#06. činnosti výdělečné

Hlavní výdělečnou činností barona Dr. Richarda Drasche-Wartinberg nebyla kontroverzní těžba kamene z kopce pod zříceninou hradu Kunětická hora, jak naznačoval jeho negativní mediální obraz, dlouhodobě vytvářený vlasteneckými aktivisty Muzejního spolku (1880) v denním tisku. V říjnu 1901 mu dokonce věnovali posměšnou básničku (viz Pardubický perník, ročník VII, 26. 10. 1901, s. 3):

U Kunětické Hory.
Aby dávné české slávy
mocněji plál v tobě plamen:
proto Němec - cizák dravý -
trhá s těla Tvého - kámen.

Protože majitel velkostatku zdědil po otci Heindrichu Drasche-Wartinberg v Rakousku rozsáhlé průmyslové impérium cihelen a dolů, které zaměstnávalo tisíce dělníků, byl i v Čechách vnímán jako velkoprůmyslník.

Právě proto veřejnost uvěřila mediálně vytvářenému obrazu bezohledné těžby kamene pod troskami starobylé Kunětické hory rakouským velkoprůmyslníkem, i když na Pardubicku žádné průmyslové podnikání nerozvíjel a ani se nijak nepodílel na trendu nově vznikajících továren. Rozsáhlý a dosud podrobně neprozkoumaný archiv Pardubického velkostatku z přelomu 19. a 20. století přináší nová fakta, se kterými se dosavadní bádání v rámci běžně tradovaného úhlu pohledu (paradigma), že s novým majitelem, vídeňským průmyslníkem, "začala masívní těžba kamene, která hradní stavbu naprosto ignorovala" (viz Miloš Jiroušek: Kunětická hora od středověku po současnost. Národní památkový ústav 2021, s. 24), nevypořádalo:

  1. připomeňme svědectví o stavu Kunětické hory z její návštěvy v roce 1847 (byla ještě majetkem české královské komory v Praze), které zapsal František Alexandr Heber (1815-1849). Tehdy již z 1., 2., 3. i 4. brány zbyla jenom torza, z 5. brány díry ve zdivu, 6. brána neměla střechu, stav zbytků hradního paláce i kaple byl nevalný, lom pohltil opevnění jižní strany hradu... Svědectví končí konstatováním, že pokud bude těžba pokračovat jako dosud, hrad se do padesáti let zřítí (viz F. A. Heber: Böhmischens Burgen, díl VI., Praha 1849, s. 151-200). Je proto nezpochybnitelné, že naprostou většinu hrůzostrašně vypadajícího lomu odtěžili jeho dřívější vlastníci za dobu několika staletí před rokem 1881, ve kterém ho koupil Dr. Richard Drasche-Wartinberg, avšak na rozdíl od něj neměli pověst průmyslových magnátů a nikdo proti nim nevedl štvavou mediální kampaň. Tu spustila nechtěná událost v roce 1884, za kterou zřejmě baron Drasche nemohl: "O Kunětické Hoře psali jsme již tolik a tolikráte - však marně. Co jsme věstili, to dnes jest skutkem. Minulý pátek (dne 5. září) sesula se ohromná část i se zdivem dolů. Ač stalo se sesutí  o 10. hodině dopoledne, přece nepřihodilo se žádné neštěstí, jelikož nebyl nikdo v lomu. Nebohá Horo Kunětická, jak dlouho tě ještě zváti budeme "Horou"? Dlouho asi ne, neboť v brzku srovnána budeš se zemí a prach tvůj roznesen bude na kolech po krajině. Škoda tě, vzácná památko, a hanba tvým prznitelům!" (viz noviny Pernštýn, ročník V., 13. 9. 1884). Další podrobnosti byly zveřejněny po 8 letech: "Dne 5. září 1884 sesula se valná část skály a hradu samého s tak prudkým lomozem, že detonaci na hodiny cesty bylo slyšeti, a kotouče prachu, ač mírný deštík zemi zvlažil, za dlouhý čas celou Hůru zahalovaly. Očitý svědek této katastrofy vypravuje o podivném pudu sebezachování u ptactva. Pozoroval, že pojednou z rozsedlin skalních s děsným křikem jako by tajemnou mocí vyplašena všecka ptáčata do výše vyletěla, a ač na hoře a skalách ničeho pozorovati nebylo, v několika málo okamžicích skály trhati a s pekelným rachotem dolů řítiti se počaly" (viz Antonín Kopecký: Kunětická hora. Českým krajem, sešit 4, vyd. Klub českých turistů, Praha 1892, s. 47). I toto svědectví potvrzuje, že sesuv skály způsobily nepříznivé vlivy střídajícího se počasí (v létě horko, v zimě mráz, v den sesuvu pršelo) a dlouhodobé geostatické napětí nad hlubokým podkopem, který evidentně nevytěžil Drasche, ale dřívější majitelé lomu. V místě, kde z rozhodnutí tohoto vystudovaného a v oboru uznávaného geologa těžba neprobíhala a které bylo na Situačním plánu ze dne 20. 6. 1905 (viz níže) označeno písmeny "b b b" jako "opuštěné lomy". Proto nedošlo ke zranění ani úmrtí, protože v opuštěném lomu se nepracovalo (událost se stala v pátek v 10 hodin dopoledne). Snímek pardubického typografa Bedřicha Brixe z roku 1897, ukazuje obrovskou zásobu náhle uvolněného materiálu ještě 13 let po sesuvu (viz Bedřich Skrbek: Hora Kunětická. In: Časopis společnosti přátel starožitností českých v Praze, 1898, s. 74):

