Archeologické nálezy v Předsíni jeskyně Býčí skála [ Archeologická památka ]

Archeologické nálezy v "Předsíni" jeskyně Býčí skála


Obsah stránky :
  • Nález býčka
  • Nález "Hallstattského pohřbu"
  • Ostatní předěty



V 18. století využíval jeskyně majitel panství kníže Alois z Lichtensteinů k těžbě písku. Dokonce nechal do jeskyně prostřílet pohodlnější nový vchod. Při těžbě a prosívání písku dělníci často nacházeli různé úlomky a zlomky keramiky či kostí. Na tyto nálezy byl upozorněn Dr. Jindřich Wankel, lékař v hutích hraběte Salma a nadšený archeolog amatér.

Pod vlivem nálezů dělníků v Býčí skále začal v roce 1867 podnikat výzkumy v prostoře nazvané Jižní odbočka, která leží asi 75 metrů od vchodu (a jako jedna z mála v přední části jeskyně má částečnou krápníkovou výzdobu). Zde se mu podařilo objevit roku 1867 pozůstatky lidského sídliště z paleolitu.

Opakující se nálezy dělníků v přední části jeskyně, nazývané Předsíň, přilákaly opět Dr. Wankla v roce 1869. V tomto roce zde provedl tři pokusné sondy, a to první u severní stěny, ve vzdálenosti asi 10 metrů od vchodu, druhou také u severní stěny, ve vzdálenosti 34 metrů od vchodu a třetí na nejjižnější úrovni od starého vchodu.

Přestože ve spodní vrstvě objevil různé zvířecí i lidské kosti, železné i zlaté a bronzové předměty a části keramiky, přerušuje práci, neboť považoval Předsíň podle vlastních slov za "skoro úplně prohrabanou" a považoval "za neúnosné promarnit na tuto práci více času a peněz".


Nález býčka
O prázdninách téhož roku zavítali do Předsíně jeskyně bratranci Felklové. Student medicíny Gustav a jeho bratranec Arnošt nalezli v rozryté půdě Předsíně několik kostí (lidská žebra a obratle)a u severní stěny objevili rozrušenou hliněnou nádobu.
Tato keramická nádoba byla zdobena křížícími se rýhami a podle oblouku okraje měla asi 20 centimetrů v průměru. Nádoba byla naplněna spečeným spáleným prosem, ve kterém byla uložena bronzová soška býčka. Při nálezu byl býk upevněn na bělavé kovové destičce, podle různých dohadů stříbrné, která ale odpadla a bohužel už nebyla nalezena.

Bronzová soška je 10,1cm dlouhá a 11,3cm vysoká, má hliněné jádro (viditelné trojúhelníkovým otvorem na spodu břišní části). Na čele a v přední části boků byly vsazeny železné trojúhelníčky a 2 mm široký proužek pokrývající páteř. Tyto železné kousky se ale bohužel díky korozi nezachovaly. Místo očí prochází hlavou rourovitý otvor, ve kterém bylo zasazeno sklo. Býk stojí ve vzpřímené pozici. Na jednom z kopyt je pozůstatek nýtu, což svědčí o možnosti uchycení (k destičce, nádobě apd.). Soška pravděpodobně zobrazuje již domestikovaného býka. Býk byl zřejmě při vyzvedávání poškozen a má např. přední nohy a pravý roh rekonstruované.

Po třech letech se o tomto nálezu dozvěděl Dr. Wankel, který se o něj začal velmi zajímat a bratranci Felklové mu později sošku věnovali do sbírky. Také díky této sošce se Dr. Wankel rozhodl pro opětovný výzkum v předsíni Býčí skály.



Nález "Hallstattského pohřbu"

Je mnoho verzí, kdy přesně Dr. Wankel začal s výzkumy. Ve své knize "Bilder aus der Märischen Schweiz und ihrer Vergangenheit", neboli Obrazy z Moravského Švýcarska a jeho okolí, uvádí, že začal v říjnu roku 1872. František Adámek uvádí, že v září a říjnu roku 1872, podle Wanklových rukopisných poznámek z archívu Wanklova vnuka dr. Karla Absolona. Ten však dokonce uvádí, že to bylo v letech 1871-1873.6)

Ať už dr. Wankel začal se svými výzkumy kdykoliv, důležité je, že se mu podařilo objevit nález, který ve své velkoleposti neměl u nás obdoby a který dodnes poutá pozornost jak odborníků, tak zapálených laiků.

