se již několik desítek let netěžilo, se díky mediální kampani Muzejního spolku Pardubice stal historickým mezníkem: "Dne 5. září 1884 se následkem hlubokého podkopu, sahajícího až pod samé zdi budov na nádvoří, na jihozápadní straně hradu sesunula velká část skály a strhla s sebou ohradní zeď s budovami přiléhajícími k čeledníku. Ačkoliv tato událost způsobila na památce nenávratnou škodu, měla pro hrad také jeden pozitivní důsledek – upoutala rozhodujícím způsobem pozornost pardubického Muzejního spolku, který se od roku 1885 začal otázkou záchrany hradu usilovně zabývat" (viz Petr Mücke: Kunětické družstvo. Historie záchrany významné přírodní a kulturní památky. In: Východočeský sborník historický 14, 2007, s. 144-145). Bedřich Skrbek sice později uvedl, že "deputace a žádosti v té příčině působící tehdy špatně pochodily", v mimořádně rozsáhlém archívu velkostatku jsme pro toto tvrzení dosud nenašli jakékoli důkazy. Pokračoval líčením nátlakové kampaně, kterou zorganizoval nový výbor Muzejního spolku, zvolený 2. 6. 1886: "Především rozeslány přípisy k samosprávným korporacím obecním i okresním do všech měst ve východních Čechách, aby zaslaly muzejnímu spolku v Pardubicích vyzvání, aby pečoval o záchranu Hory Kunětické, tak aby byl patrný pro tu věc všeobecný zájem a musejní spolek při svých dalších krocích mohl se oč opírati a jeho kroky měly větší váhy a důrazu" (viz Bedřich Skrbek: Hora Kunětická. In: Časopis společnosti přátel starožitností českých v Praze, 1898, s. 75). Došlé výzvy byly odeslány c. k. ústřední komisi pro zachování památek uměleckých a historických ve Vídni s žádostí, aby se hradu ujala a vypracovala posudek o jeho důležitosti. Ta věc postoupila místodržitelství království Českého, které se obrátilo na okresní hejtmanství v Pardubicích s dotazem, jaké stanovisko má k památce zaujmout a co lze učinit se státním lomem. Na základě vyjádření sepsaného okresním komisařem Filipem Šedivým místodržitelství rozhodlo koncem roku 1887 o vrácení státem vyvlastněného práva těžby na Kunětické hoře panství Pardubice. Vytěžené pozemky mohly být předány baronovi Drasche, který vlastnil malý lom panský a z něhož odebíraly kámen obecní a okresní zastupitelstva (viz Petr Mücke: Kunětické družstvo. Historie záchrany významné přírodní a kulturní památky. In: Východočeský sborník historický 14, 2007, s. 145). Byl tam ještě lom obce Kunětice na východní straně kopce, který následně koupil okres Holický.
Proto v té době Muzejní spolek neuspěl ani u okresního zastupitelstva v Pardubicích, které dne 27. 12. 1887 zamítlo jeho žádost, aby pro okres kámen z Kunětické hory více odebírán nebyl, se zdůvodněním, že "lámání kamene na Kunětické hoře způsobem, jakým se nyní provádí a i dále provozovati bude, není hradu Kunětickému nikterak na újmu", a že by "opatření jiného kamene vyžadovalo na poplatníka okresu obětí velikých a v nynější době nepřemožitelných" (viz SOkA Pardubice, NAD 626 Musejní spolek Pardubice 1880-1952, inv. č. 76 Korespondence 1887, karton 1):
Státní lom vytěžen, vyvlastnění bylo zrušeno
Ačkoliv "již" koncem roku 1887 rozhodlo c. k. místodržitelství na základě vyjádření sepsaného okresním komisařem Filipem Šedivým o vrácení státem vyvlastněného práva těžby na Kunětické hoře panství Pardubice (viz Petr Mücke: Kunětické družstvo. Historie záchrany významné přírodní a kulturní památky. In: Východočeský sborník historický 14, 2007, s. 145), státní aparát nespěchal a prodlužoval právní stav trvající již čtyři desetiletí od 19. 4. 1848.
Medializovaným viníkem těžbou poničených trosek hradu totiž nebyl stát, ale "ziskuchtivý velkoprůmyslník" baron Richard Drasche-Wartinberg, jenž vyvlastněné pozemky koupil teprve v červnu 1881.
Proto teprve koncem roku 1891 započala jednání o zrušení dosavadního vyvlastnění a proplacení směšné náhrady za vytěžení (znehodnocení) všech nemovitostí na Kunětické hoře ve výši jednoho měsíčního platu vyššího úředníka panství (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, přijato 2. 12. 1891, č. j. 3206, přeložil Mgr. Kryštof Kouřil, Ph.D.):
Protokolvyhotovený 30. listopadu 1891 v Kuněticích za přítomnosti podepsaných. Předmětem je na základě výnosu vysokého c. k. místodržitelství ze dne 2. prosince 1890 č. 125229 jednání, týkající se odškodného za znehodnocení kunětického kamenolomu v obci Ráby, využívaného k těžbě štěrku pro pardubickou erární cestu. Dle protokolu ze dne 19. dubna 1848 byla vykoupena plocha na Kunětické hoře, č. top. 164, o rozloze 1674 sáhů čtverečních, tj. 6025.5 m2 = 0.60205 ha, určená k těžbě štěrku a část jako příjezdová cesta do lomu, a dána do užívání vysokého eráru kvůli zásobování tehdejší tzv. pardubicko-moravsko-saské a kladské cesty štěrkem, kteréžto vykoupení bylo schváleno výnosem tehdejšího c. k. zemského stavebního ředitelství ze dne 18. října 1848 č. 9165. Dle druhého protokolu ze dne 27. dubna 1874 byl kamenolom, vykoupený v roce 1848, rozšířen o plochu o výměře 1 jitro 243 5/12 sáhů čtverečních, dohromady 1843 sáhů čtverečních, tj. 6631 m2 = 0.6631 ha. Toto rozšíření bylo schváleno výnosem vysokého c. k. místodržitelství ze dne 2. června 1874 č. 28204, tudíž celková vykoupená plocha činí 1.2652 ha. Roční poplatek za užívání lomu činil od 19. dubna 1848 do 5. května 1874 10 zlatých 98 krejcarů a od 1. května 1874 do 31. prosince 1891 16 zlatých 74 krejcarů. Jelikož je nyní k údržbě cest užíváno lepšího kamene, a sice litické žuly, a tudíž již kunětický lom není eráru k užitku, bylo v důsledku výše zmíněného vysokého nařízení výnosem c. k. okresního hejtmanství v Pardubicích ze dne 19. listopadu 1891 č. 27570 nařízeno dnešní jednání, k němuž byli přizváni pan c. k. okresní inženýr jako zástupce vysokého silničního eráru, správa panství Pardubice jakožto zástupce pana majitele lomu, dva přísežní cenitelé a představený obce. Komise za přítomnosti obou soudních přísežných znalců Vojtěcha Horáka z Pardubic a Josefa Teplého z Hradiště prohlédla celou plochu, využívanou jako kamenolom, obešla a na základě plánu porovnala její hranice, načež vydali oba znalci po předchozím připomenutí