    Kunětická hora v roce 1897 po sesuvu 1884

    "Dne 5. září 1884 se následkem hlubokého podkopu, sahajícího až pod samé zdi budov na nádvoří, na jihozápadní straně hradu sesunula velká část skály a strhla s sebou ohradní zeď s budovami přiléhajícími k čeledníku. Ačkoliv tato událost způsobila na památce nenávratnou škodu, měla pro hrad také jeden pozitivní důsledek – upoutala rozhodujícím způsobem pozornost pardubického Muzejního spolku, který se od roku 1885 začal otázkou záchrany hradu usilovně zabývat" (viz Petr Mücke: Kunětické družstvo. Historie záchrany významné přírodní a kulturní památky. In: Východočeský sborník historický 14, 2007, s. 144-145). Ačkoliv Bedřich Skrbek v roce 1898 uvedl, že "deputace a žádosti v té příčině působící tehdy špatně pochodily", v archívu velkostatku pro toto tvrzení nejsou jakékoli důkazy. Pokračoval líčením nátlakové kampaně, kterou zorganizoval nový výbor Muzejního spolku, zvolený 2. 6. 1886: "Především rozeslány přípisy k samosprávným korporacím obecním i okresním do všech měst ve východních Čechách, aby zaslaly muzejnímu spolku v Pardubicích vyzvání, aby pečoval o záchranu Hory Kunětické, tak aby byl patrný pro tu věc všeobecný zájem a musejní spolek při svých dalších krocích mohl se oč opírati a jeho kroky měly větší váhy a důrazu" (viz Bedřich Skrbek: Hora Kunětická. In: Časopis společnosti přátel starožitností českých v Praze, 1898, s. 75);
  2. přitom na hrad Kunětická hora bylo již v roce 1754 vydáno úřední demoliční povolení k rozebírání hradních staveb až na úroveň přízemních podlaží (viz Miloš Jiroušek: Kunětická hora od středověku po současnost, Národní památkový ústav 2021, s. 21), neboť byl neobyvatelnou a nefunkční zříceninou bez jakéhokoli praktického využití. Ani přes opakované intervence c. k. konzervátora Františka Schmoranze st. (1814-1902) jeho trosky nezískaly státní památkovou ochranu c. k. Centrální komise pro výzkum a zachování stavebních památek (1850), ačkoli se snažil argumentovat srozumitelně (30. 1. 1894): "Už před mnoha lety rozmlouval v úctě podepsaný s bývalým inspektorem panství panem Vraným o stavu a další údržbě této tak zajímavé zříceniny, přičemž rovněž poznamenal, že je velmi důležité a nezbytné, aby byla tato důležitá historická a vlastenecká památka zachována a nemusela padnout za oběť postupující těžbě kamene. Obdržel jsem odpověď: Vždyť se přece po celou dobu, kdy bylo panství Pardubice státní doménou, kámen v hojné míře lámal. Koupili jsme panství se všemi právy. Proč si stát, když je to tak důležité, zříceninu s celou horou neponechal ve svém vlastnictví a nevyhradil si ji k vlastní dispozici?" (viz kolektiv: František Schmoranz st. a rod Schmoranzů ze Slatiňan, Praha 2020, s.377). V textu zmiňovaný inspektor Josef Vraný byl vrchním správcem velkostatku za bývalého majitele, jenž hrad s dlouhodobě fungujícím lomem nabízel komukoliv již od roku 1863 za 80.000 zl., ale nikdo ho koupit nechtěl (viz František Karel Potěšil: Kunětická hora, 1936, s. 44). Tehdy o Kunětickou horu neměl zájem ani nově založený Muzejní spolek (1880), jehož programové provolání bylo podepsáno přípravným výborem 12. 10. 1879;
  3. až v roce 1881 ho koupil Dr. Richard Drasche-Wartinberg spolu s pardubickým zámkem a celým velkostatkem za 2.020.000 zl. Jako první byl ochoten zaplatit cenu, kterou prodávající akciová společnost c. k. Rakouský úvěrní ústav pro obchod a průmysl požadovala. Cenu, která neodrážela hodnotu kulturní či památkovou, ale komerční, vyplývající z hodnoty majetku získaného v roce 1863 v dražbě k úhradě státních dluhů české královské komory;
  4. protože Drasche byl vystudovaným geologem a doktorem filozofie, z vlastního rozhodnutí "dal ihned po koupi velkostatku v zájmu zachování Kunětické zříceniny všude tam lámání kamene zastaviti, kde by snad lamačskou prací hrad byl ohrožen a označil také podrobně sám hraniční čáru, až pokud může správa velkostatku při lámání kamene pokročiti, aniž by hrad poškodila". Tato hranice byla později ověřena dalšími odborníky při komisionálním shlédnutí Kunětického lomu za svolení správy velkostatku dne 20. 6. 1905, přičemž na Situačním plánu byla jihozápadní hranice označena písmeny "b b b" a potvrzena jako "opuštěné lomy" (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 626 Lom na Kunětické hoře 1891-1912, karton 3, fol. 57, 108). Pokud by se v tomto prostoru v posledních letech těžilo, tato komise i opakované kontroly pozdější by to nepochybně zjistily;

