Josef Hudeček - účastník zahraničních bojů vypráví [ Historie (archivní dokument) ]

Josef Hudeček - účastník zahraničních bojů vypráví

V těchto květnových dnech si připomínáme výročí ukončení 2. světové války. Války, která způsobila nezměrné lidské i materiální škody. Proti německému agresorovi bojovalo mnoho statečných lidí. Někteří z nich se stali doslova legendami. O jiných se mnoho neví, přesto jejich hrdinství nebylo o nic menší. Jedním z nich byl pan Josef Hudeček z Kyselovic. Poslyšme nyní jeho příběh, jak jej svěřil obecní kronice.

Počátkem r. 1939 rozhodl jsem se, že opustím Slovensko, kdež jsem pracoval ve Škodovce v Dubnici. V mém rozhodnutí mě podporoval dobrý kamarád Holec. Přes Tatry, Rysy, Koprovský štít a Mengušovské sedlo vypravili jsme se do Polska. Dva dny jsme byli vyšetřování, poněvadž jsme neměli pasů. Poté jsme byli transportováni do Nového Targu, kdež byl československý sběrný tábor pro uprchlíky. Pak nás odvezli do Krakova, kde bylo už soustředěno asi 800 mužů. 29. srpna 1939 předali nás do výcvikového tábora v Lešné u Baranovič. Mezitím bylo Polsko přepadeno Hitlerem. Poláci byli ubozí. Špatná výzbroj, nedostatek zbraní, pušky různých kalibrů. My po 14denním cvičení byli stále civilisty - pro nás dobrovolce nebylo ani zbraní, ani oblečení. S postupem německé armády jeli jsme kolem Lvova a Tarmopole do táboru v Hlubočku. Tam jsme poznali plukovníka Svobodu - kdysi velitele posádky kroměřížské. Po nebezpečných německých náletech byli jsme v září zabráni Sověty, neboť při dobývání Polska Hitlerem měli Rusové právo dle úmluvy dřívější postoupit do Polska až po Chersonovu linii. První stanice sovětská Usjatin byla jen stanicí průchodní a pak nás v autech odvezli do Kamence Podolského, kde nás ubytovali v dělostřeleckých kasárnách. Po třech týdnech octli jsme se v Ořechovcích, asi 70 km vzdáleném místě. Místo Jarmolince - starý klášter - nemoci - mnoho nachlazených - krutá zima - zatím špatné oblečení. Další stanice Gorkij - Nižní Novgorod - odsuny dobrovolců do Francie - hlavně důstojníků. Padá však Francie. Odsuny ustávají. Teprve v lednu 1941 začínají opět nábory dobrovolců na západ. V lednu odcházejí letci do Anglie. Koncem února druhý transport asi 50 mužů a s těmi odcházím i já. Jedeme do Oděsy pak lodí do Cařihradu a odtud až do přístavu Haify v Palestině.