jejich přísahy následující posudek: "My, níže psaní cenitelové, oceňujeme ohledaný pozemek ve výměře v před uvedené vzhledem k nynějšímu stavu, totiž jedno jitro má 20 zlatých, pravíme dvacet zlatých rakouské částky, a podotýkáme, že obnos tento platí jak pro plochu v roku 1848, takéž pro plochu od roku 1874 od vysokého eráru k užívání převzatou, a že se tento odhad nikdy k odebranému kamenu nevztahuje." Vojtěch Horák v. r. cenitel Poté, co byla tato odhadní cena označena za přiměřenou, byly vypracovány následující naceňovací tabulky, z nichž byla ku každém protokolu přiložena jedna. V těchto tabulkách byla stanovena vypočtená náhrada za znehodnocení pozemku ve výši 290 zlatých 97 krejcarů, kterou obdrží panství Pardubice svobodného pána Drasche von Wartinberg. Nato učinil přítomný zástupce panství Pardubice Josef Ortner následující vyjádření: "Akt navrácení kunětického kamenolomu ze strany vysokého eráru o výměře, která je uvedena v naceňovací tabulce, beru jménem správy pansví na vědomí. Stejně tak beru na vědomí provedené nacenění ve výši 290 zlatých 97 krejcarů. Současně požaduji od vysokého eráru odpovídající finanční odškodnění za množství vytěženého kamene, počítáno na metr kubický odebratého štěrku. Panství byla skála ze strany dřívějších majitelů panství Pardubice započtena do kupní částky ve výši cca 250 000 zlatých. Nakonec prosím o opis protokolu a naceňovací tabulky, ku kterémužto učelu připojuji částku na kolek ve výši 1 zlatý 50 krejcarů." Tím byl protokol uzavřen a podepsán. Josef Ortner v. r. |
O vrácení vytěženého lomu panství Pardubice informoval 7. 12. 1891 jeho vrchní správce management barona Drasche ve Vídni (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, odesláno 7. 12. 1891, č. j. 3206, přeložil Mgr. Kryštof Kouřil, Ph.D.):
Poté, co erár jednou provždy zastavil těžbu štěrku v kunětickém kamenolomu, proběhlo 30. listopadu tohoto roku navrácení pozemku na Kunětické hoře, svého času vyvlastněného k dočasnému užívání, zpět panství. Během tohoto navrácení byla též znalci stanovena náhrada za snížení ceny pozemku v důsledku těžby štěrku. Jak ráčíte laskavě vyrozumět z přiloženého opisu protokolu ze dne 30. minulého měsíce, byla na Kunětické hoře v užívání eráru celkem 2 jitra 317 5/12 sáhů čtverečních, tj. 1.26517 ha, kterážto plocha byla během provedení vyvlastnění oceněna na 334 zlatých 93 krejcarů. Dle nálezu znalců v den navrácení činí stávající hodnota tohoto pozemku pouze 43 zlatých 96 krejcarů, tudíž panství jakožto odškodné náleží 290 zlatých 97 krejcarů rakouské částky. Během výše uvedeného jednání bylo panství zastupováno panem důchodním Ortnerem, jemuž jsme nařídili, aby nepřijímal ani odmítal žádné závazky, nýbrž aby požadoval odškodnění i za množství odebraného kamene, a toto nechal zaznamenat do protokolu, jak se také stalo. Není mimo jakékoliv pochyby, že panství při užitém způsobu výpočtu náhrady po všech směrech utrpělo, přičemž zákonem stanovená náhrada za jeho majetek není v žádném případě odpovídající. Na druhou stranu je ovšem otázkou, zda by nyní mohla být náhrada škody s poukázáním na odebraný kámen úspěšně vymáhána soudní cestou, jelikož dle našeho nezávazného náhledu mělo být toto pojištěno při dřívějším nacenění. Než však budou v tomto směru podniknuty další kroky, bylo by radno vyčkat na rozhodnutí c. k. místodržitelství na základě protokolu ze dne 30. minulého měsíce. V případě, že by bylo k našemu neprospěchu, byl by snad na místě rozklad k ministerstvu vnitra, neboť dle našeho nezávazného mínění by se mělo nejdříve postupovat cestou smírné dohody. Zároveň si pro lepší obeznámení se situací dovolujeme slavnému generálnímu ředitelství předložit rozhodnutí c. k. ministerstva vnitra, vydané v záležitosti tohoto dočasného vyvlastnění, i s posudkem pana dr. Pippicha. S nejhlubší úctou, K[orselt] v. r. |
Proto se vrchní správce panství O. Korselt hned následujícího dne opět obrátil na zástupce majitele ve Vídni: "Slavné generální ředitelství! Dle přiloženého rozhodnutí c. k. okresního hejtmanství v Chrudimi č. 12620 ze 13. tohoto měsíce přiznalo c. k. místodržitelství správě panství za devalvaci pozemku na Kunětické hoře o výměře 2 jitra 317 sáhů čtverečních, užívaného k těžbě štěrku, u příležitosti jeho navrácení náhradu ve výši 290 zlatých 27 krejcarů rakouské částky. Dávaje toto slavnému generálnímu ředitelství na laskavé vědomí, dovolujeme si s odkazem na naši uctivou zprávu č. 3206 ze 7. prosince minulého roku, této věci se týkající, co nejuctivěji požádat o laskavou instrukci týkající se našeho postupu v této záležitosti" (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, odesláno 19. 6. 1892, č. j. 1365, přeložil Mgr. Kryštof Kouřil, Ph.D.).
Generální ředitelství statků a dolů svobodného pána Drasche von Wartinberg ve Vídni odpovědělo již 21. 6. 1892 dopisem číslo 2229: "Správa panství Pardubice! Vyřizujíce Vaši zprávu ze dne 19. tohoto měsíce č. 1365, v níž se odvoláváte na Vaši zprávu ze 7. 12. 1891 č. 3206, souhlasíme s tím, abyste vůči předloženému rozhodnutí místodržitelství č. 12620 vznesli odvolání k ministerstvu vnitra, pakliže s ohledem na toto rozhodnutí věříte, že by nám takové odvolání potažmo smírová dohoda ještě mohly přinést příznivější výsledek. Z naší strany nemůžeme v takový úspěch věřit, a to s ohledem na zákon o vyvlastnění, dle kterého je možno vymáhat jen tu hodnotu, kterou reprezentoval pozemek s ohledem na stav svého užívání v čase vyvlastnění" (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, přijato 24. 6. 1892, č. j. 1365, přeložil Mgr. Kryštof Kouřil, Ph.D.).
Na základě tohoto svolení bylo dne 2. 7. 1892 podáno prostřednictvím JUDR. Antonína Formánka, advokáta v Pardubicích, podáno c. k. okresnímu hejtmanství v Chrudimi "odvolání správy panství Pardubice Richarda svobodného pána von Drasche vůči výnosu veleslavného c. k. místo-držitelství v Praze ze dne 23. května 1892 č. 139097 kvůli přiznané výši náhrady za kunětický kamenolom" (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, odesláno 2. 7. 1892, č. j. 1399, přeložil Mgr. Kryštof Kouřil, Ph.D.).