    Plán lomu na Kunětické hoře

  5. jako pokračovatel někdejšího Pardubického panství měl velkostatek rozsáhlou regionální působnost s velkou daňovou povinností, a proto měl i zvláštní postavení a odpovědnost vůči státu (c. k. okresním hejtmanstvím) i novým institucím voleného charakteru (obecní a okresní zastupitelstva) na tomto území. Jejich úkolem bylo mimo jiné udržování veřejných cest, a tak správa velkostatku byla pod stálým tlakem opakujících se objednávek štěrku a kamene, kterým těžko mohla nevyhovět! Okresní výbor Holice například v průběhu roku 1886 postupně vystavil desítky objednávek, ke kterým současně přikládal i peníze k jejich úhradě (viz např. SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 2102 Korespondence [1872-] 1886 [-1887], karton 1029);

    Objednávka štěrku

  6. součástí tohoto tlaku na levné dodávky kamene a štěrku pro potřeby veřejných staveb bylo i oficiálně okresním zastupitelstvem schválené vyvlastnění soukromého lomu (28. 12. 1896), pokud by snad velkostatek podlehl tlaku aktivistů a produkci štěrku zastavil. Protože správa velkostatku se k dalším dodávkám štěrku smluvně zavázala, od schváleného vyvlastnění lomu a další těžby v režii okresního úřadu bylo upuštěno (viz Bedřich Skrbek: Hora Kunětická. In: Časopis společnosti přátel starožitností českých v Praze, 1898, s. 94-95);
  7. majitel velkostatku se pyšnil titulem "svobodný pán" (Freiherr), který ho řadil mezi vládnoucí šlechtu, jež byla součástí státní moci Rakousko-Uherské monarchie (1867-1918), a tak důsledně hájil práva vyplývající z jeho společenského postavení a majetku, zapsaného jako "svobodný statek" v zemských deskách Království českého (viz Luboš Páťal: Česká šlechta ve II. polovině 19. století. Šlechtický velkostatek v Čechách na přelomu věků... Univerzita Karlova, Praha 2013, s. 56), přičemž bylo pro něj nepřijatelné podlehnout jakémukoli nátlaku jakýchsi aktivistů, zvlášť když se o něm veřejně vyjadřovali zcela nepatřičně: "Nyní zbývá již jen jediný ničitel Hory Kunětické - majetník baron Drasche sám" (viz Bedřich Skrbek: Hora Kunětická. In: Časopis společnosti přátel starožitností českých v Praze, 1898, s. 96). Jeho tajemník například na dopis Muzejního spolku v Pardubicích ze dne 11. 11. 1906 odpověděl zcela jasně: "Také vyslovené přání slavného výboru, Kunětickou zříceninu na útraty Muzejního spolku v dobrém stavu moci udržovati, jest beze vší vyhlídky, neboť jak známe mínění našeho pana majitele velkostatku, nedovolí týž nikdy, aby od kohokoliv a na číkoliv účet stavební úpravy za jakýmkoliv účelem byly předsevzaty a jistě by týž každé podobné podniknutí co zasahování do svých soukromých práv považoval a oproti němu patřičně vystoupil" (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 626 Lom na Kunětické hoře 1891-1912, karton 3, fol. 109);
  8. jeho velkostatek neprovozoval těžbu kamene průmyslovým či živnostenským způsobem, jak veřejnosti falešně předestírali aktivisté, ale pouze jako doplňkovou činnost při polním hospodářství, ke které dokonce v tomto malém rozsahu podle tehdy platných zákonů nebylo třeba úředního povolení ani koncese. A proto c. k. místodržitelství v Praze dne 23. 12. 1911 zrušilo pro nezákonnost nález c. k. okresního hejtmanství v Pardubicích z 27. 11. 1911, které pod vlivem mediální kampaně proti těžbě protiprávně odsoudilo vrchního správce velkostatku Otakara Korselta za provozování lomu bez licence pokutou 100 K či k desetidennímu vězení. Do tohoto správního řízení byla nabídnuta řada důkazů, z nichž se dozvídáme, že zaměstnání 2-5 dělníků v lomu nebylo trvalé a nepřetržité, nýbrž vykonávali pro velkostatek i jiné práce, zejména při kácení a sázení stromů v lesním hospodaření. V roce 1912 byli na tyto činnosti zaměstnáni František Drahorád, Václav Kamenický, František Kolman, Josef Křemen, Josef Pánek a František Prorok. Za práci v lese i v lomu, za sekání luk a opravy telefonního vedení a plotů byli honorováni podle dohodnutého ceníku ze dne 8. 1. 1912 (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 626 Lom na Kunětické hoře 1891-1912, karton 3, fol. 17);