Jindřich Wankel dostal od hraběte Jana Lichtensteina povolení k práci v jeskyni a možnost vybrat si horníky z jeho dolů pro své práce, za podmínky, že věškeré zlaté předměty nalezené při výzkumu mu budou odevzdány.

Po odkrytí Předsíně, která dle dr. Wankla byla dlouhá 45 metrů a široká při vchodech 14 m, v nejužším místě 6 m a téměř až 18 m v zadní části, byla objevena asi následující situace, kterou bych ráda alespoň částečně uvedla podle autora nálezu, jak jej publikoval ve svých "Bilder".

Nejhořejší vrstva (A), kterou dr. Wankel odkryl se skládala z písku smíšeného se štěrkem, který se rovnoměrně rozprostíral po celé Předsíni v různě mocných vrstvách a končil tam, kde Předsíň začíná přecházet v jeskynní chodbu, protože byl odtud v dřívější době vyvážen.

V druhé vrstvě (B), se ukázaly velké vápencové balvany, které byly rovnoměrně a rovněž uměle narovnány po celé Předsíni. Naproti zadní stěně se ztrácely a tam, kde se vyskytovala dvě velká žároviště, byly nahrazeny vrstvou vypáleného vápence často několik metrů silnou.

Třetí vrstva (D), představovala hlavně dřevěné uhlí, skládala se ponejvíce ze směsi země se zuhelnatělým obilím nebo s čistým dřevěným uhlím, a rozprostírala se přes celou předsíň. Ležela na pevně udusané zemi, na některých místech červeně vypálené jeskynní spraši, která se v jisté hloubce rozprostírá po celé jeskyni. Na dvou místech byla vrstva uhlí téměř půl metru mocná a nechyběl na ní až doběla vypálený vápenec, byla to dvě velká žároviště, na kterých plály hutné dlouhotrvající ohně.

Menší žároviště se táhlo podél severní skalní stěny, vzdálené deset metrů od vchodu. Zabíralo plochu asi 30 m2 a skládalo se ze zuhelnatělého dřeva se zuhelnatělým obilím, uvnitř něhož byly dvě železné sekery, střepy z velkých nádob a několik spálených skleněných perel.

Velké žároviště bylo přímo za menším, rovněž při severní stěně a zabíralo asi dvojnásobný prostor. Již ve spáleném vápenci nad uhlím ležely pevně stmelené předměty, které musely být vyprošťovány dláty. Byly to zvápenatělé zvířecí kosti, polospálený ornamentovaný bronzový plech, střepy nádob, jednotlivé vozové součásti, železné obruče, loukotě a špice. Na tyto nálezy byly bohaté zvláště spodnější partie, ležící na uhlí, pod nimiž ležely zčásti zvápenatělé a zčásti zuhelnatělé pozůstatky nějakého jedince. Na okraji žároviště se nacházelo ještě mnoho různých zuhelnatělých předmětů např. vlněné látky, obilí (proso, ječmen, žito, pšenice) a mnoho drobných předmětů : bronzové náramky, spirálovité kruhy, skleněné a jantarové perly atd.

Mimo žároviště, ale zvláště v jeho blízkosti a ve střední části síně, bylo na ušlapaném jeskynním jílu nalezeno přes 40 koster ve všech možných polohách. Byly roztroušeny po Předsíni všechny v jedné rovině, nebo byly uloženy hromadně společně, různě přes sebe. Některým chyběla hlava, jiným ruce a nohy, některé měly ozdoby, jiné zase ne. Bylo mezi nimi jen málo mužů, většina byly mladé ženy, také zde ležely trupy dvou koní. Mezi kostrami se občas zdvíhaly hromádky zuhelnatělého obilí skrývající různé ozdobné předměty (bronzové náramky, nánožníky, barevné, skleněné a jantarové perly, zlaté prsteny a náramky). Kostry, s vyjímkou pěti mužských, patřily mladým ženám.

Naproti Velkému žárovišti u jižní stěny se rozprostíralo po zemi dláždění z přitesaných desek, na němž byla nalezena kostra muže a vepře. Dále různé kotlíky, pánve, džbery. V jednom kotlíku byla lidská lebka, výrazně zeleně zbarvená kysličníkem měďnatým.