Toto odvolání bylo o rok později zamítnuto, jak prozrazuje dopis č. 66772 ze dne 31. 5. 1893, který odeslalo c. k. české místodržitelství velkostatku Pardubice prostřednictvím c. k. okresního hejtmana v Pardubicích (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, přijato 21. 6. 1893, č. j. 1244, přeložil Mgr. Kryštof Kouřil, Ph.D.):
Pan c. k. okresní hejtman v Pardubicích. Vysoké c. k. ministerstvo vnitra potvrzuje výnosem ze dne 17. května 1893 č. 249 rozhodnutí zdejšího úřadu ze dne 23. května 1892 č. 139097, kterým byla u příležitosti navrácení erárního kamenolomu na Kunětické hoře jako již nepotřebného roku 1891 vyměřena správě panství Pardubice náhrada ve výši 290 zlatých za znehodnocení využívané plochy tohoto kamenolomu, a současně se zamítnutím jejího odvolání sděluje, že uplatnit další nároky může soudní cestou (dosl. k uplatnění dalších nároků může nastoupit cestu práva, pozn. překladatele). Pro toto rozhodnutí byly směrodatné následující důvody: Pokud se předložené odvolání vztahuje nejen na náhradu ve výši 198 zlatých 79 krejcarů, vyměřenou napadeným rozhodnutím místodržitelství za plochu na Kunětické hoře o výměře 1674 sáhů čtverečních, vykoupenou v roce 1848 a nyní opět panství coby vlastníkovi navrácenou, která byla doposud využívána jako kamenolom, přičemž je uplatněn nejen nárok na náhradu za snížení hodnoty plochy tohoto pozemku z hlediska hospodářského využití, nýbrž je vznesen také nárok na odškodnění za množství nalámaného kamene, pak se tento nárok ukazuje jako neopodstatněný již s ohledem na to, že během jednání o vykoupení, k němuž došlo 19. dubna 1848, nebyla vůči nacenění tohoto pozemku coby pastviny ve výši 200 zlatých za jitro, jakož ani proti tehdy vyměřenému poplatku za užívání ve výši 10 zlatých 28 krejcarů konvenční měny ročně, vznesena ze strany přítomného zástupce správy tehdejšího c. k. panství žádná námitka. S tímto břemenem později přešlo státní panství Pardubice na současného majitele. Ostatně zdá se, že samo panství nereflektuje náhradu za kámen, který byl nalámán na ploše vykoupené v roce 1848, neboť v předloženém odvolání vypočítává náhradu, která panství údajně náleží, pouze za množství kamene, který zde erár odebral v posledních patnácti letech od provedeného rozšíření kunětického kamenolomu. Pokud jde o plochu o výměře 1845 5/12 sáhů čtverečních, vykoupenou teprve roku 1874, v souvislosti se kterou vznesla správa panství nárok na náhradu hodnoty odebraného kamene již během příslušného vyvlastňovacího jednání, a kterýžto nárok byl vysokým ministerským výnosem ze dne 24. června 1876 č. 4472 odložen do doby navrácení pozemku, nemůže být dle předpisů týkajících se dočasného vykoupení kamenolomu ve prospěch eráru přiznána vlastníkovi pozemku z důvodu navrácení kamenolomu žádná zvláštní náhrada za množství kamene, odebraného z této plochy. Dále je dle dekretu dvorské kanceláře ze dne 11. října 1821 č. 29059 vyměřena roční náhrada, kterou erár při dočasném vykoupení kamenolomu vyplácí každoročně vlastníkovi pozemku, a která odpovídá újmě, stanovené odhadem na základě každoročních výnosů z plochy pozemku při soukromém užívání. Stejným způsobem, tedy opět pouze se zohledněním výnosu pozemku formou nacenění, je stanoveno snížení hodnoty pozemku při jeho navrácení. Neexistuje proto žádný opodstatněný důvod vyhovět nárokům na odpovídající odškodnění za množství odebraného kamene, vzneseným panstvím Pardubice, a to ani s ohledem na pozemky na Kunětické hoře dočasně vykoupené ještě v roce 1848, ani na ty, vykoupené v roce 1874. Ctěné správě panství v Pardubicích k laskavému obeznámení. Praha, 31. května 1893 Za místodržitelství Číslo 14318. C. k. okresní hejtman |
O zamítnutí odvolání informoval vrchní správce panství O. Korselt již následujícího dne 22. 6. 1893 jeho majitele ve Vídni: "Slavné generální ředitelství! Výnosem c. k. ministerstva vnitra č. 249 ze dne 17. května 1893 bylo zamítnuto odvolání správy panství vůči místodržitelstvím stanovené náhradě za znehodnocení vyvlastněného kunětického kamenolomu, přičemž panství bylo odkázáno na cestu práva. Prozatím si dovolujeme předložit slavnému generálnímu ředitelství příslušné rozhodnutí zdejšího c. k. okresního hejtmanství č. 14318 ze dne 10. tohoto měsíce a prosíme o laskavou instrukci týkající se našich dalších kroků v této záležitosti. Snad by bylo záhodno, než bude v této záležitosti učiněno konečné rozhodnutí, kdybychom získali vyjádření některého schopného advokáta, neboť se chceme pokusit obhájit naše právo přímo, jsme nuceni zahájit velmi nákladný občanskoprávní proces. Na druhou stranu nám nemůže být lhostejno, abychom za tak hodnotný objekt, jakým byla erárem vyvlastněná skála, měli být odškodnění několika zlatými" (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, odesláno 22. 6. 1893, č. j. 1244, přeložil Mgr. Kryštof Kouřil, Ph.D.).
Generální ředitelství statků a dolů svobodného pána Drasche von Wartinberg ve Vídni odpovědělo již 24. 6. 1893 žádostí číslo 2192: "Správě panství Pardubice! Před konečným vyřízením předmětu Vaší zprávy z 22. června tohoto roku 1244 Vás žádáme, abyste nám ještě jednou zaslali 4 přílohy, které jste nám předložili se zprávou ze 7. prosince 1891 č. 3206, a jež jsme Vám odeslali nazpět spolu s vysokým výnosem ze dne 21. června 1892 č. 2229. Eventuelně bychom uvítali také předložení nákresu kamenolomu. Žádáme však, abyste s předložením příliš neotáleli" (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, přijato 26. 6. 1893, č. j. 1244, přeložil Mgr. Kryštof Kouřil, Ph.D.).
Požadované dokumenty týkající se kunětického kamenolomu z nařízení č. 2192 ze dne 24. 6. 1896 zaslal velkostatek do Vídně obratem v den jeho přijetí 26. 6. 1893 (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, odesláno 26. 6. 1893, č. j. 1277, přeložil Mgr. Kryštof Kouřil, Ph.D.).
Na to vídeňské Generální ředitelství statků a dolů svobodného pána Drasche von Wartinberg odpovědělo 30. 6. 1893 správě panství Pardubice stanoviskem č. 2295, že další soudní řízení by bylo zbytečné (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, přijato 2. 7. 1893, č. j. 1330, přeložil Mgr. Kryštof Kouřil, Ph.D.):
Správa panství Pardubice Vyřizujíce Váš dotaz položený ve zprávě z 22. června 1893, týkající se dalšího postupu v záležitosti rozhodnutí ministerstva ohledně odvolání správy panství vůči místodržitelstvím vyměřené náhradě za vyvlastněnou někdejší část kunětického kamenolomu, jsme po opakovaném prostudování všech akt, které nám byly předloženy, usoudili, že by tato záležitost měla být ponechána tak, jak je, neboť dosažení výsledku, který by pro nás byl příznivý, by nebylo možné ani cestou občanskoprávního procesu. Stanovisko eráru v této a ve všech podobných otázkách jednoduše je, že za újmu na hodnotě majetku, určenou v čase vyvlastnění, se jako náhrada poskytuje buď roční poplatek, anebo jednorázová částka, ale nic víc; za odebraný materiál se žádná jiná náhrada, než ta za snížení výnosnosti, neposkytuje. Každý krok a všechny další náklady by proto byly vynaloženy zcela zbytečně. Identická vyjádření Emanuela Pippicha, datovaná 19. března 1873 a 2. května 1877, jsou pro nás ve spojení s téměř totožným rozhodnutím ministerstva nejlepším dokladem správnosti tohoto rozhodnutí. Přílohy vaší zprávy, datované 22. června a 26. června stávajícího roku č. jednací 1244 a 1277, vám všechny zasíláme nazpět. S úctou Generální ředitelství statků a dolů svobodného pána Drasche von Wartinberg |
Vrchní správce velkostatku O. Korselt toto rozhodnutí majitele panství Pardubice přijal 2. 7. 1893 a následujícího dne k němu poznamenal: "Je třeba vyzvednout obnos úředně přiznané náhrady ve výši 290 zlatých 97 krejcarů". Ačkoliv k tomu hned následujícího dne poznamenal, že vyzvednutí obnosu úředně přidělené náhrady ve výši 290 zlatých 97 krejcarů rakouské částky bylo provedeno 3. července 1893, zřejmě k transakci nedošlo, protože 12. 7. 1896 napsal a s kolkem 50 krejcarů dne následujícího odeslal tuto žádost: "Slavné c. k. okresní finanční ředitelství v Chrudimi! Dle výnosu z 23. května 1892 nám byl u zdejšího c. k. hlavního daňového úřadu přisouzen k vyplacení obnos ve výši 290 zlatých 97 krejcarů rakouské částky jakožto náhrada za štěrk na erární cesty, vytěžený v našem kamenolomu v Kuněticích, kterýžto obnos jsme však kvůli podání odvolání nevyzvedli. Jelikož byla tato záležitost právě nyní vysokým ministerským rozhodnutím ze dne 17. května 1893 vyřízena, dovolujeme si tímto požádat slavné c. k. okresní finanční ředitelství co nejuctivěji o laskavé obnovení příslušné směnky, právě v této době splatné" (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, odesláno 13. 7. 1893, č. j. 1330, přeložil Mgr. Kryštof Kouřil, Ph.D.).