    Kunětický lom - dělníci

  9. velkostatek dodržoval hranice lomu podle protokolu z 20. 6. 1905, které byly dohodnuty komisionálně s c. k. okresním hejtmanstvím v Pardubicích, což rozsah těžby značně omezovalo, a proto tehdy "celková roční výroba v tomto lomu obnáší asi 350 kub. sáhů kamene a asi 100 kub. sáhů štěrku", jak lze doložit účetnictvím. Protože produkce kamene často nestačila ani k pokrytí vlastní spotřeby velkostatku, byl ho sám nucen kupovat z cizích lomů (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 626 Lom na Kunětické hoře 1891-1912, karton 3, fol. 6-7), jako například v srpnu 1885 až z Kutné Hory (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 2101 Korespondence [1871-] 1885 [-1886], karton 1026);

    Dodávka kamene z Kutné hory

  10. nejpřesnější informace o hospodaření velkostatku obsahuje jeho podrobné účetnictví. Dokazuje mimo jiné, že produkce štěrku a kamene vyjádřená tržbami z jejich prodeje většinou nedosahovala ani 10% dílčích příjmů velkostatku, zachycených v hlavních knihách důchodu (pravidelných výnosů z majetku), v nichž ale nejsou největší samostatně evidované tržby z lesnictví, rybářství a zemědělství (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, upřesnění v tabulce):

    RokDílčí tržbyTržby z lomuNáklady lomuZisk lomuZdroj informace
    7-12/188176.815,44 zl.11.255,73 zl.6.624,03 zl.4.631,70 zl.inv. č. 2326, ukn 616, s. 14, 26, 38
    1882236.326,54 zl.20.438,82 zl.11.702,15 zl.8.736,67 zl.inv. č. 2327, ukn 617, s. 21, 39, 63
    1883235.234,32 zl.29.812,20 zl.15.513,15 zl.14.299,05 zl.inv. č. 2328, ukn 618, s. 21, 43, 66
    1884242.787,22 zl.23.516,55 zl.14.334,65 zl.9.181,90 zl.inv. č. 2329, ukn 619, s. 25, 47, 71
    1885258.273,73 zl.17.731,22 zl.9.757,55 zl.7.973,67 zl.inv. č. 2330, ukn 620, s. 29, 47, 95
    1886325.181,04 zl.13.659,35 zl.8.195,40 zl.5.463,95 zl.inv. č. 2331, ukn 621, s. 30, 48, 106
    1887246.345,60 zl.12.801,68 zl.7.980,73 zl.4.820,95 zl.inv. č. 2332, ukn 622, s. 29, 47, 109
    1888243.367,36 zl.12.765,52 zl.5.959,71 zl.6.805,81 zl.inv. č. 2333, ukn 623, s. 29, 47, 109
    1889269.862,24 zl.15.275,42 zl.7.943,60 zl.7.331,82 zl.inv. č. 2334, ukn 624, s. 29, 47, 117
    1890279.078,74 zl.13.443,64 zl.7.498,16 zl.5.945,48 zl.inv. č. 2335, ukn 625, s. 29, 47, 120
    1891355.356,34 zl.13.005,32 zl.8.422,78 zl.4.582,54 zl.inv. č. 2336, ukn 626, s. 30, 47, 120
    1892253.525,51 zl.10.399,46 zl.4.735,10 zl.5.664,36 zl.inv. č. 2337, ukn 627, s. 39, 61, 157
    1893239.682,43 zl.13.841,98 zl.8.401,37 zl.5.440,61 zl.inv. č. 2338, ukn 628, s. 43, 66, 163
    1894232.416,00 zl.17.076,41 zl.9.906,60 zl.7.169,81 zl.inv. č. 2339, ukn 629, s. 41, 63, 139
    1895252.804,88 zl.20.335,99 zl.10.426,83 zl.9.909,16 zl.inv. č. 2340, ukn 630, s. 41, 63, 140
    1896254.903,88 zl.23.589,65 zl.11.834,78 zl.11.754,87 zl.inv. č. 2341, ukn 631, s. 39, 61, 140
    1897235.162,74 zl.21.210,05 zl.10.317,47 zl.10.892,58 zl. inv. č. 2342, ukn 632, s. 34, 55, 129
    1898263.351,22 zl.18.678,05 zl.9.703,24 zl.8.974,81 zl.inv. č. 2343, ukn 633, s. 32, 54, 133
    1899232.831,65 zl.12.377,15 zl.6.753,10 zl.5.624,05 zl.inv. č. 2344, ukn 634, s. 35, 54, 140
    Dne 31. 12. 1899 skončilo přechodné období měnové reformy z 2. 8. 1892, kdy vznikla rakousko-uherská koruna jako polovina zlatého, a tak od Nového roku velkostatek vedl účetnictví v kurzu 1 zl. = 2 K. Pro porovnání si následující čísla račte vydělit 2.
    1900519.514,68 K.21.124,80 K.11.256,97 K.9.867,83 K.inv. č. 2345, ukn 635, s. 35, 54, 140
    1901
    469.785,82 K.
    15.180,70 K.
    8.393,51 K.
    6.787,19 K.
    inv. č. 2346, ukn 636, s. 35, 54, 141
    1902
    671.717,34 K.
    11.918,80 K.
    5.966,84 K.
    5.951,96 K.
    inv. č. 2347, ukn 637, s. 34, 55, 148
    1903
    545.827,31 K.
    11.236,29 K.
    5.868,37 K.
    5.367,92 K.
    inv. č. 2348, ukn 638, s. 35, 54, 143
    1904
    542.226,26 K.
    18.123,90 K.
    8.081,97 K.
    10.041,93 K.
    inv. č. 2349, ukn 639, s. 35, 54, 143
    1905
    909.808,65 K.
    7.970,50 K.
    4.584,24 K.
    3.386,26 K.
    inv. č. 2350, ukn 640, s. 36, 55, 144