Cestovali jsme po souši a moři asi 14 dnů. Náš 11. pěší prapor byl u Alexandrie a po převozu přes Suez nastává formace československé armády, která dostává stále posily z Ruska, Jugoslávie a jiných zemí. V měsíci červnu zastali jsme hrozná vedra. Nad 50 °C ukazoval teploměr. Voda odměřena na celý den. Někdo ji vypil najednou a pak žíznil. Já snášel vedra lépe. V červenci polovina brigády byla odkomandována do pouště a druhá polovina do Syrie. V červenci 1941 jsme v Syrii zasahovali již do bojů. Nebyly těžké. V Palestině viděl jsem Jeruzalém, prohlédl jsem si Betlém. Nad místem, kde se Ježíš narodil, je veliký chrám. Na Kaloarii je veliký klášter, kde jsou i čeští kněží - řádoví. Po pádu Francie octli jsme se na hranicích tureckých. Tam u města Halebu konali jsme služby hlídkové. Po čtvrt roku následovala opět Haifa, odkud jsme jako četa tančíků byli odvezeni torpédoborci do Alexandrie a odsud do Tobruku. Tam jsme převzali pozice po Australanech a Skotech. Tam začala pro nás válka - pravá válka, poněvadž proti nám stáli Němci. Půl roku jsme vydrželi v této oblasti a jeden těžký boj stíhal druhý. Nikdo z nás nebyl zajat. Padlých a raněných byly řady. V měsíci listopadu chystali Němci obchvat a likvidaci celé naší čsl. jednotky. Myslím, že by se jim to bylo podařilo, kdy by nás nezachránila přírodní katastrofa - průtrž mračen. Vyprahlá země má koryta až 10 m hluboká. Po několikahodinovém lijáku tyto přírodní kaňony byly plné vody a hluk a příval vody byl zdáli tak hrozný, že se podobal hřmění děl. V dubnu 1942 byly naše řady boji a nemocemi tak zeslabeny, že jsme asi v počtu čtyř set byli převezeni do přístavu Haiky. Prvou a jedinou dovolenou jsem strávil v Egyptě v Kahiře, kde Čech - krajan - jménem Holý, měl útulnou restauraci. V měsíci červnu se dovídáme o pádu Tobruku a z našich zbytků utvořen protiletecký pluk. Po řádném výcviku hájili jsme města Bejrut, Haifu a Libanon proti náletům. V této činnosti jsme se dočkali Vánoc 1942. Pak celý pluk táhl k Jerichu a odtud jsme byli posláni znovu do Afriky. Němci ustupovali a slábli. Nálety pomalu ustávaly. Němci i se svým velitelem generálem Romelem byli likvidováni. My jsme poté byli naloděni v přístavu Suezském na ohromnou přepravní loď zvanou Mauretania, která nás odvezla přes Suezský průplav, Rudé moře, Indický a Atlanský oceán, kolem celé Afriky do Anglie. Na lodi nás bylo přes 4 000 mužů. Přes Středozemní moře a Gibraltar nebylo možno jet, poněvadž všude řádily německé ponorky. Proto jsme museli obeplout celou Afriku. Cesta trvala plných šest týdnů a na pevninu jsme vystoupili jen dvakráte, a to na ostrově Madagaskaru a v Kapském městě. V Anglii jsme přistáli v ohromném přístavu Liverpoolu.

Rok jsme spolupracovali na přípravách k invazi. Posbírali jsme tam československou motorizovanou brigádu a pracovali ponejvíce v dílnách. Poznal jsem několik měst anglických a po zdařené invazi na březích Normandie - právě po jednoročním pobytu v Anglii - octli jsme se na půdě Francie. Tam jsme poznali, že invaze byla možná jen této oblasti Francie, kde není přístavů. Invazní přístav byl vybudován za jedinou noc z přivezených betonových ploten a železných rohoží nakladených na veliké ploše na zvýšených březích, po nichž tanky v tisících se řítily. Němci z vnitrozemí kvapem ustupovali. Ale z přístavů se nehnuli, poněvadž ty měli všechny obsazeny a zablokovány ze souše i z moře. Naší čsl. brigádě připadl úkol, abychom dobývali přístav Dunkerque. Projeli jsme města Caen, Rouen aj. Viděli jsme zmatek u Němců, proto že je stihla katastrofa u Stalingradu, kterážto rána byla smrtonosná. Přístav jsme dobývali až do konce války. Velitelem naší brigády byl generál Liška. Naše akce bývaly nenadálé a řídké. Zajali jsme několik set Němců, ale pevnosti jsme nemohli dostati. Bylo nás asi 2 000 mužů.

Po skončení války odjeli jsme celá motorizovaná brigáda s tanky, auty a polní výzbrojí domů. Jeli jsme přes Lucembursko, Bavorsko a po týdenní jízdě přeskočili jsme hranice naší vlasti na Chodsku u Domažlic. Plzeň, Blatná, Nepomuk, Zelená Hora a Praha. A pak milá má rodná obec - Kyselovice.

UMÍSTĚNÍ

DALŠÍ INFORMACE: http://www.Holesov.cz
AKTUALIZACE: Ladislav Hollý (archívní záznam) org. 56, 18.02.2004 v 22:15 hodin

Pokud máte jakékoliv náměty, připomínky, fotografie, vzpomínky nebo jiné archivní materiály k textu připravované publikace, prosíme, kontaktuje nás na níže uvedené adrese. Děkujeme.

KRÁLOVSTVÍ PERNÍKU, z. s.
V Perníkové chaloupce č. p. 38
533 52 Ráby u Pardubic
Czech Republic
spravce@kralovstvi.cz
(+420) 602 413 134