Tím bylo uzavřeno 45-leté období od 19. 4. 1848, kdy bylo rozhodnuto o vyvlastnění pozemků na Kunětické hoře za účelem vytěžení kamene pro potřeby státní výstavby železnic a silnic, do 17. 5. 1893, když c. k. ministerstvo vnitra zamítlo odvolání správy panství vůči místodržitelstvím stanovené náhradě za znehodnocení vyvlastněného kunětického kamenolomu ve výši pouhých 290 zlatých 97 krejcarů rakouské částky.
Svobodný pán jako mezi mlýnskými kameny
Coby pokračovatel bývalé vrchnosti na pardubickém panství měl Drascheho velkostatek rozsáhlou regionální působnost s velkou daňovou povinností, a proto měl i zvláštní postavení a odpovědnost vůči státu (c. k. okresním hejtmanstvím) i novým institucím voleného charakteru (obecní a okresní zastupitelstva) na tomto území. Jejich úkolem bylo mimo jiné udržování veřejných cest, a tak správa velkostatku byla pod stálým tlakem opakujících se objednávek štěrku a kamene, kterým těžko mohla nevyhovět! Okresní výbor Holice například každoročně vystavil desítky objednávek, ke kterým současně přikládal i peníze k jejich úhradě (viz např. SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 2102 Korespondence 1886 [1872-1887], karton 1029):
Součástí tohoto dlouhodobého tlaku na levné dodávky kamene a štěrku pro potřeby veřejných staveb bylo i oficiálně okresním zastupitelstvem schválené další vyvlastnění soukromého lomu (dne 28. 12. 1896), pokud by snad velkostatek podlehl tlaku aktivistů a produkci štěrku zastavil. Protože ale správa velkostatku se k dalším dodávkám štěrku smluvně zavázala, od schváleného vyvlastnění lomu a další těžby v režii okresního úřadu bylo upuštěno (viz Bedřich Skrbek: Hora Kunětická. In: Časopis společnosti přátel starožitností českých v Praze, 1898, s. 94-95). Veřejný zájem státní moci tehdy jednoznačně upřednostňoval lámání kamene na opravu silnic před těžko se aktivisticky prosazující památkovou ochranou nefunkčních trosek hradu Kunětická hora, avšak za hlavního zločince média nepovažovala objednatele (státní úřad), který na hrad vydal již v roce 1754 demoliční výměr, před rokem 1848 vytěžil kámen z kopce podle jižních hradeb zříceniny, v letech 1848-1891 právo těžby kamene na dominantní západní části Kunětické hory vyvlastnil pro potřeby silničního eráru a stanovoval pravidla podnikání, ale ziskuchtivého "cizáka", jemuž následně v roce 1963 autoři archivní pomůcky k pardubickému velkostatku dali socialistickou nálepku "cizí kapitalista" (viz Velkostatek Pardubice 1494-1952, SOA v Zámrsku, 1963, číslo ev. listu NAD: 377, číslo archívní pomůcky: 412, s. X).
Tak vyvrcholila dlouhodobá nenávistná kampaň proti německy hovořícímu majiteli zříceniny, jejíž současný stav byl chápán jako tragický symbol úpadku českého národa po slavné historické době husitství. Kampaň, na které se významně podílel malíř Mikoláš Aleš (1852-1913). Ten poprvé navštívil Pardubice 16. srpna 1897. Zážitky z výletu na trosky Kunětické hory pak večer (a při jeho každé další návštěvě Pardubic) diskutoval s přáteli v pardubické kavárně hotelu U Střebských. Místní intelektuály, usilující o záchranu starobylého hradu, tam oslovoval "páni bratři hejtmani". V této společnosti vznikl nápad, aby Mistr Aleš namaloval slavnostní pochod husitských hejtmanů na koních u Kunětické hory a aby hejtmani měli tváře přátel ze společnosti U Střebských. V březnu 1900 o tom architekt Boža Dvořák napsal Alšovi a poslal mu i fotografie těch pánů. Aleš odpověděl, že se mu nápad líbí a rád to nakreslí, až dodělá jiné zakázky. K tomu ale došlo až na začátku roku 1903 (viz František Šebek: Toulky historií Pardubic 2. Helios Jiří Razskazov, Pardubice 2019, s. 96-101).
Dle svědectví MUDr. Vincence Černohorského "Hejtmani u Střebských" (viz Východočeský republikán ze 4. 11. 1927, č. 45, s. 2-3) byla bezprostředním podnětem pro vznik slíbeného obrazu "Kunětičtí hejtmani" vášnivá diskuse o záchraně Kunětické hory, které se Mikoláš Aleš zúčastnil. Dlouhá debata byla zakončena rozhodnutím napsat ministerstvu vojenství do Vídně, že Kunětická hora je i vojensky důležitým bodem strategického významu. Numismatik Bedřich Skrbek (1860-1918) napsal memorandum, žádající okamžité zastavení lámání kamene, krasopisně v českém jazyce a hned druhý den je přinesl k Střebským k podepisování. V čelo se podepsal Mikoláš Aleš s funkcí "vrchní hejtman" a vynutil si, aby i ostatní se všichni podepsali s titulem "hejtman", že prý to bude ve Vídni více působit (na rubu obrazu jsou zprava doleva identifikováni: "Sova, MUDr. Cibulka, MUDr. Pohl, Jaňura, dr. Zajíc, lékárník Vítek, Lad. Novák, Dvořák, MUDr. Káš, MUDr. Novák, MUDr. V. Černohorský a Růžička z bazaru" - pouze starosta města JUDr. Formánek se nechtěl podepsat, protože byl členem okresního výboru, v jehož režii se dobývání kamene z Kunětické hory provádělo. Proto ho Aleš namaloval na koni obráceném k pozorovateli obrazu zadkem, jakoby na posměch). Architekt Dvořák opatřil memorandum úřední doložkou jako konzervátor vídeňského památkového úřadu a zaslal jej přímo k rukám tehdejšího ministra vojenství Edmunda von Krieghammera (1831-1906), jenž byl spolužákem římskokatolického děkana v Pardubicích P. Františka Sloupa (1846-1908). Již za týden přijela do Pardubic vojenská komise, prohlédla si Kunětickou horu a striktně nařídila vyznačit mezníky, za něž se nesmí kámen lámat. Pravdivost tohoto svědectví potvrzují nejenom dobové poznámky na rubu kopie obrazu z roku 1904 (namalované s povolením Mistra Alše Karlem Raškem a Vojtěchem Bartoňkem) z pozůstalosti Boži Dvořáka, ale i úřední protokol, sepsaný na Kunětické hoře dne 20. 6. 1905 a potvrzující její vojenský strategický význam (viz Jiří Kotyk: Boža Dvořák a Mikoláš Aleš - 2. část. In: Zprávy Klubu přátel Pardubicka 2025, č. 3-4, s. 126-135). O něm pojednáme dále.
