Návrat na hlavní stranu

Dolní (dříve Tillův) mlýn a bývalá úzkorozchodná dráha

Historie dnešního Dolního mlýna, který byl svého času největším na Kravařsku začíná roku 1692, kdy Rudolf Christoph hrabě z Witten nechal postavit severně od obce u řeky Odry nový panský mlýn. Ještě v témže roce tento "Nový rybniční mlýn" odkoupil Thomas Till (či Tiel?) z Nového Jičína za 300 zlatých rýnských a mlecí povinnost pro poddané. V majetku rodiny Tillů již mlýn zůstal. V roce 1844 byl mlýn rozšířen o pekárnu a po dvou letech byl instalován parní stroj o výkonu 25 k (asi 18,4 kW), snad první v okolí. Zvyšující se provoz v mlýně později vyžadoval spolehlivé a výkonné spojení s nádražím v Suchdole nad Odrou. Majitel zvolil variantu postavit úzkorozchodnou dráhu s animálním provozem. Dráha o rozchodu 710 mm byla postavena roku 1872 v délce 4,05 km. Vycházela ze mlýna při levé straně silnice (dnešní vzrostlá alej), vedla k rozcestí, kde uhnula vlevo (mezi dnešními břízkami před zastávkou autobusu) obloukem na vlastní most přes řeku Odru. Po 50m překřížila silnici do Mankovic a sestoupila pod inundační most hlavní dráhy v jejím km 229,9. Pokračovala podél ní k okresní silnici u přejezdu a podél silnice vedla až ke skladišti zboží ve stanici Suchdol. Zde se překládalo uhlí a obilí pro mlýn. Od skladiště byla roku 1882 postavena 415m dlouhá odbočka přes silnici do továrny na rybí konzervy firmy Warhanek. Možná tehdy vznikla i odbočka do nových skladů firmy Till u silnice. Pro kotelnu a pekárnu ve mlýně se vozilo ostravské uhlí a levné obilí nakupované až v Haliči. Z mlýna se vozila na nádraží mouka a chleba. Úzkorozchodka používala na veškerý náklad dvouosý nízkostěnný typ se sklopnými bočnicemi, rozvor 1,25m, délka přes spřáhla 3,9m, hmotnost loženého vozu 2,5 tuny. Patrně všech 24 kusů vyrobila firma Schustala v Kopřivnici.

Po drážce se dováželo obilí do prostorných skladů a z těch po povrchovém očištění do obilních sýpek. Tyto byly v roce 1891 významně zvětšeny a sestávaly se tehdy ze šesti velkých skříní z nichž každá mohla pojmout 10 vagónů obilí.Konečné třídění probíhalo na třídiči, loupacím stroji, kartáčovacím stroji, magnetovém stroji a dalších.

Samotné mletí se provádělo částečně na válcových stolicích a částečně pomocí francouzských mlecích kamenů. Vedle toho byla také rok od roku zvětšována a moder-nizována pekárna chleba. Za nového majitele Josefa Tilla mladšího byl v roce 1883 instalován nový parní stroj o výkonu 120 k; ležatý dvouválec od První brněnské strojírny. O rok později přibylo dynamo pro osvětlení a také telefon ze mlýna na nádraží do Suchdolu. Roku 1900 zřídili ve mlýně elektrárnu pro mlýn, úzkorozchodku a odběratele v okolí. Ke staršímu dynamu 11,5 kW/110 Vss (jinde je uváděno 450 V) přistavěl 2x65 kW/500 Vss pro drážku a pro ostatní uživatele 2x220 V. Elektřina byla vyvedena ze mlýna po rolejovém vedení úzkokolejky k rozcestí u Odry, odkud šla jedna samostatná větev do obce Jeseník, a po-úzkokolejce další k nádraží v Suchdole, kde končila ve velké nárazové baterii. Z ní vycházely dvě větve o napětí 220 V pro nádraží a pro Suchdol.