Zatímco v letech 1883-1892 měla těžba v lomu klesající trend, od roku 1892 do 1896 naopak stoupala, což vyjadřuje každoroční růst tržeb z prodeje štěrku a kamene (přičemž zdaleka nedosáhla na nejvyšší z roku 1883), a od roku 1896 se zase trend obrátil. Z dochovaných deníků lomu na Kunětické hoře v SOA Zámrsk ukn 1280-1283 ještě porovnáme objem těžby v letech 1863-1882 (za dřívějšího majitele lomu).

V Rakousku byl velkoprůmyslníkem, v Čechách šlechticem na Pardubickém panství

Zrušení poddanství přineslo zásadní změny nejenom do života venkovského obyvatelstva, ale i šlechty: z vladaře se stal hospodář. Z dřívějšího panství vznikl šlechtický velkostatek, nástroj moderního podnikání.  Nahrazení trojpolního systému střídavým, moderní metody hnojení, zavedení mechanizace, plánovitý chov dobytka a racionální využití pracovní síly vedlo k pronikavému zvýšení výnosů. Růst urbanizace a budování nových dopravních cest (zvláště železnice) zlepšilo podmínky odbytu a umožnilo výrobu orientovat na trh. "Aristokrat poloviny 19. století již není kavalír, obdivovaný pro svou společenskou obratnost, ale velkostatkář, zběhlý v ekonomických a právních vědách, oceňovaný díky svým úspěchům v hospodaření a výkonům v prestižních sférách, doposud vyhrazených pouze příslušníkům měšťanských vrstev. S měšťanskými velkokapitalisty navazuje šlechtický podnikatel úzké styky, jimž správní rady bank, železnic a průmyslových podniků dávají pevnou bázi" (viz Jindřich Vybíral: Století dědiců a zakladatelů. Architektura jižních Čech v období historismu. Nakladatelství Argo, 1999, s. 67). Prototypem nového aristokrata v jižních Čechách byl Johann Adolf ze Schwarzenbergu (1799-1888), majitel Hluboké nad Vltavou, který mimo jiné rozšiřoval rybniční hospodářství, prováděl meliorace a reformoval lesnictví. Společně s dalšími aristokraty (knížaty Fürstenbergem a Ausperspergem a hrabětem Chotkem) a s třemi bankéři (S. M. Rotschildem, L. Lämelem a L. Haberem) založil v roce 1855 c. k. Rakouský úvěrní ústav pro obchod a průmysl, a předsedal jeho správní radě (viz Jindřich Vybíral: Století dědiců a zakladatelů. Architektura jižních Čech v období historismu. Nakladatelství Argo, 1999, s. 68). Právě tato bankovní instituce v roce 1863 vydražila Pardubický velkostatek, jehož následujícím majitelem se od 18. 6. 1881 stal Dr. Richard Drasche-Wartinberg (1850-1923).

Inspiroval se jihočeskými reformami Johanna Adolfa ze Schwarzenbergu?