Majitel velkostatku se pyšnil titulem "svobodný pán" (Freiherr), který ho řadil mezi vládnoucí šlechtu, jež byla součástí státní moci Rakousko-Uherské monarchie (1867-1918), a tak důsledně hájil práva vyplývající z jeho společenského postavení a majetku, zapsaného jako "svobodný statek" v zemských deskách Království českého (viz Luboš Páťal: Česká šlechta ve II. polovině 19. století. Šlechtický velkostatek v Čechách na přelomu věků... Univerzita Karlova, Praha 2013, s. 56), přičemž bylo pro něj nepřijatelné podlehnout jakémukoli nátlaku jakýchsi aktivistů, zvlášť když se o něm veřejně vyjadřovali zcela nepatřičně: "Nyní zbývá již jen jediný ničitel Hory Kunětické - majetník baron Drasche sám" (viz Bedřich Skrbek: Hora Kunětická. In: Časopis společnosti přátel starožitností českých v Praze, 1898, s. 96). Jeho tajemník například na dopis Muzejního spolku v Pardubicích ze dne 11. 11. 1906 odpověděl zcela jasně: "Také vyslovené přání slavného výboru, Kunětickou zříceninu na útraty Muzejního spolku v dobrém stavu moci udržovati, jest beze vší vyhlídky, neboť jak známe mínění našeho pana majitele velkostatku, nedovolí týž nikdy, aby od kohokoliv a na číkoliv účet stavební úpravy za jakýmkoliv účelem byly předsevzaty a jistě by týž každé podobné podniknutí co zasahování do svých soukromých práv považoval a oproti němu patřičně vystoupil" (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 626 Lom na Kunětické hoře 1891-1912, karton 3, fol. 109). Nicméně další několikaletá komunikace barona a Muzejního spolku vyústila v předání hradu do pronájmu spolku, a to od 1. 10. 1917 (viz Miloš Jiroušek: Kunětická hora od středověku po současnost. Národní památkový ústav 2021, s. 25).
Protože Drasche byl vystudovaným geologem a doktorem filozofie, z vlastního rozhodnutí "dal ihned po koupi velkostatku v zájmu zachování Kunětické zříceniny všude tam lámání kamene zastaviti, kde by snad lamačskou prací hrad byl ohrožen a označil také podrobně sám hraniční čáru, až pokud může správa velkostatku při lámání kamene pokročiti, aniž by hrad poškodila". Tato hranice vycházela z protokolárně ověřených plánů z let 1848, 1960 a 1874 a byla později odsouhlasena dalšími odborníky při komisionálním shlédnutí kunětického lomu za svolení správy velkostatku dne 20. 6. 1905, přičemž na Situačním plánu byla jihozápadní hranice označena písmeny "b b b" a opět potvrzena jako "opuštěné lomy" (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 626 Lom na Kunětické hoře 1891-1912, karton 3, fol. 57, 108):
Podrobný několikastránkový protokol tohoto komisionálního řízení ze dne 20. 6. 1905, nařízeného výměrem c. k. okresního hejtmanství v Pardubicích ze dne 6. 6. 1905 č. 22814 "v záležitosti zachování hory Kunětické resp. zříceniny na této se nalézající a opatření kamene nutného pro kanalisaci Labe", dokumentuje složitost dobové situace konfliktu veřejných zájmů na zrušení lomu kvůli ochraně starobylého hradu a na pokračování v těžbě kamene pro veřejné stavby - nyní pro stavební úpravy koryta řeky Labe. Protichůdných tlaků, které zasahovaly do nezpochybnitelných vlastnických práv a pověsti barona Drasche jako majitele předmětných nemovitostí:
Komise potvrdila, že "na straně západní, ze kteréžto strany vede cesta na výše uvedenou zříceninu, jest posud lom v začátcích otevřen a byla samotným majitelem velkostatku Pardubického ustanovena čára, až ku které kámen lámati se má, a komise se přesvědčila, že až do místa tohoto bez poškození zříceniny s lámáním kamene pokračování býti může. [...] Velkostatek Pardubický má pak v úmyslu na své parcele v tomto lomu v lámání kamene pokračovati a stanovena byla při dnešním šetření hranice, až ku které by velkostatek kámen s ohledem na uložení vrstev čedičových bez nebezpečí pro hrad Kunětický lámati mohl. Přibližný situační plán lomu jakož i zříceniny se k protokolu přikládá." Přítomný znalec z geologie p. Dr. Karel Hinterlechner objasnil komisi ústně geologické poměry lomů a Kunětické Hory a okolí a vyhradil si podání znaleckého dobrozdání na dobu pozdější, žádá však, aby za účelem sestavení tohoto dobrozdání jemu podrobný situační plán Kunětické Hory a nejbližšího okolí dodán byl. Po tomto objasnění po stránce geologické přednesl přítomný p. konservátor architekt Bóža Dvořák následující vyjádření: "Po výkladu říšského geologa o útvaru vrstev čediče na Hoře Kunětické a po shlédnutí lomu ustanovuje se komise jednohlasně na ohraničení stávajících lomů a nepoškozených částí hradu Kunětického s přivolením správy velkostatku. Omezení stanoveno devíti mezníky (prozatím dřevěnými kolíky), které odevzdaly by se pod dohled správy lomu velkostatku p. Jiljímu Formanovi, t. č. hostinskému na Kunětické Hoře. Ku stabilisování těchto hranic doporučuje se záměna dřevěných kolíků za kamenné, vyznačení jich čísly, zhotovení plánku situačního těchto hranic od c. k. státního technika na náklad eráru, vzhledem k tomu, že správa velkostatku jakéhokoliv nákladu spojeného s udržováním předmětné zříceniny spojeného nésti odepřela. Doporučovalo by se, aby správa velkostatku na straně západní otevřené jámy lomové různě roztroušené dolámala, jámy povstalé odkrývkou lomovou zavésti dala a terrain srovnala a případně i stromy vysázela, jak s potěšením shledáno bylo na straně jižní, kde již sad na zavežených jámách lomových založen jest. Dále přimlouvá se konservátor za zabezpečení částí zdí hradních, které sesutím hrozí, pokud toho bezpečnost navštěvovatelů a zachování celé zříceniny nutně vyžaduje.Historickou a stavení část starožitnickou vylíčí konservátor ve vyjádření zvláštním." Zástupce expositury c. k. řed. pro stavbu vodních cest v Praze podává následující vyjádření: "Z příslušných rozpočtů na generální projekt k upravení a uplavnění Labe od Mělníka do Hradce Králové, sdělaného technickým oddělením pro vodní stavby zemského výboru pro král. České, vyplývá, že bylo počítáno s užitím kamene z Kunětické Hory, a sice pro celou Labskou trať mezi Král. Hradcem a Rosicemi n. L. Bude tedy použití kamene z jiných vzdálenějších lomů pro jmenovanou trať Labskou spojeno oproti původním rozpočtům s větším nákladem. [...]" Této komisi přítomný zástupce zemského výboru p. vrchní inženýr Josef Dlouhý vřele se přimlouval za udržení této zříceniny jakož za to, aby správa velkostatku za tím účelem lámání kamene na těch místech, kde by to zřícenině škodilo, vůbec zanechala nebo co nejnutněji obmezila. [...] Přítomný zástupce c. a k. g. sborového velitelství v Josefově taktéž se přimlouval za zachování hradu Kunětického jmenovitě z toho důvodu, že hora tato slouží za důležitý strategický bod, na němž též trigonometrický bod prvního řádu umístěn jest. Podotýká se, že komise shledala, že kvádr, na němž fixní bod stanoven byl, neznámým způsobem odstraněn byl. K tomu inženýr Alfred Gaul jakožto zástupce vojenského stavebního oddělení 9. sboru do protokolu německy připsal, že žádá o pořízení opisu tohoto protokolu kvůli dalšímu opatření ohledně uvedeného trigonometrického bodu. V zastoupení okresního zastupitelstva prohlašuje podepsaný [Josef Podolák], že "vítá odbývání dnešní komise směřující k zachování Hory Kunětické. Tvoříť hora tato typický ráz celé krajiny, jsouc na všechny strany bodem orientačním a zároveň ozdobou krajiny. Za tím účelem přineslo okresní zastupitelstvo velké