Při elektrizaci úzkorozchodky byla částečně změněna trasa dráhy. Opustil se podjezd pod inundačním mostem u řeky Odry a nová trasa podcházela hlavní trať klenutým podjezdem místní cesty v km 230,1. Vyhnula se tak zaplavovanému území a měla zde vyšší podjezdnou výšku pro trolej, avšak nevýhodné ostré oblouky a stoupání. Trolej na širé trati měla výšku 4 m nad kolejí a v podjezdu jen 3 m. V "Technické zprávě" z roku 1900 je zmíněna i elektrická lokomotiva váhy 3 tuny, rozvor 0,86 m; délka 2,76 m s jedním elektromotorem o 15 k, dovolená rychlost 3 m/s (necelých 11 km/hod.). Pamětníci uvádí v posledních letech provozu dvě různé lokomotivy - malou "nákladní" (nejspíš onu původní) a větší "tramvaj".

Největším stavebním objektem na trati byl most přes Odru se třemi poli o celkové délce 24,5 m.Ještě roku 1922 nechal majitel mlýna postavit nové stejnosměrné vedení (2x220 Vss) přímo přes Odru do obce Mankovice, ale již s výslovným upozorněním, že tato oblast je určena pro soustavnou a všeužitečnou elektrifikaci.Po vybudování elektrárny v Třebovicích v Ostravě v roce 1935 bylo také postaveno spojovací vedení do Přerova a tím se elektrárna mlýna Till stala nadbytečnou.

V roce 1919 mohl mlýn semlít denně 30 tun obili v kvalitě srovnatelné s nejlepšími mlynářskými výrobky. Zde vyráběný chleba byl vynikající jakosti a byl rozesílán drahou do všech stanic císařské dráhy.

Kombinovaný provoz mlýna, pekárny a elektrárny byl asi až do 30. let úspěšný a výnosný. Po přepojení mlýna a okolí na novou elektrickou síť nestačila již samotná úzká dráha elektrárnu ve mlýně uživit a v roce 1935 byl elektrický provoz do. Suchdola zastaven. Celá dráha byla zrušena a snesena. Jen v Suchdole zůstala část kolejí a na zbytku kolejiště zůstal ruční provoz pro rybárnu Warhanek až do roku 1948. Doprava pro mlýn a pekárnu byla nahrazena automobily.

Posledním majitelům mlýna Hugovi a Hermanu Tillovým se mlýn nepodařilo udržet, přestože byl při elektrifikaci roku 1935 zmodernizován (např. rozšířen o malou pilu). Synové Josefa Tilla mladšího již údajně neměli schopnosti svého otce. Těžko dnes říci, nakolik úpadek mlýna způsobila změna obchodních vztahů a dopravních vazeb po rozpadu Rakousko-uherské monarchie. Něco zavinila hospodářská krize a všeužitečná elektrifikace. V roce 1937 (nebo 1938) poslední Tillové mlýn prodali, říká se také, že jej majitel prohrál v kartách, a odstěhovali se k příbuzným do Vídně.

Nový majitel německé národnosti udržel mlýn v provozu a pozbyl jej až po roce 1945 při odsunu. Následovala celá řada provozovatelů mlýna - Olomoucké mlýny, Moravskoslezské mlýny... Mlýn s vybavením z roku 1935 mlel až do roku 1982, kdy objekty zničil a poškodil požár. Mlýn ve své původní velikosti přestal existovat a dnes je z něj zachována jen menší část. V roce 1982 koupila mlýn společnost DUMAT, s.r.o., dnes veřejná obchodní společnost.

LOKALIZACE

DALŠÍ INFORMACE: http://www.jeseniknadodrou.cz

Typ záznamu: Turistická zajímavost
AKTUALIZACE: Ivana Náplavová org. 56, 24.11.2003 v 16:44 hodin

Copyright 1994-2019 © Luděk Šorm