Tak jako v dřívějších letech, i po změně majitele v roce 1881 posílala správa Pardubického velkostatku do jeho generálního ředitelství ve Vídni pravidelné měsíční zprávy, které měly stálou strukturu kapitol a přinášely informace nejenom o aktuálním stavu hospodaření, ale i o všech důležitých událostech. Některé byly ve státním archívu vyčleněny do samostatných kartonů (viz např. SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 1466 Měsíční zprávy 1883, karton 462), jiné zůstaly ukryty mezi ostatní korespondencí (viz např. SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 2102 Korespondence 1886, karton 1032).

Koncem 19. století publikovaný přehled výdělečné činnosti Dr. Richarda Drasche-Wartinberg na Pardubicku přináší statistický soupis majetku z roku 1894, který u pardubického velkostatku uvádí celkem 6.473 ha pozemků a jako hlavní připomíná výnosy z prodeje dříví, ryb, zvěře, obilí, cukrovky, prosa, brambor, 300 ks vykrmeného dobytka, 12.000 hl piva a 1.400 hl lihu. Drobné výnosy z doplňkové těžby kamene a štěrku v lomu na Kunětické hoře nestály ani za zmínku. Dosáhl čistého katastrálního výnosu 53.114 zl., na pozemkové dani zaplatil 12.056 zl. 88 kr., za nemovitosti r. 1881 zaplatil 2 miliony zl.

Pivovar v Semíně baron pronajal Aloisu Gočárovi, pivovar v Pardubicích Antonínu Chladovi, poplužní dvůr Ždánice Janu Novákovi, semtínský dvůr Františkovi Římskému, dvůr v Pardubicích Jakubu Winternitzovi, pozemky v Nemošicích a Měticich Janu Veselému. Pouze dvůr v Hrobicích (vybudovaný v roce 1886) měl ve vlastní režii.

Nejdůležitější "P. T. páni úředníci" velkostatku: Otakar Korselt (zplnomocněný vrchní správce), Karel Šimon (tajemník), Josef Ortner (důchodní), Antonín Ludvík (účetní), Heřman Alkier (pojezdný v Hrobicích), Bohdan Svoboda (kancelista), Karel Sommer (pojezdný v Hrobicích), Václav Kalivoda (nadlesní), Jan Jenek (lesní ve Vejrově), Josef Jelínek (lesní v Semíně), Josef Vacek (lesní ve Stéblové), František Brandeis (lesní v Čeperce), Karel Tater (lesní v Koloději), Josef Horák (lesní kontrolor), Josef Pittner (lesní v Rábech), 1 podlesný, 10 hajných a vinopal v Hrobicích Josef Šimák (viz Hynek Tittl: Schematismus velkostatků v království Českém, 1894, s. 187-188).

V roce 1902 dosáhl výnosů z pronájmů a prodeje 600-800 q pšenice, 2.500 q žita, 300 q ječmene, 400 q ovsa, 350 q kaprů, 15 q ševců, 800 bažantů, 3.000 zajíců a dříví všeho druhu. Ani v tomto soupisu nejsou malé výnosy z těžby štěrku a kamene zmíněny. Dosáhl čistého katastrálního výnosu 109.831 K 38 h, na pozemkové dani zaplatil 24.931 K 80 h (čistý výnos i daň se moc nezměnily, neboť po měnové reformě 2. 8. 1892 vznikla rakousko-uherská koruna jako polovina předchozího zlatého). Jako management jsou uvedeni Otakar Korselt (vrchní správce panství), Josef Ortner (důchodní), Josef Frencl (tajemník vrchní správy), Václav Fabian (lesní kontrolor), Antonín Ludvík (účetní), Leopold Svoboda (kancelista), Josef Horák (porybný), Heřman Alkier (pojezdný v Hrobicích), Václav Beran (hosp. adjunkt v Hrobicích), Josef Šimák (vinopalník v Hrobicích), František Brandeis (lesní v Semíně), Jan Jenek (lesní ve Vejrově), Josef Vacek (lesní ve Stéblové), Karel Tater (lesní v Kolodějích), Josef Jelínek (lesní v Písku u Pardubic), Josef Pittner (lesní strážce v Čeperce). Z přehledu vyplývá, že Dr. Richard Drasche-Wartinberg místo svého tajemníka Karla Šimona pověřil tajemníka vrchní správy Josefa Frencla (viz Hynek Tittl: Schematismus a statistika statků velkých a rustikálních v Království českém, Praha 1902, s. 101-102).

Od února 1902 pak tajemníka Josefa Frencla nahradil Josef Benáček (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 2347 Hlavní kniha účetnictví 1902, kniha 637, s. 58-59), přičemž v roce 1911 správu velkostatku na území Pardubic zajišťovali: Otakar Korselt (vrchní správce), Antonín Ludvík (důchodní), Josef Benáček (tajemník), Jan Chudoba (nadlesní), Oskar Schildr (lesní účetní), Theodor Svoboda (kancelista), Antonín Hájek (adjunkt), Josef Hulata (úředník), Rudolf Mazač (úředník) a kreslič Karel Kolínský (viz František Karel Potěšil: Adresář města Pardubic, 1911, s. 228).