oběti, přestavši v roce 1897 odebírati kámen a štěrk na okresní silnice, kterýžto materiál se musel pak vyhledávati v dalekých lomech za dvoj. až trojnásobnou cenu. [...]" Starosta Dr. Formánek a radní Jar. Hořeňovský jako zástupci města Pardubic se vyjádřili takto: "ač uznáváme neobmezenost vlastnických práv p. majitele velkostatku, musíme i dnes se vší důtklivostí žádati, aby kámen v lomech lámán byl jen tím způsobem a potud, aby památná zřícenina hradu aspoň v dnešním stavu zůstala zachována, neboť další poškozování popř. zničení této památky bylo by přímou pohanou nynější osvícené doby. Jsme ale také toho náhledu, že když bude se lámati jen v hranicích dnešní komisí uznaných, nevezme zřícenina hradu další úhony a bereme taktéž s povděkem na vědomí, že sám urozený p. majitel velkostatku projevil úmysl, aby nynější zřícenina hradu bez dalšího poškození zůstala zachována." Závěr protokolu přináší stanovisko vrchního správce velkostatku Otakara Korselta: "V zastoupení p. majitele velkostatku beru na vědomí přání všech zainteresovaných stran po zachování zříceniny Kunětické co historické památky a prohlašuji, že snahou nynějšího majitele velkostatku p. Richarda svob. pána Drascheho z Wartinberka bylo, aby hrad byl zachován a že za tím účelem, práce v lomu na straně jižní vůbec zastavil, na straně západní obmezil; že lámání kamene na této západní straně zříceninu poškoditi nemohlo, dokázal p. geolog. Jsem ochoten event. podané přání za obmezení lámání kamene a vymezení hranic, až pokud by se mohlo lámati, přednésti panu majiteli k uvážení a pokud by tím vlastnické právo hrubě nebylo poškozováno, doporučiti k příznivému vyřízení. Pokud se tohoto poslednějšího týká, můžeme positivní přípověď p. majitele velkostatku teprve tehdy k protokolu přiložiti, až nám budou předložena veškerá prohlášení a dobrozdání znalců a dotyčná skizza, za jichž laskavé zaslání žádáme. Podotýkám ještě, že poškození zříceniny lámáním kamene na straně jižní stalo se za dřívějších majitelů" (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 626 Lom na Kunětické hoře 1891-1912, karton 3, fol. 54-94). |
V odpovědi na podání č. 1503 z 21. 6. 1905, kterým správa velkostatku informovala jeho majitele o jednání z předchozího dne, vyjádřil 23. 6. 1905 baron Richard Drasche-Wartinberg „přání, aby výsledek uvedené komise v žádném případě nezavdal důvod k vynucení opětovného zprovoznění kamenolomu“, a současně vyjádřil znepokojení, že „byla svolána tak početná komise, aby vlastně opětovně na uvedeném místě přezkoumala přece tak nespornou otázku jakou je vlastnictví kunětické skály včetně zříceniny. Považovali bychom proto také za zcela vhodné, kdyby správa panství eventuelně při podání konečného vyjádření k zaprotokolování nevynechala příležitost zdůraznit právní stanovisko panství stran libovolného a neomezeného využívání lomu“ (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 626 Lom na Kunětické hoře 1891-1912, karton 3, přijato 24. 6. 1905, č. j. 1620). Evidentně se privátní vlastník obával opakování historických událostí na Kunětické hoře. Nechtěl, aby stát zase jeho pozemky vyvlastnil za účelem těžby kamene pro ušlechtilé záměry splavnění Labe a aby omezoval jeho právo vlastníka rozhodovat o svém majetku.
Toto úřední jednání následně doplnilo Vyjádření zástupce tech. oddělení pro stavby vodní zemského výboru král. Českého ze dne 26. 6. 1905, ke kterému je připojen parcelní plán pozemků (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 626 Lom na Kunětické hoře 1891-1912, karton 3, fol. 58), a v protokolu slíbený obsáhlý znalecký posudek z 13. 7. 1905 od Dr. Karla Hinterlechnera, adjunkta c. k. geologického říšského ústavu ve Vídni (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 626 Lom na Kunětické hoře 1891-1912, karton 3, fol. 64-67).
Spor o charakter Kunětického kamenolomu
Velkostatek neprovozoval těžbu kamene průmyslovým či živnostenským způsobem, jak veřejnosti falešně předestírali aktivisté, ale pouze jako doplňkovou činnost při polním hospodářství, ke které dokonce v tomto malém rozsahu podle tehdy platných zákonů nebylo třeba úředního povolení ani koncese. A proto c. k. místodržitelství v Praze dne 23. 12. 1911 zrušilo pro nezákonnost nález c. k. okresního hejtmanství v Pardubicích z 27. 11. 1911, které pod vlivem mediální kampaně proti těžbě protiprávně odsoudilo vrchního správce velkostatku Otakara Korselta za provozování lomu bez licence pokutou 100 K či k desetidennímu vězení. Do tohoto správního řízení byla nabídnuta řada důkazů, z nichž se dozvídáme, že zaměstnání 2-5 dělníků v lomu nebylo trvalé a nepřetržité, nýbrž vykonávali pro velkostatek i jiné práce, zejména při kácení a sázení stromů v lesním hospodaření. V roce 1912 byli na tyto činnosti zaměstnáni František Drahorád, Václav Kamenický, František Kolman, Josef Křemen, Josef Pánek a František Prorok. Za práci v lese i v lomu, za sekání luk a opravy telefonního vedení a plotů byli honorováni podle dohodnutého ceníku ze dne 8. 1. 1912 (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 626 Lom na Kunětické hoře 1891-1912, karton 3, fol. 17):Velkostatek dodržoval hranice lomu podle protokolů a plánů z 10. 5. 1874 a 20. 6. 1905, které byly dohodnuty komisionálně s c. k. okresním hejtmanstvím v Pardubicích, což rozsah těžby značně omezovalo, a proto tehdy "celková roční výroba v tomto lomu obnáší asi 350 kub. sáhů kamene a asi 100 kub. sáhů štěrku", jak lze doložit účetnictvím. Protože produkce kamene často nestačila ani k pokrytí vlastní spotřeby velkostatku, byl ho sám nucen kupovat z cizích lomů (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 626 Lom na Kunětické hoře 1891-1912, karton 3, fol. 6-7), jako například v srpnu 1885 až z Kutné Hory (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 2101 Korespondence 1885 [1871-1886], karton 1026):
Důkazy ekonomické
Nejpřesnější informace o hospodaření velkostatku obsahuje jeho podrobné účetnictví, které obsahuje nejenom několik hlavních knih na každý rok (důchodu, knihy pokladní, naturální, materiálové a dobytčí, poplužních dvorů, rybníků, pivovarů,...), ale i peněžní deníky, knihy nájmů, zvěře, dříví, ryb, cihelny, lomu, lesní hospodářské knihy a plány, účetní bilance, daňová přiznání, kostelní i školní deníky a účty,... Dokazuje mimo jiné, že tržby z produkce štěrku a kamene dosahovaly pouze jednotky procent dílčích příjmů velkostatku, zachycených v hlavních knihách důchodu (pravidelných výnosů z majetku), v nichž ale nejsou další významné samostatně evidované tržby z lesnictví, rybářství a zemědělství. Pro následující přehledný graf jsme tržby z lomu v letech 1873-1881 (kdy dřívější majitel hospodařil v účetním období vždy od 1. července do 30. června následujícího roku) za účetní období rovným dílem rozdělili mezi oba související roky a tržby z let po měnové reformě přepočítali v oficiálním kurzu 1 zl. = 2 K.:
Poznámka: graf nezobrazuje skutečnost, že největší množství kamene (celou západní část Kunětické hory v místě dnešního parkoviště) vytěžil v letech 1848-1891 stát pro potřeby erární výstavby železnic a silnic, přičemž pachtýři odebírali kámen bezplatně a nekontrolovaně ho přeprodávali za lichvářské ceny (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1556 Kunětická hora 1860-1912, karton 513, fol. 262).
