Návrat na hlavní stranu

Historie pevnosti Bouda

Stavbu všech pevnostních objektů zadávala Vojenská správa civilním stavebním firmám po vypsání konkurzu. Výstavba tvrze BOUDA byla svěřena pražské firmě Ing. Zdenka Kruliše. Stavební ruch na zalesněném kopci pod Suchým vrchem začal 1. října 1936, přičemž celá stavba (tedy pět objektů včetně všech podzemních prostor) byla dokončena za neuvěřitelných 24 měsíců! Na staveništi bylo zaměstnáno 250 až 800 dělníků. Celková cena stavebně dokončené tvrze představovala úctyhodnou částku 28,5 mil tehdejších Kč. V této částce však není započítána suma za vnitřní instalace, výzbroj apod. Konečná částka za kompletně vybavenou tvrz by byla značně vyšší.

Jako první byl vybudován pěchotní srub K-S 24 (betonován od 8. do 19. července 1937), jako poslední objekt K-S 22 pro dělostřeleckou věž (betonován od 22. listopadu do 7. prosince 1937).

Firma ing. Zdenko Kruliše byla založena v 80. letech 19. století, její hlavní pracovní náplní byla výstavba železničních tratí a tunelů. Její poslední stavbou byl úsek železniční tratě Brno - Havlíčkův Brod. Po znárodnění byla přejmenována na firmu Baraba, později se z ní staly Stavby silnic a železnic.





Německá okupace

Němci tvrz BOUDU obsadili počátkem října 1938. Na tvrzi provedli řadu zkoušek, ale nikdy nedošlo k jejímu využití německou armádou ke skladovacím nebo jiným účelům. Došlo však k vytržení všech pancéřových zvonů a kopulí ze střech objektů. Odvezeny byly ale jen dva zvony z objektu K-S 22a a jediný zvon z K-S 22. Ostatní zůstaly ležet v šachtách nebo v bezprostřední blízkosti objektů.

Zkouškami byl nejvíce zdevastován pěchotní srub K-S 24, kde byly prováděny pokusy s náložemi a objekt byl i postřelován. V revizní šachtě byla odpálena silná nálož, která způsobila odtržení objektu od výtahové šachty a celý objekt (téměř 10 tisíc tun železobetonu!) posunula si o 50 cm bokem. Poškozeny byly také týlové stěny a strop objektu. Objekty K-S 21 a 22 byly postřelovány moždířem ráže 21 cm. Zásahy jsou patrné např. na střeše objektu pro dělostřeleckou věž K-S 22. Okolí těchto objektů je poseto desítkami kráterů. Poškozena byla také střecha vchodového objektu K-S 22a. V nepoškozeném stavu zůstal jen pěchotní srub K-S 23, který byl zcela zapuštěn do úrovně terénu a tudíž nebyl vhodný k provádění postřelovacích nebo trhacích zkoušek.

V průběhu okupace byly v podzemí tvrze vybudovány dva tzv. posuvné uzávěry. V podstatě šlo o betonové bloky, kterými bylo možné uzavřít hlavní galerii v místě vstupu do filtrovny a u strojovny. Podobné uzávěry byly německými projektanty využívány při stavbě různých pevnostních objektů včetně bunkrů pro odvetné zbraně V1, V2 a V3 v okupované Francii.



Po válce

Nedlouho po skončení druhé světové války došlo krátce k obnovení činnosti Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP). Jedna ze stavebních rot ŘOP provedla vyčištění podzemních prostor od sutě a nebezpečné munice (mimo jiné i rozstřílené betonové bloky posuvných uzávěrů). Byly zabezpečeny vstupy do tvrze a vyčištěna kanalizace. Od května 1949 do dubna 1950 proběhla rekonstrukce vchodového objektu K-S 22a. Část střechy a poškozená přední maska objektu byly odstřeleny a podle původní dokumentace znovu vybetonovány. Proto jsou v částech srubu nedokončené omítky, zbytky bednění a dobře viditelná spára mezi starým a novým betonem, procházející stěnami a stropem. Tyto úpravy provedla firma Baraba - znárodněná firma Ing. Kruliše, která postavila celou tvrz.

Počátkem 50. let se uvažovalo o zřízení velkého vojenského skladu ve tvrzi. Z hlavní galerie mělo být vyraženo a vybetonováno 11 nových skladovacích sálů dlouhých cca 50 m. Pro nedostatek finančních prostředků a špatné geologické podmínky byly tyto práce v roce 1951 přerušeny. Byly vyraženy pouze dvě štoly za skladištěm munice M1.

Devastace tvrze, započatá za okupace trháním pancéřových prvků z objektů, byla dokončena v letech 1954-58 n.p. Kovošrot, který roztrhal na kusy zbývajících 7 pancéřových věží a jejich zbytky odvezl do hutí. Tento odvoz byl proveden bez povolení Vojenské správy.

Po opuštění tvrze na počátku 50. let již armáda o tvrz neprojevovala žádný zájem. Objekty i podzemí byly volně přístupné a postupem času značně chátraly. Obyvatelstvo z okolí získávalo ve tvrzi stavební materiál, ve šrotu zmizely poslední kovové zbytky po vnitřním zařízení. Během černé návštěvnosti došlo k řadě závažných úrazů, z nichž některé byly i smrtelné. To byl jeden z důvodů, proč se uvažovalo o trvalém uzavření tvrze před veřejností. Změna nastala počátkem 90. let.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

LOKALIZACE

DALŠÍ INFORMACE: http://www.bunkry.cz/bouda

Typ záznamu: Opevnění, pevnost nebo bunkr
AKTUALIZACE: 2, 14.07.2004 v 13:56 hodin

Copyright 1994-2018 © Luděk Šorm