Tajemník Josef Benáček (narozen 1878 v Třebíči na Vysočině, zemřel 1945 Žemberovcích na jižním Slovensku) měl 5 dětí (2 syny a 3 dcery) a s manželkou Marií bydlel v Lovčím zámečku v Rábech od jara do podzimu (tehdy tam z Vídně přijížděl i baron Drasche), na zimu se  stěhovali do areálu zámku v Pardubicích. Podle pamětníků "dědeček Josef byl hrdý český patriot a schopný hospodář. Barona Drasche si vážil pro jeho pochopení pro zvelebování Pardubic a Pardubicka. Proto při něm stál i v r. 1919-21. Žádný podíl na zbytkových statcích po Draschem nezískal a Pardubicko opustil. Od r. 1922 začal úspěšně hospodařit na Slovensku" (viz korespondence s jeho vnukem Vladimírem Benáčkem z 8. 1. 2014 a 1. 1. 2023).

Nadlesní Jan Chudoba vykonával správu rybničního hospodářství a polesí. Narodil se 28. 2. 1880 v Dědicích (okres Vyškov), dne 5. 6. 1909 se oženil v Olomouci (jméno manželky neznáme, narodila se 15. 5. 1882 v Přerově). V přihlášce k penzijnímu pojištění z 26. 10. 1921 uvedl roční požitky 21.848 Kč (viz SOA Zámrsk, NAD 377 Velkostatek Pardubice 1494-1952, inv. č. 2139 Koupě velkostatku 1921-1927, udržování budov a inventáře 1920-1928, karton 1170  ???????? ověřit).

Lesním správcem rábského polesí byl v letech 1873-1882 lesní Josef Jenek a od roku 1895 Ferdinand Witurka, který bydlel v myslivně v Hradišti na Písku (dnes Restaurace U Nouzů) a jenž zůstal ve funkci i po změně majitele až do 1. 9. 1929 (viz SOkA Pardubice, NAD 1596 Lesní dohlédací úřad Pardubice 1874-1960, inv. č. 159 Velkostatek Ráby, karton 17).

V archivu Národního technického muzea (sign. D2/4, karton 6) se nalézá "Rozpočet pro ředitelství panství svobodného pána Drasche von Wartinberg v Pardubicích" ze dne 6. 1. 1909 (viz Jan Klepl - Eva Čakrtová: Ringhofferové František a Hanuš 1771 - 1939. Prozatímní inventární seznam, Praha 1940, 1951 a 1956).

Nejbarvitější představu o velkostatku si můžeme udělat z odborné recenze pavilonu pro lesnictví, rybářství a myslivost na slavné Východočeské výstavě, která se v Pardubicích konala od 25. 7. do 28. 9. 1903. Byla do té doby největší výstavní akcí v českých zemích mimo Prahu. Vystavovalo na ní více než 1.100 vystavovatelů, za dva měsíce ji shlédlo přes 200 tisíc návštěvníků (viz Jan Řeháček: 110. výročí Východočeské výstavy v Pardubicích. Sezemice, 2012, s. 3). Časopis Lovecký obzor zaujalo, že "po zadní stěně pavillonu připevnila správa velkostatku Pardubického výřezky nádorů na různých kmenech a znetvořeniny jich, znázornění přírůstku arithmeticko-středních kmenů různých dřevin z porostů stejného stáří a různých bonit, sítě rybářské s kesery atd. O malinko dále nalézá se rybníček a přístroj při něm k shánění ryb, též akvárium s rybami a posléze malá obůrka, v níž koroptve a párek amerických bažantů se popelí a srnče vesele se probíhá. V jiné části této ohrady měl sice býti umístěn též krásný jelen s laní, ale král lesů nesnesl dlouho obdiv a chválu návštěvníků výstavy a přesadiv drátěný plot, přeploval řeku a dále k lesům ubíhal, zlomiv si při tom vaz. Z klece při oboře vystrkují bílé hlavičky roztomilé fretky" (viz Lovecký obzor, vydavatel Josef V. Rozmara, roč. IV, 1903, č. 11, s. 85).