V účetnictví panství Pardubice je evidentní trend růstu tržeb od roku 1874, tedy v období, v němž akciová společnost připravovala jeho prodej novému majiteli roce 1881, až do roku 1883. Rekordní tržby způsobily neobvykle velké dodávky kamene pardubickému hejtmanství v celkové hodnotě 7.924,93 zl. (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 3126 Deník cihelny a lomu 1881-1895, kniha 1283). V následujících letech 1884-1892 měla těžba v lomu klesající trend, pak po vrácení vyvlastněného státního lomu naopak mírně stoupala k dalšímu vrcholu v roce 1896, kdy si pardubické hejtmanství vynutilo dodávky kamene hrozbou dalšího schváleného vyvlastnění lomu, a od roku 1896 se zase trend obrátil až k bagatelní tržbě 113,50 K. v roce 1913 a k úplné nule v letech 1915 a 1916 (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, upřesnění v tabulce).
| Rok | Dílčí tržby | Tržby z lomu | Náklady lomu | Zisk lomu | Zdroj informace |
| Když bylo majitelem velkostatku úvěrové družstvo, účetní období trvalo vždy od 1. července do 30. června následujícího roku. | |||||
| 1873-1874 | 176.967,88 zl. | 9.135,00 zl. | 6.563,20 zl. | 2.571,80 zl. | inv. č. 2318, ukn 608, s. 21, 43, 64 |
| 1874-1875 | 182.047,01 zl. | 9.736,00 zl. | 4.811,19 zl. | 4.924,81 zl. | inv. č. 2319, ukn 609, s. 23, 49, 79 |
| 1875-1876 | 183.422,42 zl. | 9.716,40 zl. | 3.803,30 zl. | 5.913,10 zl. | inv. č. 2320, ukn 610, s. 24, 50, 82 |
| 1876-1877 | 192.832,17 zl. | 6.636,61 zl. | 5.986,50 zl. | 650,11 zl. | inv. č. 2321, ukn 611, s. 23, 44, 70 |
| 1877-1878 | 211.256,87 zl. | 10.514,40 zl. | 6.937,90 zl. | 3.576.50 zl. | inv. č. 2322, ukn 612, s. 23, 39, 60 |
| 1878-1879 | 220.803,16 zl. | 12.202,20 zl. | 6.553,50 zl. | 5.648.70 zl. | inv. č. 2323, ukn 613, s. 22, 39, 61 |
| 1879-1880 | 228.499,66 zl. | 12.530,94 zl. | 9.278,10 zl. | 3.252,84 zl. | inv. č. 2324, ukn 614, s. 22, 39, 61 |
| 1880-1881 | 214.015,39 zl. | 19.656,28 zl. | 9.082,70 zl. | 10.573,58 zl. | inv. č. 2325, ukn 615, s. 21, 40, 63 |
| Změna majitele a účetních období: od července 1881 převzal velkostatek Dr. Richard rytíř Drasche von Wartinberg | |||||
| 7-12/1881 | 76.815,44 zl. | 11.255,73 zl. | 6.624,03 zl. | 4.631,70 zl. | inv. č. 2326, ukn 616, s. 14, 26, 38 |
| 1882 | 236.326,54 zl. | 20.438,82 zl. | 11.702,15 zl. | 8.736,67 zl. | inv. č. 2327, ukn 617, s. 21, 39, 63 |
| 1883 | 235.234,32 zl. | 29.812,20 zl. | 15.513,15 zl. | 14.299,05 zl. | inv. č. 2328, ukn 618, s. 21, 43, 66 |
| 1884 | 242.787,22 zl. | 23.516,55 zl. | 14.334,65 zl. | 9.181,90 zl. | inv. č. 2329, ukn 619, s. 25, 47, 71 |
| 1885 | 258.273,73 zl. | 17.731,22 zl. | 9.757,55 zl. | 7.973,67 zl. | inv. č. 2330, ukn 620, s. 29, 47, 95 |
| 1886 | 325.181,04 zl. | 13.659,35 zl. | 8.195,40 zl. | 5.463,95 zl. | inv. č. 2331, ukn 621, s. 30, 48, 106 |
| 1887 | 246.345,60 zl. | 12.801,68 zl. | 7.980,73 zl. | 4.820,95 zl. | inv. č. 2332, ukn 622, s. 29, 47, 109 |
| 1888 | 243.367,36 zl. | 12.765,52 zl. | 5.959,71 zl. | 6.805,81 zl. | inv. č. 2333, ukn 623, s. 29, 47, 109 |
| 1889 | 269.862,24 zl. | 15.275,42 zl. | 7.943,60 zl. | 7.331,82 zl. | inv. č. 2334, ukn 624, s. 29, 47, 117 |
| 1890 | 279.078,74 zl. | 13.443,64 zl. | 7.498,16 zl. | 5.945,48 zl. | inv. č. 2335, ukn 625, s. 29, 47, 120 |
| 1891 | 355.356,34 zl. | 13.005,32 zl. | 8.422,78 zl. | 4.582,54 zl. | inv. č. 2336, ukn 626, s. 30, 47, 120 |
| 1892 | 253.525,51 zl. | 10.399,46 zl. | 4.735,10 zl. | 5.664,36 zl. | inv. č. 2337, ukn 627, s. 39, 61, 157 |
| 1893 | 239.682,43 zl. | 13.841,98 zl. | 8.401,37 zl. | 5.440,61 zl. | inv. č. 2338, ukn 628, s. 43, 66, 163 |
| 1894 | 232.416,00 zl. | 17.076,41 zl. | 9.906,60 zl. | 7.169,81 zl. | inv. č. 2339, ukn 629, s. 41, 63, 139 |
| 1895 | 252.804,88 zl. | 20.335,99 zl. | 10.426,83 zl. | 9.909,16 zl. | inv. č. 2340, ukn 630, s. 41, 63, 140 |
| 1896 | 254.903,88 zl. | 23.589,65 zl. | 11.834,78 zl. | 11.754,87 zl. | inv. č. 2341, ukn 631, s. 39, 61, 140 |
| 1897 | 235.162,74 zl. | 21.210,05 zl. | 10.317,47 zl. | 10.892,58 zl. | inv. č. 2342, ukn 632, s. 34, 55, 129 |
| 1898 | 263.351,22 zl. | 18.678,05 zl. | 9.703,24 zl. | 8.974,81 zl. | inv. č. 2343, ukn 633, s. 32, 54, 133 |
| 1899 | 232.831,65 zl. | 12.377,15 zl. | 6.753,10 zl. | 5.624,05 zl. | inv. č. 2344, ukn 634, s. 35, 54, 140 |
| Dne 31. 12. 1899 skončilo přechodné období měnové reformy z 2. 8. 1892, kdy vznikla rakousko-uherská koruna jako polovina zlatého, a tak velkostatek od Nového roku vedl účetnictví v kurzu 1 zl. = 2 K. Pro porovnání si tedy následující čísla vydělte 2. | |||||
| 1900 | 519.514,68 K. | 21.124,80 K. | 11.256,97 K. | 9.867,83 K. | inv. č. 2345, ukn 635, s. 35, 54, 140 |
| 1901 | 469.785,82 K. | 15.180,70 K. | 8.393,51 K. | 6.787,19 K. | inv. č. 2346, ukn 636, s. 35, 54, 141 |
| 1902 | 671.717,34 K. | 11.918,80 K. | 5.966,84 K. | 5.951,96 K. | inv. č. 2347, ukn 637, s. 34, 55, 148 |
| 1903 | 545.827,31 K. | 11.236,29 K. | 5.868,37 K. | 5.367,92 K. | inv. č. 2348, ukn 638, s. 35, 54, 143 |
| 1904 | 542.226,26 K. | 18.123,90 K. | 8.081,97 K. | 10.041,93 K. | inv. č. 2349, ukn 639, s. 35, 54, 143 |
| 1905 | 909.808,65 K. | 7.970,50 K. | 4.584,24 K. | 3.386,26 K. | inv. č. 2350, ukn 640, s. 36, 55, 144 |
| 1906 | 601.957,29 K. | 7.784,30 K. | 4.288,72 K. | 3.495,58 K. | inv. č. 2351, ukn 641, s. 35, 54, 145 |
| 1907 | 702.536,03 K. | 15.110,30 K. | 4.129,62 K. | 10.980,68 K. | inv. č. 2352, ukn 642, s. 37, 57, 151 |
| 1908 | 554.849,13 K. | 8.174,15 K. | 3.764,81 K. | 4.409,34 K. | inv. č. 2353, ukn 643, s. 37, 53, 148 |
| 1909 | 592.352,73 K. | 8.693,35 K. | 4.370,97 K. | 4.322,38 K. | inv. č. 2354, ukn 644, s. 35, 54, 145 |
| 1910 | 613.326,78 K. | 11.044,60 K. | 4.374,02 K. | 6.670,58 K. | inv. č. 2355, ukn 645, s. 37, 58, 155 |
| 1911 | 630.109,79 K. | 7.861,98 K. | 3.717,76 K. | 4.144,22 K. | inv. č. 2356, ukn 646, s. 34, 55, 145 |