Mezi tímto dlážděním a žárovištěm stál malý oltář, z přitesaných kamených desek. Na něm ležely zakryty zuhelnatělým obilím dvě useknuté ženské ruce, ozdobené prsteny a sponami a pravá polovina lebky, ve středu rozštípená. Několik metrů za dlážděním ležely nakupeny na sobě četné hliněné nádoby, urny, misky a jejich střepy. Většina z nich byla naplněna zuhelnatělými dílem upraženými předměty. U toho ležela číše z lidské lebky, která sloužila jako nádoba na pití.
Tolik dr. Wankel.

Ale například dr. Stloukal, antropolog Národního muzea v Praze, který první po dr. Wankelovi zkoumal v 80. letech tohoto století nalezené části koster tvrdí, že tato lebka, které si dr. Wankel tak cenil, nepředstavovala žádnou číši, ale jednalo se o prostě poškozenou lebku, jakých je možno najít mnoho na každém pohřebišti. Domnívá se, že je možné, že Wankel nikdy takovouto číši neviděl a znal ji jen ze zmínek v literatuře. Rovněž namítá, že useknuté lidské ruce na oltáři neodpovídají skutečnosti, neboť na předloketních kostech není ani známky po useknutí a k nim přimontované kůstky pocházejí z minulého století a byly prý natřeny vodovými barvami na zeleno, aby vypadaly jako zbarvené od bronzu. Jak je vidno, dr. Wankel si nález vyložil velmi romanticky a tomu také zřejmě částečně přizpůsobil pravdu.

Zvláštností je také lebka patřící asi třináctileté dívce, která nese stopy po provedené trepanaci. Dívka zřejmě ještě po operaci nějaký čas žila, jak dokazují známky po procesu hojení. Tato operace ( násilné otevření lebky) byla dříve prováděna buď lidem nemocným čí šíleným za účelem vyhnání zlých duchů nebo jako náprava po zranění nějakým úderem. Tato lebka nemá kolem trepanačního otvoru prasklinky, které by mohly pocházet od nějakého úderu, takže se zřejmě jedná o první možnost. Zvyk otevírání lebek se uchoval dosud u přírodních národů např. ve střední Africe ( kde byl rakouskou expedicí poprvé natočen a vyfotografován u kmene Kisii)



Další zajímavé předměty
Nalezené předměty měly převážně etruský ráz, zvláště bronzové předměty, které souhlasí tvarem a provedením s předměty nalezenými v Hallstattu či Bologně, ačkoliv se také dají, podle dr. Wankla, najít znaky svědčící o tom, že jsou starší než nálezy Hallstatské.
Zbraně a součásti výzbroje patřily v Býčí skále k vzácnostem. Byla nalezena pouze jedna bronzová přilba, široký opasek, který býval potažen kůží, jeden železný nůž s bronzovou rukojetí a několik tříhranných hrotů k šípům. Dále několik seker s otvorem pro topůrko nebo s horizontálně postavenými výstupky a železný krátký meč zasunutý v dřevěné pochvě, impregnované kysličníkem železnatým. Přilba byla snýtována ze dvou částí - plochého oválného vrchlíku a dolního pásu, který byl zdoben třemi vytepávanými žebry. Celá přilba je asi 14,5 cm vysoká a má průměr 20 centimetrů. Měla ležet na velkém žárovišti při polospálené kostře staršího muže. Podle J. Nekvasila by technika výroby mohla odpovídat starořeckým helmám.

Velmi zajímavý je předmět, někdy označovaný jako žezlo. Byl nalezen na okraji žároviště zahrnut uhlím. Má tvar kruhu o průměru 6,1 cm, na způsob kola, jehož devět paprsků se zdvíhá proti středu a nesou mírně vyklenutou kruhovou desku zdobenou osmi vyrytými menšími soustředěnými kruhy. Na obvodu je děvět kruhových oušek , do kterých bývaly pravděpodobně vsazovány chřestící plíšky. Tento kruh je nasazen na držadle a je nesen krásně vytočenou dutou hlavicí, přes kterou mohl být předmět nasazen na hůl. Mohl to být zřejmě znak moci a kultu.

Bronzové ozdoby nalezené v Býčí skále zahrnují krásné závěsky všeho druhu, ozdobné prsteny, ozdobné kotoučky, ozdoby na krk, terčovité a náramkové spony a nánožníky.