Východočeská výstava 1903 - Lesnický pavilon

Po připomenutí exponátů jiných vystavovatelů uvnitř budovy recenzent uvádí: "Na to následuje bohatá kolekce velkostatku Pardubického, svob. pána Drasche-ho z Wartinbergů. Pozornost poutají hlavně: sbírka lesních semen, přístroj ku zkoušení jich klíčivosti, herbář, sbírka dřevin, brouků, pak motýlů se zvláštním oddílem mnišek, mnohé přístroje měřičské (na př. úhel ordinátní, pomůcka k rychlému postavení měřičského stolku nad určitým bodem v přírodě), posuzovací udavatel vzdálenosti, přehledná mapa velkostatku z r. 1780, hospodářské rozvrhy, hospodářské a porostné mapy lesní (zhotovené pomocí světlotisku a kolorovány způsobem stříkacím, čímž docílena úspora času), výtah z pamětní knihy vrchnostenského úřadu, meteorologická pozorování, seznam odstřelené zvěře, dvojité kartáče pro natírání lesních sazenic  na ochranu proti zvěři, plán lovčího domu na Hoře Kunětické atd. Mnohé parůžky a vycpané ptactvo ovšem též neschází; při zemi pak zříti obrovskou vycpanou vydru, zajisté bývalého škůdce proslulého rybničního hospodářství velkostatku barona Drasche-ho. Z odboru tohoto představen vývin lína a kapra v prvním roce, vystaveny obrázky nižších ústrojenců za potravu rybám sloužící, znázorněno zkoumání vody k zjištění množství planktonu v rybnících, podány ukázky příručních vah na ryby, teploměr pro třecí rybníky a j. v. Jak umí čáp lapati ryby, dokazoval jeden kapr (21 cm dlouhý a 6 cm široký), kterýž se třemi jinými vyňat byl z volete čápa, letos zastřeleného" (viz Lovecký obzor, vydavatel Josef V. Rozmara, roč. IV, 1903, č. 11, s. 86).

Závěrem jako součást doprovodného programu výstavy odborný časopis zmiňuje sjezd lesníků, pro něž "dne 8. září konána byla prohlídka města, a jeho památností, návštěva městského musea v zámku barona Drasche-ho, kdysi sídlo mocných Pernštýnů, pak prohlídka výstavy školské a umělecké ve školách umístěné a posléze návštěva výstavy pravé u Chrudimky. Ve středu dne 9. září pořádána vycházka do revíru Vejrova velkostatku Pardubického, kdež prohlédnuty vzorně pěstěné a zařízené porosty, jakož i hovořeno o tom, jak by v směru takovém pokračováno býti mohlo" (viz Lovecký obzor, vydavatel Josef V. Rozmara, roč. IV, 1903, č. 11, s. 87).

Protože z velkolepé rybniční soustavy doby Pernštejnů zůstalo v 19. století jenom torzo, Dr. Richard Drasche-Wartinberg se pokusil rybniční soustavu vzkřísit: "Došlo k opětovnému napouštění rybníků a zvýšení spotřeby vody. Tím se však baron Drasche dostal do konfliktu s mlynáři, neboť se zastavovaly mlýny. Spor byl vyřešen prohloubením kanálu v místě jeho odbočení z Labe mladým stavitelem Františkem Santrůčkem. Úpravou byl docílen větší průtok vody" (viz Petr Borovec: Historie a současnost podnikání na Pardubicku. Žehušice 2007, s. 18-19).

Také Státní pozemkový úřad v roce 1921 potvrdil, že šlechtic na rozsáhlém majetku podnikal pozitivně: "snažil se zlepšiti velkostatek tím, že provedl v letech 1885-1900 odvodnění pozemků bývalých rybníků v katastru mětickém a nemošickém, zřízením odpadů a drenáže trubkové. Podobně provedl Drasche odvodnění větších komplexů pozemků u dvorů Hrobic a Ždánic a melioraci velkých ploch lučních zejména louky Žernovské, Zástavy, Bříství a Na půlových, které přeměnil v louky zavodňovací. Na sterilních neplodných půdách, po vypuštění rybníků vysazeny byly porosty luční, kterýmžto způsobem byla nově zalesněna plocha ca 300 ha pozemků" (viz Provedení pozemkové reformy na velkostatcích..., vydal Státní pozemkový úřad, 1921, s. 14).

Autorizovaný lesní hospodář Bedřich Matějček byl podobného názoru: Dr. Richardovi Drasche-Wartinberg coby "novému majiteli nutno právem přiznati, že jako milovník přírody a zvěře investoval do koupeného objektu značný peníz. Zařídil moderní rybníkářství, postavil lihovary, méně plodné pozemky po bývalých rybnících zalesnil a výkupem okolních pozemků velkostatek na mnohých místech arondoval. Zařídil řádné lukařství i četné meliorace. Jako pravý myslivec založil velkou oboru ve Stéblové" (viz SOkA Pardubice, NAD 1596 Lesní dohlédací úřad Pardubice 1874-1960, inv. č. 159 Velkostatek Ráby, karton 17).

Luděk Šorm


Pokud máte jakékoliv náměty, připomínky, fotografie, vzpomínky nebo jiné archivní materiály k textu připravované publikace, prosíme, kontaktuje nás na níže uvedené adrese. Děkujeme.

KRÁLOVSTVÍ PERNÍKU, z. s.
V Perníkové chaloupce č. p. 38
533 52 Ráby u Pardubic
Czech Republic
spravce@kralovstvi.cz
(+420) 602 413 134