| 1912 | 709.743,67 K. | 2.861,68 K. | 1.533,29 K. | 1.328,39 K. | inv. č. 2357, ukn 647, s. 37, 60, 150 |
| 1913 | 682.097,93 K. | 113,50 K. | 20,31 K. | 93,19 K. | inv. č. 2358, ukn 648, s. 40, 61, 151 |
| 1914 | 825.522,00 K. | 137,70 K. | 0,00 K. | 137,70 K. | inv. č. 2359, ukn 649, s. 42, 63, 159 |
| 1915 | 797.536,38 K. | 0,00 K. | 0,00 K. | 0,00 K. | inv. č. 2360, ukn 650, s. 41, 64, 174 |
| 1916 | 1.025.316,87 K. | 0,00 K. | 0,00 K. | 0,00 K. | inv. č. 2361, ukn 651, s. 43, 68, 170 |
| 1917 | 1.484.091,70 K. | 37,60 K. | 0,00 K. | 37,60 K. | inv. č. 2362, ukn 652, s. 44, 65, 150 |
| 1918 | 1.442.264,49 K. | 148,00 K. | 6,00 K. | 142,00 K. | inv. č. 2363, ukn 653, s. 42, 63, 157 |
| 1919 | 1.242.562,45 K. | 1.188,00 K. | 0,00 K. | 1.188,00 K. | inv. č. 2364, ukn 654, s. 43, 64, 158 |
Poslední kámen z Kunětické hory od velkostatku koupila obec Čeperka dne 14. 8. 1919 (tedy v období první pozemkové reformy, když už velkostatek neovládal baron Drasche, ale vnucený správce K. Morávek), a to konkrétně: 156m3 lomového kamene po 6 K, 44 m3 štěrku za 5 K/m3 a 8 m3 kamenného odpadu po 4 K, tzn. celkem za cenu 1.188 K. Protože velkostatek s tímto ojedinělým prodejem zbytkových zásob kamene neúčtoval jakékoli náklady, zřejmě se obec obsloužila sama (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 2364 Hlavní kniha důchodu 1919, kniha 654, s. 43 a 158).
Na počátku následujícího roku dne 28. 1. 1920 změnila Kunětická hora majitele: zatímco Dr. Richard Drasche-Wartinberg koupil v roce 1881 hrad za cenu komerční, odvozenou z ekonomické hodnoty práva dlouhodobé těžby kamene pod jeho troskami, Muzejnímu spolku ho prodal spolu s 25 ha pozemků za mnohem nižší cenu pouhé kulturní pamětihodnosti (za 86 tisíc korun), a proto mu komerčně výnosné lámání kamene ve smlouvě zakázal. To je logické vysvětlení ustanovení článku č. 3 uzavřené smlouvy, které je jinak těžko pochopitelné v rámci argumentačního paradigmatu aktivistů, dlouhodobě bojujících proti lámání kamene prodávajícím: „Pan prodávající v zájmu zachování hradu si vyhrazuje, že na nemovitostech předmět této smlouvy tvořících nesmí býti lámán kámen, kteroužto výhradu kupující spolek tím spíše plniti se zavazuje, že jest právě v jeho intencích hrad a jeho okolí budoucím věkům zachovati“ (viz Petr Mücke: Jak "Maffie" zachránila Kunětickou horu. In: Zprávy Klubu přátel Pardubicka, 1-2 / 2020, s. 22). K tomu připomeňme, že měnovou reformou 2. 8. 1892 byla zavedena rakousko-uherská koruna jako polovina předchozího zlatého, a tak dřívějších 80 tisíc zlatých, za které Kunětickou horu koupil, mělo nyní hodnotu 160 tisíc korun. Ostatně výhodnost smlouvy pro zvláště Muzejní spolek, a tedy na úkor barona Dr. Richarda Drasche-Wartinberg, potvrdil následně i Státní pozemkový úřad: "Památný zámek pardubický a Kunětická Hora byly již roku 1920 odevzdány Musejnímu spolku v Pardubicích, který tyto objekty výhodně získal, čímž uchování těchto památek budoucím věkům jest zajištěno“ (viz Provedení pozemkové reformy na velkostatcích..., vydal Státní pozemkový úřad, 1921, s. 15-16).
Smluvní ujednání o zákazu lámání kamene mělo smysl, přestože Muzejním spolkem nebylo z počátku dodržováno: "Pracovalo se zde dokonce ještě ve 20. letech 20. století, kdy už Kunětickou horu vlastnil Muzejní spolek, ale kámen byl lámán v dostatečné vzdálenosti od hradu na místě stanoveném po dohodě s památkovým úřadem nebo byly zpracovávány volně ležící balvany" (viz Petr Mücke: Kunětické družstvo. Východočeský sborník historický 14, 2007, s. 147).
Kvůli tomu dokonce rezignoval na funkci a ukončil členství v Muzejním spolku Václav Diviš Čistecký (1839-1934), a to na protest proti usnesení spolkového výboru ze dne 18. 9. 1921, neboť "povolil Okresní správě pardubické další libovolné užívání dalšího odkrytého lomu byť jen na úpatí Hory a rozvážení získaného štěrku po silnicích okolních, ať jen za poplatek k uhražení oprav ha Hradě určených. Připomíná nám maně loupežné hospodářství předešlých majitelů, jehož se my vlastníci Hory varovati máme, tím spíše, jelikož jsme neúnavně takřka po celý lidský věk ve spolku s mnoha vůkolními městy, obcemi, samosprávami, ba i vládními korporacemi se starali a snažili domoci se potřebné nápravy. A nyní po tak zajisté že lopotné práci, po všech těch přestálých trampotách a protivenstvích, o nichž nynější generace jen slabou představu si učiniti dovede, - nyní když vlastníme želaného objektu, máme svému vytknutému programu 'Horu zachrániti' se zpronevěřiti? Konečně buďme si i té skutečnosti vědomi, že i svědomí samotného p. Drasche se při prodeji Hory Kunětické hnulo do vší své lítosti nad páchaným barbarstvím místa podmíněnou vložkou v trhové smlouvě jen, aby se Spolek musejní všeho dalšího lámání kamene vystříhal! Tento svého času nezasloužený sarkastický šleh původně nemile se nás dotkl, avšak dnes za panujících poměrů není naší povinností zákaz ten smlouvou stanovený patřičně respektovati?" (viz SOkA Pardubice, NAD 626 Musejní spolek Pardubice 1880-1952, inv. č. 110 Korespondence 1921, karton 4, fol. 93-94) Ostatní členové výboru ale tento protest odmítli, neboť těžba probíhala se souhlasem úřadů. Spolek peníze potřeboval a veřejnosti přijatelné zdůvodnění se našlo...
Baron Dr. Richard Drasche-Wartinberg (1850-1923) mohl mít nepochybně svědomí čisté, neboť dominantní část Kunětické hory (do roku 1848 podle jižních hradeb zříceniny a v letech 1848-1891 v jihozápadní části kopce v místě dnešního parkoviště) vytěžil stát pro stavby železničních tratí a silnic, přičemž šlechtic se zasloužil (po zrušení dřívějšího vyvlastnění a vrácení vytěžených lomů do majetku panství Pardubice koncem roku 1891) o první smluvně zajištěný zákaz lámání kamene pod troskami Kunětické hory k její záchraně pro budoucí generace a osobně zaplatil rozdíl mezi komerční cenou pořizovací a nekomerční cenou prodejní.