Ze závěsků je významný především bohatě zdobený bederní sponový závěs, který byl nalezen ležící na pánvi a na stehně nějakého muže, jehož kosti intenzivně zeleně zbarvil kysličníkem měďnatým, díky němuž se dal lehce zrekonstruovat, protože touto látkou byly jednotlivé části závěsu pevně stmeleny. Závěs se skládá z ozdobného kotouče 19 centimetrů velkého s vytepanými soustřednými kruhy, od kterých visí zástěrkovitě dolů sedm prolamovaných tyčinek, které jsou svázány horizontálně ležícími šňůrami, skládajícími se z malých kroužků. Spodní okraj je olemován plastickým ornamentem ze sedmi křížů ležících vedle sebe, na kterých opět visí sedm mřížkovitě prolamovaných čtyřbokých destiček, co se střídají se sedmi dutými prolamovanými přívěsky. Na oušcích těchto destiček a přívěsků jsou umístěny chřestící plíšky, které jako třásně vroubí spodní okraj. Později ale bylo popřeno, že by se jednalo o bronzový bederní závěs, ale že díky stmelení měděnkou to dr. Wankel takto označil. Na výstavě "Hallstatt a Býčí skála" v roce 1969 byl tento nález vystavován jako prsní pancíř (kardiophylax - část brnění určená k ochraně srdce, která je tvořena z kulatého terče, který byl nošen na levé straně hrudi a byl připevněn řemenem přes pravé rameno. Na zádech pak k upevnění sloužil jednoduchý plochý kruh nebo podobný terč. Zespod k terči přiléhal prstenec přidržující jej k prsní části brnění složené z drobných bronzových kroužků.) a koňská ozdoba.

V Předsíni Býčí skály byly objeveny také zlaté šperky, okolo kterých je řada nejasností. Nikde totiž není jasně uvedeno zda dostal kníže Lichtenstein opravdu nějaké zlaté předměty, jak se s dr. Wanklem dohodl. A pokud je obdržel, kde se nacházejí. Ve Wanklově sbírkovém katologu, ručně sepsaném v letech 1877 - 1879, se uvádí , že celkem bylo nalezeno 8 zlatých čelenek, dva masivní náramky a 8 spirálovitých prstenů ze zlatého drátu. Pod pořadovými čísly jsou uvedeny pouze tři čelenky, jeden náramek a dva prsteny. Zbylé tedy zřejmě dostal Jan z Lichtensteinů.

Při nálezu bylo nalezeno také velké množství skleněných perel. Tyto perly se vymykají svou barevností a rozsahem středoevropským nálezům z té doby. Byly nalezeny zejména v místech, kde bylo obětiště nebo žároviště. Většinou jsou malé kotoučovité a jsou buď z neprůhledně modré, černé nebo nazelenalé skloviny. Jejich průměr se pohybuje od 0,4 do 2 centimetrů. Jejich otázkou se velmi zabývala Rakušanka T.E. Haevernicková, která ve své práci zabývající se skleněnými perlami, naznačuje, že jednoduché kulovité a hvězdicovité typy jsou pro Býčí skálu tak příznačné, že nevylučuje vlastní dílnu zásobující tuto skupinu. J. Nekvasil uvažoval o jejich původu z jihomoravských dílen a F. Adámek se přiklání k egyptskému původu perel.

Zvláštní místo mezi nálezy zaujímá železný prsten nalezený na okraji halštatské kovárny. Jde o malý dutý prstenec o vnějším průměru 43 mm a vnitřním 20 mm. Stěny mají tloušťku převážně pod 2 mm. Již koncem minulého století se okolo tohoto nálezu rozvinula obšírná diskuse zabývající se zásadní otázkou, zda jde o odlitek nebo byl prsten vykován. J. Wankel a později i K. Absolon zastávali názor, že vznikl odlitím, a v tomto případě by šlo o nejstarší železný odlitek na světě. To byl také důvod, proč si Wankel prsten tolik považoval a neprodal jej spolu s ostatními nálezy. Poslední výzkumy provedené v osmdesátých letech na VAAZ v Brně prokázaly, že prsten byl vykován z měkké oceli. I tak prsten představuje jedinečnou ukázku kovářského umění tehdejší doby.


ZDROJ:
ZO ČSS 6-01 Býčí skála

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

UMÍSTĚNÍ

AKTUALIZACE: Ladislav Hollý (archívní záznam) org. 56, 27.09.2004 v 09:52 hodin

Pokud máte jakékoliv náměty, připomínky, fotografie, vzpomínky nebo jiné archivní materiály k textu připravované publikace, prosíme, kontaktuje nás na níže uvedené adrese. Děkujeme.

KRÁLOVSTVÍ PERNÍKU, z. s.
V Perníkové chaloupce č. p. 38
533 52 Ráby u Pardubic
Czech Republic
spravce@kralovstvi.cz
(+420) 602 413 134